30 Cdo 1024/2014
Datum rozhodnutí: 20.08.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 1024/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. I. D. , právně zastoupeného JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 269/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č. j. 35 Co 319/2013-79, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č. j. 35 Co 319/2013-79, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z tam jmenovaných okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje obecné konstatování o splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz , usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz ).
Dovolatel k přípustnosti dovolání uvádí, že předmětná právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Tato okolnost zakládající přípustnost dovolání neznamená, jak se zřejmě dovolatel mylně domnívá, že k založení přípustnosti dovolání postačí, domnívá-li se dovolatel, že předmětná právní otázka má být posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud. Má-li být právní otázka posouzena jinak, znamená to, že má být posouzena jinak, než jak ji v minulosti posoudil soud dovolací. Přístupnost je však založena pouze tehdy, ztotožní-li se dovolací soud s názorem dovolatele, a dospěje-li k názoru, že dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu má být přehodnocena. V předloženém dovolání však dovolatel vůbec neoznačuje předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, která by měl být dle jeho názoru přehodnocena.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a která nebyla odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3, § 243b a § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. srpna 2015


JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu