2 VSPH 994/2010-A-16
KSCB 27 INS 7658/2010 2 VSPH 994/2010-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka VAMS, s.r.o., sídlem Heřmaň 67, České Budějovice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 7658/2010-A-8 ze dne 15.září 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 7658/2010-A-8 ze dne 15.září 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 7658/2010-A-8 ze dne 15.9.2010 uložil VAMS, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 9.7.2010 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud s poukazem na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil, že zaplacení zálohy ve stanovené výši je nutné k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby z ní mohly být uspokojeny jeho nároky.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání uvedl, že se ocitl v platební neschopnosti, má více věřitelů a peněžité dluhy po splatnosti po dobu delší než 30 dnů a insolvenčnímu soudu doložil, že neeviduje žádný majetek, z něhož by mohl pokrýt finanční závazky. Je proto zřejmé, že není schopen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního návrhu a z listin k němu připojených zjistil, že již ke dni podání návrhu neevidoval dlužník žádný majetek, měl splatné závazky vůči 14 věřitelům v celkové výši přibližně 2 milionů Kč.

Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem, a protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení zjevně nelze zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníku požadoval zaplacení zálohy v maximální výši 50.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 1. března 2011

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová