30 Cdo 1101/2004
Datum rozhodnutí: 18.05.2004
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1101/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně E. M., proti žalované E. M., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn.

8 C 114/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové

ze dne 25. února 2004, č.j. 24 Co 399/2003-38, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou dne 27.8.2003 domáhala zvýšení výživného

od 1.8.2003 na 1.200,- Kč měsíčně .

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 15.10.2003, č.j.

8 C 114/2003-22, rozhodl, že výživné žalované pro žalobkyni, naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Rychnově n. Kn., čj. 6C 32/2001-31 částkou 500,- Kč měsíčně, se s účinností od 1.9.2003 zvyšuje na částku 700,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.); že dluh na výživném vzniklý zvýšením za dobu od 1.9.2003 do 31.10.2003 ve výši 400,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II); že co do částky 700,- Kč měsíčně s účinností od 1.8. do 31.8.2003 a co do částky 500,- Kč měsíčně s účinností od 1.9.2003 se návrh žalobkyně na zvýšení výživného zamítá (výrok III.); že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem

ze dne 25.2.2004, č.j. 24 Co 399/2003-38, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výživné určené naposledy rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou

ze dne 29.7.2002, č.j. 3 C 71/2002-27, a rozsudkem téhož soudu ze dne 27.3.2003, č.j.

3 C 71/2002-37, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.6.2003, č.j. 22 Co 659/2002-57, se počínaje od 1.9.2003 zvyšuje pro žalobkyni na 1000,- Kč měsíčně a že zvýšené výživné je žalovaná povinna platit vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.); dále rozhodl, že dlužné výživné vzniklé jeho zvýšením za dobu od 1.9.2003 do 29.2.2004 v celkové výši 3.000,- Kč je žalovaná oprávněna žalobkyni zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 500,- Kč splatných vždy spolu s běžným výživným dospělým po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok II.); že žaloba o zvýšení výživného od 1.8.2003

do 31.8.2003 na 1.200,- Kč měsíčně a od 1.9.2003 o dalších 200,- Kč měsíčně se zamítá (výrok III.); že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolaní. Uvedla zejména, že s rozsudkem nesouhlasí, protože obsahuje mnoho nepravdivých údajů .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl

ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zvýšení výživného matky (tj. žalované) k dceři

(tj. žalobkyni), tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu