30 Cdo 1078/2017
Datum rozhodnutí: 20.03.2017
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



30 Cdo 1078/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce V. Č., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 634 823,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 42/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2016, č. j. 21 Co 86/2016-44, takto:


I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2016, č. j. 19 C 42/2015-31, zamítl žalobu na zaplacení částky 634 823,49 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I potvrdil, ve výroku o nákladech řízení II jej změnil tak, že výše nákladů žalované činí 300 Kč, jinak jej potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 28. 6. 2016 (č. l. 47), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce v dovolání uvedl, že je mu známá podmínka povinného právního zastoupení advokátem. Tuto podmínku však dovolatel splnit nemůže, neboť nemá k tomuto finanční prostředky.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 7. 2016, č. j. 19 C 42/2015-50, které bylo žalobci doručeno dne 9. 8. 2016, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jím zvolený zástupce (advokát) ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení nahradil nebo doplnil žalobcem podané dovolání vlastním podáním, příp. aby v téže lhůtě soudu sdělil, že se s dovoláním podaným žalobcem ztotožňuje. Současně žalobce poučil, že nebude-li v poskytnuté lhůtě předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání či podání, ve kterém advokát prohlásí, že se s dovoláním sepsaným žalobcem ztotožňuje, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Dále soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 1. 2017, č. j. 19 C 42/2015-55, které bylo žalobci doručeno dne 31. 1. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, a současně žalobce poučil, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Soud prvního stupně žalobce v rámci tohoto usnesení upozornil mimo jiné i na skutečnost, že může před uplynutím stanovené lhůty požádat soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání dovolání.
Žalobce na výše uvedené výzvy nijak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvy a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 20. března 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu