30 Cdo 1222/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 1222/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ladislavem Hostýnkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160, proti žalovanému JUDr. J. V. , správci konkurzní podstaty úpadce PRIMONA, a. s., se sídlem v České Lípě, Dr. E. Beneše 125, IČ. 00174181, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 82/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. prosince 2009, č.j. 19 Co 298/2009-82, ve znění opravného usnesení téhož krajského soudu ze dne 29. prosince 2009, č.j. 19 Co 298/2009-86, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ladislava Hostýnka, advokáta se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále již odvolací soud ), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále již soud prvního stupně ) ze dne 13. února 2009, č.j. 14 C 82/2007-59 (jehož meritorním výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci označené nemovitosti), podal žalovaný (dále též dovolatel ) včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a jež nebylo Nejvyšším soudem České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a které bylo rovněž publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Dovolatel polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem [který neshledal předmětnou kupní smlouvu (uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení) za absolutně neplatný právní úkon] a dovozuje neplatnost převodní smlouvy ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. z důvodu, že kupní cena je v ní stanovena pouze souhrnně na celý soubor věcí, aniž je dohodnuta cena u jednotlivých budov a pozemků. Z (nesprávného) řešení této právní otázky odvolacím soudem dovozuje zásadní význam napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud musí ovšem konstatovat, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil zmíněnou právní otázku v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, podle které není vyloučeno, aby účastníci kupní smlouvy ohledně více věcí sjednali cenu souhrnnou bez ocenění jednotlivých věcí; taková smlouva není bez dalšího neplatná pro neurčitost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 3974/2007, jež je veřejnosti přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel v dovolání neformuloval právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.
Pokud pak dovolatel ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3, pominul zcela, že jejich prostřednictvím nelze přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posuzovat (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud prostřednictvím takto vymezených dovolacích důvodů není oprávněn posuzovat přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady takto vzniklé představují odměnu advokáta za zastoupení žalobce v dovolacím řízení, která činí podle § 7 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ) částku 6 000,- Kč sníženou ve smyslu § 10 odst. 3 a § 14 odst. 1, § 15 odst. 1 vyhlášky na částku 3 000,- Kč a dále sníženou podle § 18 odst. 1 vyhlášky ve spojení s § 10 odst. 3 vyhlášky o 50% na částku 1 500,- Kč. Žalobci dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání žalované) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 1 800,- Kč, a konečně i náhrada za daň 20% z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 360,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady dovolacího řízení žalobce tedy činí částku 2 160,- Kč.
Dovolací soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2 160,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 16. listopadu 2011


JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu