30 Cdo 1166/2014
Datum rozhodnutí: 21.05.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 1166/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněných a) Ing. J. R. , b) V. V. , obou zastoupených Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského 8, proti povinným 1) S & CH, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, K Dýmači 23, identifikační číslo osoby 45278954, 2) O. C. , a 3) Ing. B. S. , zastoupenému JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 3, za účasti manžela povinné 2) V. C. , zastoupeného Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, pro 28 800 000,- Kč s příslušenstvím, o dovolání manžela povinné 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2013 , č. j. 54 Co 300/2013-632, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 13 Nc 16899/2003-585, zamítl návrh manžela povinné 2) na zastavení exekuce (návrh je založen na č. l. 120 a doplněn na č. l. 531). Dospěl k závěru, že exekuční titul, tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 3. 2001, č. j. 9 C 283/94-148, v němž žalobci jsou M. V., J. R. a V. C. a na straně žalované S & CH, spol. s r. o., O. C. a Ing. B. S., je materiálně i formálně vykonatelný, a že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat správnost exekučního titulu. Postavení manžela povinné 2) odpovídá ustanovení § 262a odst. 1 o. s. ř.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že exekuční titul přesně stanoví, jakou částku s příslušenstvím mají povinní společně a nerozdílně zaplatit každému z oprávněných, že rozsudek nabyl právní moci 2. 7. 2003 a uplynutím třídenní lhůty se stal i vykonatelným. Aktivní a pasivní věcná legitimace účastníků exekučního řízení vyplývá přímo z podkladového rozhodnutí, proto také společenství účastníků (tzv. subjektová kumulace) na straně oprávněných a povinných je v exekučním řízení možné. Jestliže vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství povinné 2) a V. C., lze exekucí postihnout věci nebo práva či jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů (dále též jen SJM ). Manželovo účastenství vzniká dnem, kdy pověřený soudní exekutor vydá exekuční příkaz postihující věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do SJM. Exekuci nelze zastavit zcela ani částečně ve vztahu k subjektu odlišnému od oprávněného a povinného jako takovému, jak se odvolatel mylně domnívá, ale za zákonem stanovených předpokladů jen ve vztahu ke konkrétním věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám tohoto třetího subjektu. Přitom soud prvního stupně již exekuci částečně zastavil usnesením ze dne 5. 10. 2010, č. j. 13 Nc 16899/2003-266.
Usnesení odvolacího soudu napadl manžel povinné 2) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2012) a usuzuje, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší právní otázku, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, tj. otázku přechodu práv a povinností ze smlouvy, uzavřené mezi zůstavitelem oprávněných (dědiců ze smlouvy) z exekuce a povinných z exekuce, kdy aktivní legitimace se k těmto právům a povinnostem dle dědického zákona nabývá usnesením dědického soudu, resp. ukončením dědického řízení . Považuje za nezbytné, aby byl v rámci soudního řízení proveden takový důkaz, kterým by byl nestranně, objektivně a přesně popsán přechod práv a povinností ze smlouvy, uzavřené mezi zůstavitelem a povinnými z exekuce na oprávněné (dědice) z exekuce, resp. kterým by byl předložen nabývací titul pro oprávněné (dědice) z exekuce k takovým právům a povinnostem a v takové míře, že by mohli vstoupit do probíhajícího sporu o předmětnou smlouvu na místo zůstavitele, zvláště pak, když se jednalo o smlouvu o smlouvě budoucí . Dovolatel považuje za základní nedostatek napadených rozhodnutí nesprávně zjištěný skutkový stav věci a dále nesprávné právní posouzení věci . Dovolatel tvrdí, že exekuční soud není exekučním titulem vázán, stejně jako jím není vázán dovolatel, který nebyl účastníkem žádného řízení. Poukázal na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 11. 1997, č. j. 13D 521/97-57, Nd 146/97, jímž bylo postaveno na jisto, na kterého dědice přešel majetek zůstavitele, který dědic odpovídá za dluhy, to vše v jaké výši. Je zde jednoznačně stanoveno hmotné právo oprávněných (dědiců) . Dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly otázkou, že ze zákona na dědice nepřecházejí práva a závazky ze smluv, pokud tak nestanoví zákon, kdy v tomto případě se o tuto situaci nejedná . Připomněl, že dosud nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudců. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávnění ve vyjádření k dovolání uvedli, že za podstatné považují, že exekuční titul byl vydán v jejich prospěch, nikoli ve prospěch jejich právního předchůdce. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.
První povinná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s dovoláním manžela povinné 2) a uvedla, že řízení předcházející vydání exekučního titulu i exekuční řízení trpí vadami, je nestandardní, a proto není divu, že se postup soudu jeví dovolateli jako podjatý.
Druhá povinná ve vyjádření k dovolání také souhlasila s dovoláním jejího manžela a uvedla, že exekuční titul trpí vadami, jež brání nabytí formální plné moci, resp. vykonatelnosti.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu věc byla předložena (§ 241b).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Proto také, byť jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, v dovolání chybí vymezení dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013, stejně jako vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Otázka, s níž by byla spojena přípustnost dovolání, se dovolateli zformulovat nepodařila a ani ji nelze z obsahu dovolání dovodit.
Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a odvolání odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. května 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D. předsedkyně senátu