2 VSPH 992/2016-A-12
KSPL 51 INS 5202/2016 2 VSPH 992/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice OR Poisson, s.r.o., sídlem Mariánská 318/2, Karlovy Vary, IČO 29122031, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 5202/2016-A-6 ze dne 21. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 5202/2016-A-6 ze dne 21. března 2016, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se OR Poisson, s.r.o. (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodující skutečnost osvědčující její úpadek, neboť v něm označila toliko jednoho věřitele (IPB Invest, a.s.) a závazek vůči němu (aniž uvedla datum jeho splatnosti), přičemž další splatné závazky, jichž se dovolávala, nespecifikovala. S poukazem na to, že neoznačila dalšího věřitele a k návrhu ani nepřipojila seznam závazků, z něhož by mnohost věřitelů vyplývala, uzavřel na tom, že toliko obecné tvrzení dlužnice, že má více závazků u více věřitelů, jež jsou po lhůtě splatnosti více než 30 dní, je coby vylíčení okolností úpadku nedostačující. Proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení. S poukazem na odůvodnění napadeného usnesení namítala, že soud prvého stupně rozhodl v rozporu se zákonem, neboť bylo na místě vyzvat ji k doplnění insolvenčního návrhu a poskytnout jí lhůtu ke zhojení vad podání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužnice podala dne 3. 3. 2016 insolvenční návrh, v němž toliko uvedla, že má vůči IPB Invest, a.s. závazek ve výši 763.634,-Kč, jenž je exekučně vymáhán Exekučním úřadem v Plzni pod č.j. 106 EX 2281/2014, že má další závazky po splatnosti (aniž je však specifikovala a objasnila, zda vůči témuž, či jinému věřiteli) a že nemá žádný majetek. Závěrem parafrázovala zákonnou definici úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ a uvedla, že znaky úpadku splňuje.

Dlužnice tak v insolvenčním návrhu označila toliko jediného věřitele, jenž má vůči ní (konkrétní) peněžitou pohledávku, a taková skutková tvrzení vskutku nemohou vést k závěru, že má více (konkrétně označených) věřitelů, vůči nimž má (konkrétní) závazky, tedy že jí hrozí úpadek (ve smyslu ust. § 3 odst. 4 IZ), nebo že se již v úpadku nachází (ve smyslu ust. § 3 odst. 1 nebo odst. 3 IZ). Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě údajů ze seznamů majetku a závazků dle ust. § 104 IZ, neboť je k návrhu nepřipojila.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro tento případ vylučuje (a dlužnice se mýlí, dovozuje-li opak) postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud prvého stupně nepochybil, když jí neurčil lhůtu k doplnění návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 30. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík