2 VSPH 995/2015-B-35
KSPL 20 INS 12762/2012 2 VSPH 995/2015-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužníka Čestmíra Kamarýta, bytem Staré Sedliště č.p. 345, zast. advokátem Mgr. Viktorem Šupem, sídlem Černokostelecká 2020/20, Praha 10, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 12762/2012-B-25 ze dne 8. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 12762/2012-B-25 ze dne 8. dubna 2015 se v bodech I. a II. výroku m ě n í tak, že se oddlužení nezrušuje a konkurs na majetek dlužníka neprohlašuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením v bodě I. výroku zrušil oddlužení Čestmíra Kamarýta (dále jen dlužník) schválené ve formě splátkového kalendáře, v bodě II. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, a v bodě III. výroku uložil insolvenční správkyni Mgr. Anně Zinglové (dále jen správkyně), aby v součinnosti se zajištěným věřitelem a dle jeho pokynu přistoupila ke zpeněžení podílu dlužníka na nemovitostech v k.ú. Dlouhý Újezd.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 16.7.2012 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, přičemž správkyně v podání z 2.2.2015 sdělila, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, neboť dlužník nekomunikuje a neplatí pravidelně a v nezbytné výši jednotlivé splátky, takže očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů klesla na 19,91 %; vedle toho mu vznikl dluh na výživném pro syna Tomáše Kamarýta ve výši 37.500,-Kč a na odměně správkyně ve výši 16.335,-Kč. Při jednání konaném dne 24.3.2015, na němž správkyně doporučila zrušit oddlužení a řešit úpadek dlužníka konkursem, soud zjistil, že má-li být uhrazen dluh na výživném a na nákladech řízení, placeno běžné výživné, náklady řízení a uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30%, musel byl dlužník po zbytek splátkového kalendáře platit měsíční splátky ve výši alespoň 12.582,78 Kč.

Soud přitom neuvěřil tvrzení dlužníka, že si od ledna 2015 obstará ke mzdě další příjem z vedlejšího pracovního poměru, neboť měl zato, že dosavadní výsledky řízení dokládají jeho lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností tkvící nejen v neplacení splátek, ale i v tom, že nepodával pravidelné zprávy o svých příjmech, neoznámil správkyni změnu zaměstnavatele, zaměstnavatele neinformoval, že je v oddlužení (takže zaměstnavatel neprováděl srážky ze mzdy), a při jednání nedoložil svá tvrzení pracovní smlouvou ani výplatními listinami.

Dospěl proto k závěru, že dlužník neplní podstatné povinnosti uložené mu v ust. § 412 odst. 1 písm. c) a d) insolvenčního zákona (dále jen IZ) a nesplní ani podstatnou část splátkového kalendáře. Podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ proto schválené oddlužení zrušil a prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude dle ust. § 314 odst. 1 písm. b) IZ projednán jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že je od 5.1.2015 zaměstnán u firmy Schwarzmüller, s.r.o. s hodinovou mzdou 95,-Kč, příplatkem 6,-Kč za ztížené prostředí a možností získání výkonové prémie, a že jeho zaměstnavatel na základě oznámení o úpadku již provedl dne 14.4.2015 první srážku ve výši 6.405,-Kč z jeho mzdy. Dále zdůraznil, že s Lenkou Feitlovou uzavřel smlouvu o důchodu, na jejímž základě mu bude poskytováno plnění ve výši 2.500,-Kč měsíčně určené výhradně na úhradu splátek. Nato zrekapituloval výši částek, jež je povinen ve zbývající době trvání splátkového kalendáře uhradit, konstatoval, že dle propočtu správkyně by musel po zbývající dobu 30 měsíců platit částku 8.442,78 Kč měsíčně, a dovodil, že pokud je schopen měsíčně splácet částku 8.905,-Kč, nejsou dány podmínky pro zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) až d) IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo to navrhne dlužník.

V daném případě vycházel insolvenční soud při rozhodování ze zjištění, že dlužník na uhrazení pohledávek svých věřitelů nezaplatil částku předpokládanou splátkovým kalendářem, nemá příjem, z něhož by bylo možno splátky v potřebném rozsahu hradit, a neplní ani povinnosti, jež mu ukládá ust. § 412 IZ.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 9.10.2012 byl schválen splátkový kalendář (soud prvého stupně v odůvodnění nesprávně uvedl datum 16.7.2012, tj. datum vydání usnesení, jímž bylo oddlužení povoleno), dle něhož měl dlužník uhradit první splátku nezajištěným věřitelům do 30.11.2012, a to ze mzdy vyplácené mu plátcem TOP TANK, s.r.o. Dlužník zpočátku splátkový kalendář plnil, avšak od ukončení pracovního poměru v září 2013 již splátky (počínaje listopadem 2013) nehradil a neplatil ani běžné výživné na syna Tomáše Kamarýta ve výši 2.500,-Kč měsíčně ani zálohy na odměnu a hotové výdaje správkyně.

Věřitelům tak byla od listopadu 2012 do ledna 2015 (včetně) vyplacena toliko částka 42.845,-Kč odpovídající 8,96% zjištěných nezajištěných pohledávek. Navíc na odměně a hotových výdajích správkyně vznikl za totéž období dluh ve výši 16.335,-Kč a na výživném dluh ve výši 37.500,-Kč. Z obsahu spisu přitom rovněž plyne, že dlužník nepředkládal pravidelně přehledy svých příjmů, neoznámil správkyni, že uzavřel pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem, a plátci mzdy neoznámil, že je v úpadku a v oddlužení, takže z jeho mzdy nebyly prováděny srážky. Za popsaného stavu proto soud prvého stupně nepochybil, když dospěl k závěru, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře a podstatnou část splátkového kalendáře nebude schopen splnit.

Dlužník ani v průběhu odvolacího řízení nijak nezpochybňoval skutečnost, že správkyni dosud nebyla na plnění splátkového kalendáře poukázána částka potřebná dle plánu oddlužení k dosažení alespoň minimálního zákonem požadovaného uspokojení nezajištěných věřitelů a že vznikl též dluh na výživném a na odměně správkyně. V odvolání a při jednání konaném u odvolacího soudu dne 19.6.2015 však uvedl, že mu je ze mzdy u nového zaměstnavatele strhávána částka až 8.000 Kč měsíčně a že má na základě smlouvy o důchodu zajištěn další příjem ve výši 2.500,-Kč měsíčně.

Z pracovní smlouvy ze dne 6.1.2015 a ze mzdového výměru z téhož dne odvolací soud zjistil, že dlužník je od 5.1.2015 zaměstnán u Schwarzmüller, s.r.o., a to na dobu neurčitou bez zkušební lhůty, přičemž mzdu má stanovenu hodinovou sazbou 95,-Kč s možností výkonové prémie.

Správkyně při jednání před odvolacím soudem uvedla, že na jejím účtu je deponována částka 45.294,-Kč získaná plněním od dlužníka, jež bude použita k přednostní úhradě dlužného výživného a její dlužné odměny, a že počínaje dubnem 2015 je dlužníkovi ze mzdy srážena pravidelná splátka, jež v červnu 2015 činila 8.049,-Kč; tato tvrzení doložila výpisem z účtu.

Ze smlouvy o důchodu ze dne 28.4.2015 odvolací soud zjistil, že se Lenka Feitlová zavázala poskytovat dlužníkovi po dobu insolvenčního řízení důchod ve výši 2.500,-Kč měsíčně, jenž je určen výhradně na úhradu splátek dle splátkového kalendáře.

Z obsahu insolvenčního spisu se přitom podává, že celková suma zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do plánu oddlužení

činí 478.151,50 Kč. K tomu, aby byla splněna podmínka minimální výše uspokojení věřitelů ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tj. alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů (143.445,45 Kč), by musel dlužník ve zbývající době 29 měsíců zaplatit věřitelům částku 100.600,45 Kč, k níž je třeba připočíst částku odpovídající odměně a náhradě hotových výdajů správkyně ve výši 1.089,-Kč (včetně DPH) měsíčně. Předtím by však musel uhradit dlužné výživné ve výši 47.500,-Kč (do května 2015) a dlužné nároky správkyně ve výši 20.691,-Kč coby pohledávky za majetkovou podstatou.

Dlužník by tak po odečtení částky 45.294,-Kč v depozitu správkyně, jež bude použita na úhradu přednostních pohledávek, musel v průběhu zbývajících 29 měsíců trvání splátkového kalendáře-po úhradě běžného měsíčního výživného ve výši 2.500,-Kč-platit měsíční splátky v minimální výši 4.557,-Kč s tím, že by zároveň musel coby pohledávku za majetkovou podstatou uspokojit depozitem nekryté nároky ve výši 22.897,-Kč z titulu dlužné odměny a hotových výdajů správkyně a dlužného výživného. Celková minimální částka, již by musel měsíčně poukazovat správkyni (včetně běžného výživného), tak činí 7.847,-Kč.

Odvolací soud konstatuje, že dlužník v rámci odvolacího řízení doložil příjem ze mzdy, z něhož mu od dubna do června 2015 byla srážena průměrná částka 7.365,-Kč měsíčně, a rovněž další příjem ve výši 2.500,-Kč na základě smlouvy o důchodu, jenž bude moci být pro účely plnění splátkového kalendáře použit celý. Je proto reálný předpoklad, že zabavitelná část mzdy spolu s důchodem budou postačovat jak k přednostnímu uspokojení dlužných nároků správkyně a dlužného výživného, tak následně k uspokojení běžných splátek (včetně průběžných plateb na výživné a odměnu a hotové výdaje správkyně) v takovém rozsahu, aby byly pohledávky nezajištěných věřitelů do skončení splátkového kalendáře uspokojeny do minimální zákonem požadované výše 30%.

Dle přesvědčení odvolacího soudu nasvědčuje i průběh odvolacího řízení tomu, že dlužník svým chováním projevuje úmysl následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že již svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze tak očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jeho úpadku než nepatrný konkurs. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit-při změněném skutkovém stavu-úpadek dlužníka již nyní konkursem by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužníkovi, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčil insolvenční soud-a zejména své věřitele-o tom, že jeho snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně, pokud by se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že se odvolací soud v tomto úsudku mýlil a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě či poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku; v tom případě by však byl již definitivně řešen konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že se schválené oddlužení nezrušuje a konkurs na majetek dlužníka neprohlašuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 19. června 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková