30 Cdo 1152/2013
Datum rozhodnutí: 15.05.2013
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1 o. s. ř., § 236 odst. 1 o. s. ř., § 243b o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 104 odst. 2 o. s. ř.




30 Cdo 1152/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce A. Ž. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov PS 1/9, proti žalované České republice Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 3, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 17/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 60, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 76, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 91, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 119, takto:

I. Dovolací řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 91, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 119, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 60, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 76, se zastavují .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 76, odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 60, kterým byla zamítnuta žaloba o 30,000.000,- Kč.
Proti oběma těmto rozsudkům podal žalobce dovolání, aniž byl ve smyslu § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) zastoupen advokátem. Zároveň požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů pro účely dovolacího řízení ve smyslu § 30 odst. 2 o. s. ř. soudem ustanoven.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 91, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 119, byla žádost žalobce o ustanovení advokáta pro dovolací řízení zamítnuta, a to vhledem ke zřejmě bezúspěšnému uplatňování práva.
Proti oběma uvedeným usnesením podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve zabýval dovoláním žalobce proti uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze. Jelikož usnesení Městského soudu v Praze bylo vydáno až po té, co nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 402/2012 Sb., postupoval dovolací soud podle novelizovaného znění právní úpravy dovolání (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
I podle této právní úpravy však platí, že dovoláním lze napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). I nyní proto k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu. Řízení o takovém podání Nejvyšší soud podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaví (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z tohoto důvodu dovolací soud zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 91.
Co se týče dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o neustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, je oproti dřívější právní úpravě za splnění podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání přípustné.
I nadále však platí, že při podání dovolání ve všech případech musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, nevztahují-li se na něj výjimky uvedené v § 241 odst. 2 a 3 o. s. ř. Povinné zastoupení je tedy i nadále zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele. Nedostatek naplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení brání kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).
V daném případě si byl dovolatel od počátku vědom toho, že musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, přičemž jeho žádostí o ustanovení advokáta pro účely dovolacího řízení byla zamítnuta. Proto by bylo již nadbytečné vyzývat dovolatele, aby si pro účely dovolacího řízení proti usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta zvolil zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 119, podle § 104 odst. 2 a § 243b o. s. ř. zastavil.
V řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 60, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 76, postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) dále jen o. s. ř. , jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupným na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ).
K projednání a rozhodnutí dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně není Nejvyšší soud funkčně příslušný, a proto dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 60, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolací řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 76, dovolací soud rovněž zastavil podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř., neboť nebyla splněna podmínka dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení dovolatele ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř.
Žalobce sice z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení o všech jeho dovoláních byla zastavena, avšak žalované nevznikly v dovolacích řízeních žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 věta první, o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, resp. § 243c odst. 3, věta první, o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. května 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu