30 Cdo 1204/2003
Datum rozhodnutí: 18.05.2004
Dotčené předpisy: § 175o předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1204/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. F., zemřelé 21. srpna 2000,

za účasti : 1) J. Ch., zastoupené advokátem, 2) D. Č., zastoupeného advokátem, 3) D. Č., zastoupené advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 34 D 2546/2000, o dovolání J. Ch. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2002, č.j.

24 Co 248/2002-59, takto:

Dovolání Jaroslavy Chromé se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 20.9.2000, č.j. 34 D 2546/2000-2, Obvodní soud pro Prahu 4 zahájil řízení o dědictví po J. F., zemřelé 21.8.2000 (dále též jen zůstavitelka ). Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení § 38 o.s.ř. notářku JUDr. D. S.

Usnesením ze dne 2.4.2002, č.j. 34 D 2546/2000-49, Obvodní soud pro Prahu 4 určil obecnou cenu majetku a zároveň čistou hodnotu dědictví částkou 1.064.076,30 Kč .

K odvolání JUDr. D. Č. a D. Č. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2002, č.j. 24 Co 248/2002-59, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 2.4.2002, č.j. 34 D 2546/2000-49, tak, že určil obecnou cenu majetku částkou 1.064.076,30 Kč, výši dluhů částkou 905.320,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 158.756.30 Kč. Vycházel ze závěru, že do dědictví po zůstavitelce patří také byt v osobním vlastnictví s podílem 214/20000 na společných částech domu č.p. 1019 na st.p.č. 905/1, čp. 1016 na st.p.č. 905/4, čp. 1017 na st.p.č. 905/5 a čp. 1018 na

st.p.č. 905/6 pozemky jiného vlastníka, v kat. území P., zapsaný na listu vlastnictví č. 1293 u Kat. úřadu P., v ceně dle znaleckého posudku 905.320,- Kč a že dluhem zůstavitelky, který měl být zařazen do dědictví je závazek zůstavitelky

ve výši odpovídající ceně bytu shora popsaného, vzhledem k tomu, že zůstavitelka dne 7.6.2000 uzavřela darovací smlouvu, kterou předmětný byt darovala JUDr. D. Č. a D. Č. a návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle této smlouvy byl podán až po smrti zůstavitelky dne 12.12.2000.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala J. Ch. dovolání. Namítá, že napadené rozhodnutí je nesprávné z toho důvodu, že v dosavadním řízení nebyla ze strany soudu vůbec posuzována otázka platnosti předmětné darovací smlouvy a nelze tak v žádném případě dovodit, že tu byl nějaký závazek převést bezplatně byt

ze strany zůstavitelky a v její vázanosti uzavřenou darovací smlouvou, resp. že by tato vázanost přecházela na dovolatelku . Závěr o neplatnosti darovací smlouvy přitom opírá o skutečnost, že ve smlouvě chybí označení parcel, na kterých budova, v níž

se smlouvou převáděný byt nachází, stojí. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen zákon č. 30/2000 Sb. ) a zůstavitelka J. F. zemřela dne 21.8.2000, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde

o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání

(§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 175m věty první o.s.ř. soud zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasív.

Podle ustanovení § 175o odst. 1 o.s.ř. na podkladě zjištění podle § 175m o.s.ř. soud určí obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.

Podle ustanovení § 175o odst. 2 o.s.ř., zjistí-li soud dříve, než je dědické řízení pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které vyžadují změnu tohoto usnesení, provede potřebnou opravu novým usnesením.

Zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů je východiskem pro vyhotovení soupisu aktiv a pasív dědictví (§ 175m o.s.ř.) a následně pro určení obecné ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví (§ 175o o.s.ř.). Zůstavitelův majetek se zjišťuje zásadně podle stavu, jaký tu byl v době smrti zůstavitele; výjimečně, vyplývá-li to z právního předpisu, jsou rozhodné i okolnosti, které nastaly až po smrti zůstavitele. Do dluhů dědictví se zahrnují všechna pasíva dědictví, tedy nejen dluhy, které zůstavitel zanechal, ale i přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem. Dluhy zůstavitele se určují podle stavu v době smrti zůstavitele. Přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele se určují podle okolností, které tu byly v době, kdy byly vynaloženy. Obecnou cenou majetku (věcí, práv a jiných majetkových hodnot) patřícího do dědictví je třeba rozumět cenu, za kterou bylo možno v době smrti zůstavitele tento majetek prodat s dodržením případných cenových předpisů o regulaci cen platných v době smrti zůstavitele. Usnesením o obecné ceně majetku, výši dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě výši jeho předlužení (§ 175o odst. 1 o.s.ř.) není soud vázán, i když se jedná o meritorní rozhodnutí; ustanovení § 175o odst. 2 totiž soudu umožňuje toto usnesení až do doby pravomocného skončení dědického řízení změnit, vyjdou-li najevo nové skutečnosti,

z nichž je nepochybné, že usnesení není správné. Skutečnost, že usnesení vydané podle § 175o odst. 1 již nabylo právní moci, provedení změny nebrání. Novými skutečnostmi ve smyslu § 175o odst. 2 může být vše, co se projeví ve výši obecné ceny majetku nebo ve výši dluhů ke dni smrti zůstavitele (nově najevo vyšlý majetek, dluh, k němuž doposud nebylo přihlédnuto, nové a nyní správné určení obecné ceny některé věci apod.).

Jestliže zůstavitel za svého života prodal nebo daroval nemovitost nebo byt, avšak o vkladu vlastnického práva do Katastru nemovitostí ČR pro nabyvatele nebylo před smrtí zůstavitele rozhodnuto, je pro posouzení stavu aktiv a pasív dědictví rozhodující, zda, popřípadě kdy byl podán návrh na vklad vlastnického práva podle smlouvy do katastru nemovitostí.

Jestliže byl návrh na vklad vlastnického práva podán před smrtí zůstavitele a návrhu bylo vyhověno, zůstavitel nemovitost v den své smrti nevlastnil, neboť nabyvatel získal ve smyslu § 133 odst. 2 obč.zák. vlastnické právo ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu (srov. § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Při vyhotovení soupisu se proto k takové nemovitosti nepřihlíží; do aktiv dědictví se zahrne kupní cena (její nedoplatek), jestliže nebyla zcela nebo zčásti zaplacena za života zůstavitele, popřípadě hotové peníze (pokud z úhrady kupní ceny zůstaly).

V případě, že návrh na vklad byl podán až po smrti zůstavitele nebo dosud vůbec nebyl podán, je nepochybné, že zůstavitel v den své smrti byl ještě vlastníkem nemovitosti. Do pasív dědictví se za této situace zařadí závazek převést na nabyvatele vlastnické právo k nemovitosti v odpovídající hodnotě. Šlo-li o kupní smlouvu, do aktiv dědictví se uvede částka odpovídající kupní ceně nebo její části, která nebyla za života zůstavitele zaplacena. Jestliže byla kupní cena zůstaviteli zaplacena, do aktiv se uvede hotovost (pokud z úhrady ceny zůstala), popřípadě nedoplatek kupní ceny, byla-li zaplacena jen zčásti, a do pasív dědictví pak částka, která byla kupujícím na kupní cenu předem vyplacena. Bylo-li vlastnictví převedeno darovací smlouvou, do aktiv dědictví se uvede částka odpovídající ceně nemovitosti.

Uvedené platí samozřejmě za předpokladu, že kupní nebo darovací smlouva jsou platnými úkony a že smlouva nebyla zrušena s účinky ex tunc. V takovém případě by se totiž do aktiv dědictví zařadila nemovitost a do pasív případný závazek k vrácení zůstavitelem přijatého plnění.

Z obsahu spisu vyplývá, že jako dědici zůstavitelky přicházejí v úvahu ze závěti pořízené zůstavitelkou dne 22.5.1993 JUDr. D. Č. a D. Č. a ze zákona dcera zůstavitelky J. Ch. a že při jednání v předmětné věci před soudním komisařem dne 14.3.2001 byl proveden soupis aktiv a pasiv dědictví po zůstavitelce, přičemž do aktiv dědictví byl zařazen byt v osobním vlastnictví s podílem 214/20000 na společných částech domu č.p. 1019 na st.p.č. 905/1, čp. 1016 na

st.p.č. 905/4, čp. 1017 na st.p.č. 905/5 a čp. 1018 na st.p.č. 905/6 pozemky jiného vlastníka, v kat. území P., zapsaný na listu vlastnictví č. 1293 u Kat. úřadu P., v ceně dle znaleckého posudku 905.320,- Kč ; movité věci v bytě zůstavitelky,

tj. nábytek, obrazy, porcelán v ceně dle znaleckého posudku 154.340,- Kč ; úspory na vkladní knížce č. 12-46311-3 název F. J. vedená u ČS a.s. se zůstatkem 4.416,30 Kč ; akcie dle sdělení SCP v počtu 20 KS CZ0008005741 neobchodovatelné, bez hodnoty a bylo konstatováno, že pasiva nevznikla . Ze spisu rovněž vyplývá, že jako vlastníci předmětného bytu jsou v současnosti v katastru nemovitostí zapsáni JUDr. D. Č. a D. Č., a to podle darovací smlouvy ze dne 7.6.2000, s právními účinky vkladu ke dni 12.12.2000.

Dovolatelka v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné

z toho důvodu, že v dosavadním řízení nebyla ze strany soudu vůbec posuzována otázka platnosti předmětné darovací smlouvy a nelze tak v žádném případě dovodit, že tu byl nějaký závazek převést bezplatně byt ze strany zůstavitelky a v její vázanosti uzavřenou darovací smlouvou, resp. že by tato vázanost přecházela na dovolatelku . Závěr o neplatnosti darovací smlouvy přitom opírá o skutečnost, že ve smlouvě chybí označení parcel, na kterých budova, v níž se smlouvou převáděný byt nachází, stojí.

Z obsahu spisu vyplývá, že do vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu dovolatelka neuplatnila žádné skutečnosti ani důkazy zpochybňující platnost předmětné darovací smlouvy ze dne 7.6.2000 a neplatnost této smlouvy ani nenamítala. Za uvedení skutečností nebo důkazů zpochybňujících platnost předmětné smlouvy nelze vyložit ani sdělení zástupce dovolatelky při jednání ve věci před soudním komisařem dne 13.6.2001, že návrh na vklad byl podán protiprávně a nebylo správně rozhodnuto o povolení vkladu , ani jeho návrh aby řízení bylo přerušeno do doby, než bude postaveno na jisto, zda vklad práva vlastnického k předmětnému bytu byl proveden řádně . Z pohledu průběhu tohoto řízení o dědictví je tedy tvrzení

o neplatnosti předmětné darovací smlouvy tvrzením novým, uplatněným až před dovolacím soudem (v podaném dovolání).

Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn. Na rozdíl od odvolacího řízení, které je založeno na systému tzv. úplné apelace, pro který je příznačná přípustnost novot (srov. ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř.), nemohou být v řízení dovolacím uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy, a to u žádného z dovolacích důvodů. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím a ke kterým odvolací soud ani nemohl přihlédnout. Proto také právní úprava (§ 243a odst. 2, věta první o.s.ř.) nepřipouští v rámci dovolacího řízení dokazování ke zjištění skutkového stavu věci, aby bylo zajištěno, že skutkový základ rozhodnutí odvolacího soudu zůstane v dovolacím řízení nedotčen.

Vzhledem k tomu, že dovolatelka v řízení před soudním komisařem, před soudem prvního stupně ani před odvolacím soudem neuplatnila žádné skutečnosti ani důkazy zpochybňující platnost předmětné darovací smlouvy ze dne 7.6.2000 a že skutečnosti zpochybňující platnost dané smlouvy v dosavadním řízení ani jinak nevyšly najevo, nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že vycházel z toho, že předmětná smlouva je platná. Ani z vyšetřovací zásady, kterou je dědické řízení ovládáno, nevyplývá pro soud povinnost zjišťovat a dokazovat to, co v řízení nebylo tvrzeno a ani jinak nevyšlo najevo.

Z uvedených důvodů se dovolací soud nemohl zabývat nově uplatněnými námitkami dovolatelky zpochybňujícími platnost předmětné darovací smlouvy.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je, z hlediska důvodu, pro který bylo proti tomuto usnesení podáno dovolání, správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237

odst. 1 o.s.ř., nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání J. Ch. podle ustanovení

§ 243b odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu