30 Cdo 120/2000
Datum rozhodnutí: 16.02.2000
Dotčené předpisy:




30 Cdo 120/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. B. proti žalovanému L. B., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 31/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 1999, č.j. 47 Co 4/99-63 a doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 19. října 1999, č.j. 47 Co 4/99-66, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. dubna 1999, č. j. 5 C 31/99-35, jímž bylo žalovanému uloženo platit žalobkyni výživné a rozhodnuto o nákladech řízení změnil tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému platit jí výživné 1.000,- Kč měsíčně od 17. června 1998, zamítl, žádnému z účastníků ani státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek jej zrušil.

V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru a popisuje blíže skutkové okolnosti rozchodu účastníků. Navrhuje, aby dovolací soud podle § 243b o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout dovoláním, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanovení § 237, § 238, § 238a, § 239.

Dovolací soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí je tedy povinen především posoudit, zda dovolání je v dané věci přípustné. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je upravena v § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Z ustanovení § 238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. však vyplývá, že ve věcech upravených zákonem o rodině, dovolání přípustné není, a to ani v těch případech, kdyby jinak byly splněny podmínky přípustnosti podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/, písm. b/ o.s.ř., ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení.

O žádnou z uvedených vyjímek se v dané věci nejedná, neboť soudy rozhodovaly o výživném manželky. Nelze proto učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně a odvolací soud rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ o.s.ř. není přípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o soudním poplatku, občanský soudní řád v ustanovení § 236 a násl. o.s.ř. neupravuje a tudíž neumožňuje.

Dovolací soud je však povinen, a to i bez výslovného návrhu dovolatele, zkoumat, zda není splněn některý z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. (t.j. tzv. důvody zmatečnosti rozhodnutí). Dovolatelka je ovšem nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať by se týkal soudu (§ 237 odst. 1 písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci, (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/ citovaného ustanovení).

Dovolací soud proto dospívá k závěru, že dovolání v posuzované věci není přípustné, a proto nezbylo, než je odmítnout (§ 243 písm. b/, odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), aniž se soud mohl zabývat důvodností podaného dovolání (§ 241 odst. 3 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. února 2000

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková