30 Cdo 1055/2011
Datum rozhodnutí: 09.02.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 1055/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně PhDr. N. D. , zastoupené JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci IV, Moskevská 637/16, proti žalovaným 1) K. T. , 2) P. H. , a 3) J. H. , všem zastoupeným JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci VIII, České mládeže 135, o určení vlastnického práva a o uložení povinnosti vypracovat soudně znalecký posudek a uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 84/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. září 2010, č. j. 24 Co 213/2010-154, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


Okresní soud v Semilech (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 9. února 2010, č.j. 8 C 84/2008-117, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí označených nemovitostí (výrok I.), dále zamítl žalobu, aby bylo prvé žalované uloženo, aby vypracovala soudně znalecký posudek pro ocenění předmětných nemovitostí (výrok II.), a konečně zamítl i žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle prvé žalované spočívajícího v uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě měla prvá žalovaná předmětné nemovitosti prodat žalobkyni za kupní cenu stanovenou soudně znaleckým posudkem sníženou o 20% (výrok III.). Ve výrocích III. a IV. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové (dále již odvolací soud ) v záhlaví cit. rozsudkem podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě o určení vlastnických práv prvé žalované k předmětným nemovitostem nelze vyhovět pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Domáhala-li se žalobkyně uložení povinnosti prvé žalované zajistit vypracování soudně znaleckého posudku za účelem zjištění kupní ceny předmětných nemovitostí, odvolací soud poukázal na okolnost, že smlouva o smlouvě budoucí kupní, o jejíž znění žalobkyně svůj nárok opírá, byla shledána neplatnou a z jejího obsahu závazek prvé žalované obstarat vypracování znaleckého posudku ani nevyplývá. Nepodává-li se tady z žádného platného právního úkonu ani právního předpisu právní povinnost prvé žalované opatřit vypracování znaleckého posudku, pak není možné vyhovět ani žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení uvedené povinnosti prvé žalované. Odvolací soud také shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o budoucí smlouvě kupní nelze vyhovět žalobě ani v části o nahrazení projevu vůle prvé žalované uzavřít kupní smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí žalobkyni.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť otázka, kterou řešil v rámci odvolacího řízení krajský soud, je řešena soudy rozdílně. Konkrétní otázku zásadního významu však dovolatelka ve svém dovolání nevymezila. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání žalobkyně nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a které bylo rovněž publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Dovolatelka polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem [jenž shledal předmětnou smlouvu o smlouvě budoucí kupní (která měla prvou žalovanou zavazovat k prodeji předmětných nemovitostí žalobkyni) za absolutně neplatný právní úkon a dospěl k závěru, že žalobě o určení vlastnických práv prvé žalované k předmětným nemovitostem nelze vyhovět pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně] a dovozuje, že jí svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Z (nesprávného) řešení této právní otázky odvolacím soudem dovozuje zásadní význam napadeného rozhodnutí.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka v dovolání neformulovala (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedla ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Kromě toho nelze ani uzavřít, že by právní posouzení věci odvolacím soudem představovalo právně kvalifikační pochybení, a to jak v závěru o neplatnosti smlouvy o budoucí smlouvě kupní, tak i v závěru o absenci naléhavého právního zájmu na soudní deklaraci (dovolatelkou požadovaného) věcně právního vztahu.
Pokud pak dovolatelka ve svém dovolání uplatnila také dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3, zcela pominula, že jejich prostřednictvím nelze přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posuzovat (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud prostřednictvím takto vymezených dovolacích důvodů není oprávněn posuzovat přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci § 146 odst. 3 o. s. ř., podle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady, v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. února 2012

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu