2 VSPH 999/2012-B-23
KSUL 43 INS 14227/2011 2 VSPH 999/2012-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Jany Zimmermannové, bytem Měrunice č.p. 117, o odvolání insolvenční správkyně Ing. Soni Aubrechtové, sídlem Bělehradská 3347/7, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 14227/2011-B-15 ze dne 28.června 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 14227/2011-B-15 ze dne 28.června 2012 se v bodě II. výroku mění tak, že se určuje odměna insolvenční správkyně Ing. Soni Aubrechtové ve výši 24.200,-Kč včetně daně z přidané hodnoty s tím, že v rozsahu 17.776,94 Kč bude uspokojena z majetkové podstaty a v rozsahu 6.424,06 Kč z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v konkursu vedeném na majetek Jany Zimmermannové (dále jen dlužnice) v bodě I. výroku shora označeného usnesení schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně Ing. Soni Aubrechtové (dále jen správkyně), podle níž činí příjmy majetkové podstaty 19.485,14 Kč, z toho záloha na náklady insolvenčního řízení 3.000,-Kč a zabavitelná část mzdy dlužnice 16.485,14 Kč, a hotové výdaje správkyně 1.709,20 Kč, z toho poštovné 124,80 Kč, telefonní poplatky 240,-Kč a cestovné 1.344,-Kč, v bodě II. výroku určil odměnu správkyně ve výši 17.776,94 Kč včetně 20% daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) ve výši 2.962,82 Kč, a v bodě III. výroku konstatoval, že zůstatek k rozdělení mezi věřitele zjištěných pohledávek činí 0,-Kč. Současně rozhodl o zrušení konkursu vedeného na majetek dlužnice z důvodu, že její majetek je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů, a správkyni uložil, aby mu do 30 dnů od právní moci usnesení písemně oznámila, zda zajistila evidenční a archivační činnosti, případně další činnosti související se zrušením konkursu (body IV. a V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud předeslal, že usnesením ze dne 11.11.2011 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 4.1.2012 neschválil oddlužení dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný. Dále konstatoval, že dne 23.5.2012 předložila správkyně konečnou zprávu včetně vyúčtování své odměny a výdajů (dále též jen konečná zpráva). Soud ji přezkoumal postupem dle ust. § 314 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvědomil o ní účastníky řízení, jež současně vyrozuměl o tom, že dle ust. § 315 odst. 1 písm. d) IZ rozhodne o včasných námitkách proti konečné zprávě bez nařízení jednání, a pokud nebudou námitky podány, dle ust. § 315 odst. 2 IZ spojí s rozhodnutím o konečné zprávě rozhodnutí o zrušení konkursu pro nedostatek majetku.

Jelikož v zákonné lhůtě nebyly proti konečné zprávě vzneseny námitky, insolvenční soud ji schválil. Při určení odměny správkyně vyšel z toho, že v dané věci nebylo žádného výtěžku zpeněžení, jenž by byl určen k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, proto ji nestanovil podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jak ji správkyně vyčíslila ve vyúčtování, nýbrž stanovil ji podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky. Přihlédl k délce doby

(listopad 2011 až květen 2012) a rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti správkyně (k tomu, že přezkoumala sedm přihlášek pohledávek a provedla šetření za účelem zjištění majetku dlužnice a případných neúčinných či neplatných právních úkonů), a dospěl k závěru, že odpovídající je odměna ve výši 14.814,12 Kč, jež po připočtení 20% DPH činí 17.776,94 Kč. Výrok o zrušení konkursu odůvodnil soud tím, že ze schválené konečné zprávy je zřejmé, že majetek dlužnice postačuje (postačoval) toliko k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo rozhodnuto o její odměně, podala správkyně včasné odvolání, v němž namítala, že jí soud snížil odměnu, aniž by respektoval ustálenou judikaturu. Poukazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010-B ze dne 29.9.2010 uveřejněné pod č. 64/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 64/2011) a usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 26 INS 9440/2010, 1 VSOL 824/2011-B ze dne 26.1.2012, z nichž dovodila, že podle ust. § 5 vyhlášky lze postupovat pouze v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 98 INS 10125/2010, 1 VSPH 456/2011-B ze dne 23.5.2011, z něhož dovodila, že za zpeněžení ve smyslu ust. § 283 odst. 1 IZ je nutno považovat též peněžní prostředky dlužníka složené na zálohu na náklady insolvenčního řízení (ust. § 108 IZ), neboť i ty patří dlužníkovi a tvoří jeho majetkovou podstatu (ust. § 206 odst. 1 písm. a/ IZ); okolnost, že peněžní prostředky není třeba zpeněžovat, je pro vymezení pojmu zpeněžení ve smyslu ust. § 283 odst. 1 IZ irelevantní.

Nadto správkyně zdůraznila, že odměna podle vyhlášky není jejím čistým příjmem, nýbrž je po zdanění a odečtení pojištění používána na úhradu nákladů spojených s její činností nehledě na to, že je nutné hradit fixní náklady spojené s výkonem činnosti insolvenčního správce, např. náklady na školení, software, kancelář, platy zaměstnanců či spotřebu energií. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku změnil tak, že určí její odměnu ve výši 54.000,-Kč včetně DPH s tím, že část odměny ve výši 17.776,94 Kč bude uhrazena z příjmů majetkové podstaty a zbytek ve výši 36.223,06 Kč z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 38 odst. 1 a 5 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem DPH, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis.

Tímto předpisem je vyhláška, jež sice byla po vydání napadeného usnesení novelizována vyhláškou č. 488/2000 Sb., nicméně v této věci je dle čl. II přechodných ustanovení nutno aplikovat vyhlášku ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen vyhláška).

Ust. § 1 odst. 1 vyhlášky stanoví, že odměnu insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odstavce 2 a 3 téhož ustanovení stanoví, že odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku, přičemž odstavec 4 vymezuje, co se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Ust. § 2, 3 a 4 vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs. V posledně zmiňovaném případě ust. § 4 odst. 2 vyhlášky stanoví, že odměna insolvenčního správce činí částku určenou podle ust. § 1, nejméně však částku určenou podle ust. § 3, tj. nejméně částku odpovídající odměně stanovené pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře.

Konečně, ust. § 5 vyhlášky stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle ust. § 1 až 4 vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

V posuzované věci stanovil insolvenční soud odměnu správkyně právě dle posledně citovaného ustanovení, aniž by hodnotil okolnost, že usnesením ze dne 4.1.2012 (č.d. B-4) neschválil oddlužení dlužnice a rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Odvolací soud považoval v této souvislosti za vhodné uvést, že se ust. § 4 odst. 2 vyhlášky použije v případě, kdy insolvenční soud dle ust. § 418 odst. 1 IZ zrušil již schválené oddlužení (lhostejno zda ve formě zpeněžení majetkové podstaty či splátkového kalendáře) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka, nikoli v případě, kdy dle ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ neschválil povolené oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Jinými slovy, v insolvenčním řízení, v němž nebylo rozhodnuto o schválení povoleného oddlužení, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle ust. § 4 odst. 2 vyhlášky, ale je třeba vycházet (jen) z toho, že způsobem řešení dlužníkova úpadku je (byl) konkurs.

Vrchní soud v Praze se již ve své rozhodovací praxi problematikou aplikace ust. § 1 a 5 vyhlášky v konkursu, o níž šlo i v této věci, zabýval, a to např. v rozhodnutí sp. zn. MSPH 88 INS 5284/2008, 2 VSPH 348/2009-B ze dne 30.9.2009 (jehož odůvodnění opravil usnesením z téhož dne), v němž vyslovil přesvědčení, že obsah ust. § 1 vyhlášky lze vyložit pouze v mezích stanovených ust. § 38 odst. 1 věty druhé IZ, a zdůraznil, že pokud zákon váže výši odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkursem na výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi věřitele, je vyloučeno, aby mu odměna určená podle ust. § 1 vyhlášky náležela i v případě, že v konkursu žádného výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele dosaženo nebylo. Současně konstatoval, že v takovém případě je třeba aplikovat ust. § 5 vyhlášky a odměnu insolvenčního správce určit podle kritérií v něm stanovených.

V usnesení sp. zn. KSPH 38 INS 7106/2009, 3 VSPH 1360/2011-B ze dne 2.3.2012 odvolací soud dovodil, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, určí se odměna insolvenčního správce postupem podle ust. § 1 vyhlášky za předpokladu, že v insolvenčním řízení bylo dosaženo alespoň jednoho z výtěžků, z nichž se odměna podle tohoto ustanovení vypočítává, tedy že je tu výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele dle ust. § 1 odstavce 2 vyhlášky nebo výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky, jímž se rozumí výtěžek určený k uspokojení nezajištěných věřitelů vyjma věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ, tedy výtěžek určený k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou dle ust. § 169 IZ a pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů zahrnutých do rozvrhu. Jestliže součet odměn příslušejících správci z těchto rozhodných výtěžků anebo výtěžek z jednoho z nich, pokud druhý rozhodný výtěžek k dispozici není, činí méně než 45.000,-Kč, náleží insolvenčnímu správci podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky odměna v této výši. Jedině pokud v insolvenčním řízení nebylo žádného z uvedených rozhodných výtěžků dosaženo (protože tu nebylo zpeněženého majetku sloužícího k zajištění a nejsou tu finanční prostředky podstaty získané zpeněžením majetku podstaty či představované dlužníkovými finančními prostředky na hotovosti nebo na jeho účtech, nebo tyto postačují jen k uspokojování pohledávek za podstatou dle ust. § 168 IZ), jde o situaci, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit dle ust. § 1 vyhlášky a kdy ji určí insolvenční soud úvahou podle ust. § 5 vyhlášky podle kriterií v něm uvedených.

Odvolací soud nemá důvod na těchto závěrech, jež jsou v souladu se závěry vyjádřenými v R 64/2011, cokoli měnit ani v této věci.

Dle konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů správkyně ze dne 24.5.2012 (č.d. B-13), o nichž soud napadeným usnesením rozhodl, dosáhly příjmy majetkové podstaty celkové výše 19.485,14 Kč a dosavadní výdaje (pohledávky za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 IZ vzniklé po rozhodnutí o úpadku) sestávající z hotových výdajů správkyně (poštovného, cestovného a telefonních poplatků včetně 20% DPH) celkové výše 1.709,20 Kč. Žádné pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou dle ust. § 169 IZ nebyly uplatněny. V konečné zprávě vyúčtovala správkyně svoji odměnu (jde o pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 IZ) dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky ve výši 45.000,-Kč s DPH 9.000,-Kč, tj. celkem částkou 54.000,-Kč.

Výsledek insolvenčního řízení vyplývající z konečné zprávy je (byl) tedy takový, že příjmy podstaty ve výši 19.485,14 Kč zjevně nepostačují (nepostačovaly) ani k uspokojení všech pohledávek za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ včetně odměny správkyně, na jejíž úhradu z nich zbývá (zbývalo) toliko 17.775,94 Kč (19.485,14-1.709,20).

Z uvedeného je zřejmé, že vyúčtování odměny správkyně podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky nebylo správné, neboť nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků, na jejichž základě by bylo možno její odměnu dle tohoto ustanovení určit. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když odměnu správkyně určil dle ust. § 5 vyhlášky tak, že přihlédl k délce doby, rozsahu a náročnosti jí vykonávané činnosti. Odvolací námitka, že insolvenční soud v rozporu s vyhláškou odměnu správkyně snížil (moderoval dle ust. § 38 odst. 3 IZ), je tudíž zjevně neopodstatněná. Z napadeného usnesení je naopak zřejmé, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že insolvenční soud svoji úvahu o výši odměny (zcela správně) postavil toliko na kriteriích obsažených v ust. § 5 vyhlášky.

Nicméně odvolací soud nepovažuje odměnu správkyně stanovenou ve výši 17.776,94 Kč, jež patrně nikoli náhodou téměř odpovídá částce, jež zbyla v majetkové podstatě po úhradě hotových výdajů správkyně, za přiměřenou.

Z obsahu spisu vyplývá, že správkyně před předložením konečné zprávy na přezkumném jednání konaném dne 4.1.2012 (č.d. B-3) přezkoumala přihlášky pohledávek šesti věřitelů, téhož dne se zúčastnila schůze věřitelů, provedla úkony směřující ke zjišťování a prověřování majetkové podstaty dlužnice a šetření o tom, zda nebyly provedeny úkony, které by dle IZ mohly být považovány za neplatné či neúčinné a podala soudu dílčí zprávu o stavu řízení (č.d. B-2). K výkonu funkce správkyně přitom soud ani žádný z věřitelů či dlužnice neměli žádných připomínek a nikdo z nich nepodal ani námitky proti výsledkům řízení vyjádřeným v konečné zprávě.

Po zhodnocení těchto okolností věci je odvolací soud přesvědčen o tom, že se s přihlédnutím k délce doby, rozsahu a náročnosti činnosti správkyně v daném insolvenčním řízení jeví přiměřenou odměna ve výši 20.000,-Kč, což s připočtením 21% DPH ve výši 4.200,-Kč (viz ust. § 38 odst. 1 věta poslední IZ) činí celkem 24.200,-Kč.

Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu změnil napadené usnesení v bodě II. výroku tak, že určil odměnu správkyně ve výši 24.200,-Kč včetně DPH a současně dle ust. § 38 odst. 2 IZ a ust. § 8 vyhlášky rozhodl o tom, v jakém rozsahu bude odměna uspokojena z majetkové podstaty a v jakém rozsahu ji uhradí stát (insolvenční soud).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 27.března 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová