30 Cdo 1033/2010
Datum rozhodnutí: 21.06.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 1033/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D. ve věci žalobce V. F., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 10.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 155/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2009, č.j. 64 Co 155/2009-39, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 12. 2008, č.j. 26 C 155/2008-24, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 10.000.000,- Kč jako náhrady nemateriální újmy, jíž měl žalobce utrpět tím, že v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 80/2004, bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že proti žalobci bylo pod sp. zn. 5 T 80/2004 vedeno u Okresního soudu v Olomouci trestní řízení, které pravomocně skončilo zprošťujícím rozsudkem, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu, jež byl vyhlášen dne 28. 3. 2007. Žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení dne 29. 10. 2007 a žalobu v této věci podal až dne 14. 4. 2008.


Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v posouzení promlčení žalobcova nároku dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk). Dodal, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu v trestním řízení nabyl podle § 139 tr. řádu právní moci dnem vyhlášení, tj. 28. 3. 2007. Protože žalobce podal žádost o odškodnění u žalované po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby (§ 32 odst. 3 OdpŠk) od skončení trestního řízení, nemohlo dojít ke stavení běhu promlčecí doby podle § 35 OdpŠk. Jestliže byla žaloba v této věci podána k soudu až dne 14. 4. 2008, nelze ve spojení s žalovanou vznesenou námitkou promlčení, žalobě vyhovět.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a opírá je o dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. pro nesprávné právní posouzení. Nesouhlasí se závěrem o promlčení jeho nároku. Má za to, že soudy měly v otázce promlčení aplikovat § 32 odst. 1 OdpŠk. Namítá, že nárok nebyl u žalované uplatněn po promlčecí době, neboť obhájci JUDr. Živělovi nebyl k datu 28. 3. 2007 doručen konečný rozsudek v trestním řízení. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl jinak ) byl odvolacím soudem zrušen podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.


Žalobce v posuzované věci dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá. Odvolací soud z hlediska počátku běhu promlčecí doby správně aplikoval § 32 odst. 3 OdpŠk a jeho rozhodnutí proto nepředstavuje jiné řešení této právní otázky ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Žalobcem odkazované ust. § 32 odst. 1 věta druhá OdpŠk se týká odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. § 8 odst. 1 věta první OdpŠk), nikoli nesprávným úředním postupem (srov. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), když žalobce svůj nárok v žalobě odvozoval právě od odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, nikoli nezákonným rozhodnutím.
Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první, ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. června 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu