30 Cdo 1154/2003
Datum rozhodnutí: 18.03.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1154/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně Y. Č., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ O. Č.

a 2/ K., s.r.o., o určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 201/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2002, č.j. 22 Co 566/2002-145, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 11. června 2002,

č.j. 5 C 201/2001-132 zamítl návrh žalobkyně na určení, že je neplatná zástavní smlouva uzavřená dne 20. dubna 1995 mezi prvním žalovaným a právním předchůdcem druhého žalovaného, jejímž předmětem jsou ve výroku uvedené nemovitosti v K. n. O. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel především z úvahy, že první žalovaný předmětné nemovitosti zastavil bez souhlasu žalobkyně. Tento úkon vybočil z běžné správy společného majetku. Šlo tedy o případ relativní neplatnosti právního úkonu (nikoliv o neplatnost absolutní) ve smyslu ustanovení § 40a občanského zákoníku (dále jen "o.z."). Žalobkyně se však této relativní neplatnosti nedovolala v obecné tříleté promlčecí lhůtě a druhý žalovaný se promlčení dovolal.

O odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne

21. listopadu 2002 pod č.j. 22 Co 566/2002-145 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se v tomto případě zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18. prosince 2002, přičemž žalobkyni byl doručen dne 17. prosince 2002.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 4. února 2003 včasné dovolání, v němž s tímto rozhodnutím vyslovuje nesouhlas a žádá, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny. Má zato, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.")].

Dovolatelka má zejména zato, že v posuzovaném případě již nešlo o správu majetku manžely, ale samostatnými osobami. Jednání prvního žalovaného bylo do důsledku vzato podvodným jednáním, neboť si byl vědom, že není výlučným vlastníkem zastavených nemovitostí. (Tento) jeho úkon tak byl absolutně neplatným.

K uvedenému dovolání žalobkyně se vyjádřil druhý žalovaný, který se plně ztotožnil s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.

Dovolání žalobkyně není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

S ohledem na zjištění obsahu spisu je třeba dovodit, že v této věci není přípustnost dovolání založena ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně sice předcházel jiný, a později zrušený rozsudek téhož soudu, avšak soud prvního stupně tehdy též žalobu zamítl.

Z uvedeného tedy vyplývá, že přípustnost dovolání v označené věci by při splnění zákonných předpokladů mohla být založena jedině v případě, pokud by dovolací soud skutečně dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Tak tomu však v posuzované věci ve skutečností není.

Již zmíněným ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. procesní předpis umožňuje dovolacímu soudu uvážit, zda význam rozhodnutí vyžaduje v konkrétní věci jeho přezkoumání v dovolacím řízení. Přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu tímto způsobem má přesto v zásadě povahu výjimečného opatření.

Z hlediska úvahy, zda dotčené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba hodnotit jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu či nikoliv, nelze přehlédnout skutečnost, že žalobkyně ve skutečnosti požadovala svojí žalobou toliko určení neplatnosti zástavní smlouvy, kdy však řešení této otázky je svojí povahou pouze řešením předběžnou otázky ve vztahu k možné úvaze, zda u sporem dotčených nemovitostí zástavní právo existuje či nikoliv [§ 80 písm. c) o.s.ř.]. Již tedy především z tohoto důvodu není možno považovat napadené rozhodnutí, pokud jím byla žaloba na požadované určení zamítnuta, za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.

Dovolací soud takto uvážil, že přípustnost dovolání v této věci tedy není založena na základě ustanovení § 237 o.s.ř. resp. ani na podkladě ustanovení § 238,

§ 238a a § 239 o.s.ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl [243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona]. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, avšak žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu