30 Cdo 1237/2005
Datum rozhodnutí: 23.06.2005
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1237/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců: a) O. H., b) V. K., zastoupené advokátem, c) J. K., d) J. V., proti žalované B. V., zastoupené advokátkou, o určení neplatnosti závěti, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 10 C 1227/2004, o dovolání druhé žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. února 2005, č. j. 21 Co 34/2005-80, takto:

I. Dovolání druhé žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 2.12.2004, č.j. 10 C 1227/2004-42, Okresní soud v Nymburce zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že závěť ze dne 20. července 2003, kterou měla vlastnoručně napsat a podepsat zůstavitelka E. Ch., jež zemřela 6.10.2003, je neplatná, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.2.2005, č.j.

21 Co 34/2005-80, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl

o nákladech odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalobkyně dovolání, ve kterém pouze uvedla, že v zákonné lhůtě napadá dovoláním citovaný rozsudek, doručený dne 18.3.2005, neboť napadený rozsudek Krajského soudu Praha č.j. 21 Co 34/2005-80 má dle názoru dovolatele dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že důvody dovolání žalobce proti žalované budou uvedeny v odůvodňující části, tak aby bylo řádně odůvodněno .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel

před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).

K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených

v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá jen tehdy, jestliže popíše (konkretizuje) okolnosti,

z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není

v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat

(srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit

a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud

o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.

Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat

k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený

v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že druhá žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání (rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci dovolatelky dne 18.3.2005 a dovolání bylo podáno na poštu dne 18.5.2005) a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. (žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátem).

Dovolání žalobkyně však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že důvody dovolání žalobce proti žalované budou uvedeny v odůvodňující části, tak aby bylo řádně odůvodněno . Protože žalobkyně v dovolání nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř., a protože lhůta uvedená v ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř., během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, marně uplynula (v projednávané věci však doplnění dovolání prakticky nepřicházelo v úvahu, neboť dovolání bylo podáno poslední den dovolací lhůty, tj. dne 18.5.2005), odvolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím druhá žalobkyně zabránila, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.

Nejvyšší soud proto dovolání druhé žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť druhá žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo

a žalované, ani ostatním účastníkům řízení, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2005

JUDr. Roman Fiala, v.r.

předseda senátu