30 Cdo 1137/2013
Datum rozhodnutí: 26.11.2014
Dotčené předpisy: § 107 o. s. ř.



30 Cdo 1137/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné společnosti PJ TRADE s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jungmannova 4, identifikační číslo osoby 61055115, proti povinnému R. A., zastoupenému JUDr. Hanou Klímovu, advokátkou se sídlem v Praze 1, Hradčanské nám. 12, pro částku 202,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 73 Nc 4194/2006, a u JUDr. Zdeňka Zítky, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň město, Palackého nám. 28, pod sp. zn. 108 EX 8425/06, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 23. 9. 2011, sp. zn. 14 Co 478/2011-25, takto:

Dovolání se zamítá .

O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 25. července 2007, sp. zn. 108 EX 8425/06, jímž soudní exekutor podle § 107a o. s. ř. vyhověl návrhu původní oprávněné Plzeňských dopravních podniků, a. s., aby do řízení na její místo vstoupila společnost PJ TRADE, s. r. o., jíž původní oprávněná vymáhanou pohledávku postoupila.
V dovolání povinný namítá, že se krajský soud nezabýval jeho odvolací námitkou nedostatku hmotněprávní odpovědnosti povinného za dluh a námitkou procesního pochybení soudu, spočívajícího v neustanovení opatrovníka v nalézacím řízení, v čemž dovolatel spatřuje vadu řízení, jež vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud věc projednal a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady předmětného, tedy exekučního řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že podmínky pro vydání usnesení podle § 107a o. s. ř. byly splněny.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i a o takový případ jde v souzené věci práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu však v souzené věci není.
Soud vyhoví návrhu žalobce (zde původní oprávněné), aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení v první řadě tehdy, bude-li prokázáno, že
a) nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného,
b) tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení,
c) tato právní skutečnost nastala (došlo k ní) po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem (zde původní oprávněnou) označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda opravdu nastala (tedy např., že smlouva byla skutečně uzavřena), a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde ). ¨
Předpokladem pro vydání usnesení, jímž soud v exekučním řízení připustí, aby do řízení namísto dosavadního oprávněného (jenž nezanikl) vstoupil jeho právní nástupce z titulu universální nebo singulární sukcese, pak není jen to, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nýbrž i to, že je prokázáno, že právo z exekučního titulu skutečně přešlo či bylo převedeno na osobu, která se má stát novým oprávněným (§ 36 odst. 3 exekučního řádu) a že průkaz této skutečnosti byl podán způsobem předjímaným ustanovením § 36 odst. 4 exekučního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012).
Okolnosti popsané výše pod písmeny a/ c/ (stejně jako existenci samotného převodu práva) ostatně nezpochybňuje ani samotný dovolatel. Pokud jde o jeho námitku, že se krajský soud nezabýval jeho odvolací námitkou nedostatku hmotněprávní odpovědnosti povinného za dluh a námitkou procesního pochybení soudu, spočívajícího v neustanovení opatrovníka v nalézacím řízení , ta je pro posouzení, zda bylo namístě vydat usnesení podle § 107a o. s. ř., nerevelantní (na posouzení hmotněprávní odpovědnosti povinného za dluh , jak nepřesně uvádí dovolatel, ani na posouzení, zda nalézací řízení, jež vyústilo ve vydání exekučního titulu, trpělo vadou spočívající v nedostatku zastoupení povinné opatrovníka, totiž napadené rozhodnutí řečeno slovy ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nespočívá).
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem odst. 6 o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu