30 Cdo 12/2001
Datum rozhodnutí: 13.03.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 12/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud ČR rozhodl v právní věci péče o nyní již zletilou K. S., zastoupenou advokátkou, dceru Y. S. a L. S., o schválení právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 Nc 60/94, 43 Ssv 77/94, o dovolání Kateřiny Svozilové proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 8. září 2000, č.j. 8 Co 773/2000-36, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 26. 6. 2000, č.j. 41 Nc 60/94, 43 Ssv 77/94-31 tak, že zpětvzetí návrhu matky se připouští a řízení se zastavuje. Matka vzala zpět návrh na schválení darovací smlouvy za dceru K., která v době podání návrhu v roce 1994 byla ještě nezletilá, s odůvodněním, že dcera je již zletilá, a proto setrvání na návrhu nemá význam. Se zpětvzetím návrhu souhlasila právní zástupkyně již zletilé K. i právní zástupce otce. Zmíněné usnesení bylo vydáno poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně o schválení darovací smlouvy ze dne 14.2.1994, č.j. 41 Nc 60/1994, byl k odvolání otce zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.5.2000, č.j. 8 Co 529/2000-24, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání matky Y. S. i dcery K. S. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 9. 2000, č.j. 8 Co 773/2000-36, napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze zjištění, že zastoupení účastníků řízení advokáty na základě plné moci nebylo v řízení zpochybněno a je tedy v souladu s ustanovením § 24 a násl. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). V jednání před soudem prvního stupně pak Y. S. uvedla, že na svém návrhu netrvá, neboť vzhledem ke zletilosti dcery K. již nemá význam. Právní zástupkyně K. S. výslovně uvedla, že souhlasí se zpětvzetím návrhu, rovněž právní zástupce otce se zpětvzetím návrhu souhlasil. Tito tři účastníci poté svůj projev vůle stvrdili podpisem protokolu o jednání. Dle názoru odvolacího soudu za této situace nebylo pochyb o tom, že účastníci učinili uvedené projevy vůle, což vyplývá z protokolu o jednání, jenž je listinným důkazem, přičemž důkaz opaku žádnou z odvolatelek navržen nebyl. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř.

Usnesení odvolacího soudu napadla K. S. včasným dovoláním. Neuvedla však, o která ustanovení o.s.ř. opírá přípustnost dovolání. Jako dovolací důvod uvedla ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., tedy že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedla, že u jednání Okresního soudu v Ostravě dne 26. 6. 2000 se právní zástupce jejího otce vyjádřil, že bere odvolání svého klienta zpět. Poté její matka vyjádřila se zpětvzetím odvolání otce souhlas a stejně tak souhlasila se zpětvzetím i její právní zástupkyně. Okresní soud v Ostravě však nezaznamenal řádně průběh jednání a nerespektoval vyjádření matky a právní zástupkyně dovolatelky. Výsledkem tohoto postupu soudu bylo usnesení okresního soudu o připuštění zpětvzetí návrhu matky a zastavení řízení, ačkoliv mělo být rozhodnuto o zpětvzetí odvolání otce. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Otec ani matka dovolatelky se k dovolání nevyjádřili.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák.č.30/2000 Sb. jímž byl změněn občanský soudní řád ( zák.č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, t.j. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem dle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. K vadám uvedeným v § 237 o.s.ř., a pokud je dovolání přípustné i k vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení § 238a o.s.ř. V předmětné věci jde o usnesení odvolacího soudu potvrzující usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo připuštěno zpětvzetí návrhu matky a řízení zastaveno. Jedná se tedy o usnesení, proti kterému ustanovení § 238a dovolání nepřipouští.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné a vzhledem ke skutečnosti, že nebyl zjištěn ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné dle ustanovení § 243b odst. 4 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2001

JUDr. František D u c h o ň , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová