2 VSPH 99/2016-A-76
KSPH 69 INS 4908/2014 2 VSPH 99/2016-A-76

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves u Mělníka 46, IČO: 61068501, zast. advokátkou Mgr. Petrou Fenikovou, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10, zahájené na návrh a) QI investiční společnosti, a.s., sídlem Rybná 682, Praha 1, IČO: 27911497, a b) G7, a.s., sídlem Tylova 541, Litvínov, IČO: 63145880, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 4908/2014-A-56 ze dne 2. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 4908/2014-

A-56 ze dne 2. listopadu 2015 se v bodech I.-IV. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek Petra anonymizovano (dále jen dlužník), v bodech II. a III. výroku odmítl jeho návrh na povolení oddlužení a prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Josefa Nožičku (dále jen správce), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí podali přihlášky svých pohledávek, poučil je o následcích zmeškání lhůty (bod VI. výroku) a vyzval je ke sdělení, jaká zajišťovací práva na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka uplatní s poučením o následcích pro případ, že tak neučiní (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku), dlužníkovi uložil sestavit a odevzdat správci aktuální seznamy majetku a závazků (bod X. výroku), správci uložil předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, zprávu o činnosti a soupis majetkové podstaty (bod XI. výroku), vyzval věřitele, aby mu sdělili, zda mají zájem vykonávat funkci ve věřitelském výboru (bod XII. výroku), navrhovatelkám QI Investiční společnost, a.s. (dále jen navrhovatelka a) a G7, a.s. (dále jen navrhovatelka b) uložil zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIII. výroku) isir.justi ce.cz a v bodě XV. výroku konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku, eventuálně v Obchodním věstníku. Opravným usnesením ze dne 26.11.2015 (č.d. A-59) opravil nesprávně uvedené datum narození dlužníka v záhlaví a v bodě I. výroku a datum konání přezkumného jednání v bodě X. výroku.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah návrhu navrhovatelky a), jež tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku (nabytou postoupením) z titulu zástavní smlouvy ze dne 19.3.2007 uzavřené k zajištění pohledávky jejího právního předchůdce Raiffeisenbank, a.s. ze smlouvy o úvěru poskytnutého třetí osobě-Vlastimilu Milerovi; dlužník je tak toliko dlužník zástavní. Protože dlužník (coby zástavní dlužník) porušil povinnosti vyplývající z článku 4 odst. 1d) smlouvy, když zřídil ve prospěch Ridera Bohemia, a.s. a ARMEX OIL, s.r.o. zástavní právo a tuto skutečnost navrhovatelce a) nesdělil, byl vyzván k úhradě smluvních pokut v celkové výši 80.000,-Kč splatných ke dni 1.1.2014 (dále jen Pohledávka 1); nic však neuhradil. Jako další věřitele dlužníka označila navrhovatelka a) VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., TRANSSPED KRPA, s.r.o., Radomíra Vávru, Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group a ARMEX OIL, s.r.o.

Podáním ze dne 10.12.2014 doplnila navrhovatelka a) svá tvrzení tak, že má za dlužníkem další splatné pohledávky-ve výši 40.000,-Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10.2.2014 do zaplacení spolu s náhradou nákladů řízení ve výši 8.860,-Kč (dále jen Pohledávka 2) a ve výši 11.776,-Kč jako náhradu nákladů řízení o soudní prodej zástavy (dále jen Pohledávka 3), jež jí byly přiznány pravomocnými soudními rozhodnutími.

Dále soud uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 17.9.2015 přistoupila k řízení navrhovatelka b), jež tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku z titulu rámcové kupní smlouvy ze dne 1.11.2011 ve výši 1.191.719,-Kč včetně příslušenství, jejíž splatnost nastala již v roce 2012; jako další věřitele označila TRANSPED KRPA, s.r.o., Mgr. Ing. Jiřího Proška, Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s. Vienna Insurance Group a Stop Trans s.r.o.

Nesouhlasné stanovisko dlužníka k návrhu (toliko) navrhovatelky a) soud shrnul tak, že navrhovatelka a) opírá svoji aktivní legitimaci o Pohledávku 1, již uplatňovala v nalézacím řízení, avšak její žaloba byla pravomocně zamítnuta. S poukazem na závěry vyslovené v tomto rozsudku ohledně nepřiměřenosti smluvní pokuty dle článku 4 zástavní smlouvy zpochybňoval dlužník též existenci Pohledávky 2. Pohledávku 3 zpochybňoval poukazem na to, že byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Vedle toho zdůrazňoval, že disponuje nemovitým majetkem v hodnotě přesahující 7 milionů Kč, takže se nenachází v platební neschopnosti.

Na základě provedeného dokazování vyšel soud ve skutkové rovině zejména z toho, že: -TRANSPED KRPA, s.r.o. má za dlužníkem pohledávky z titulu ceny za přepravu zboží ve výši 4.200,-Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8.6.2012 do zaplacení a 400,-Kč na náhradě nákladů nalézacího řízení, jež jí byly přiznány elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Mělníku č.j. EPR 74136/2013-4 ze dne 17.4.2013, jenž nabyl právní moci dne 10.5.2013;

-Radomír Vávra má za dlužníkem pohledávku z titulu ceny za přepravu materiálu na stavbě dálnice D8 ve výši 47.520,-Kč s příslušenstvím, jež mu byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. 4 C 81/2012-37 ze dne 28.2.2013, jenž nabyl právní moci dne 20.4.2013; -Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group má za dlužníkem 56 pohledávek v různé výši (dle přihlášky celkem 337.865,23 Kč), jejichž splatnost nastala v letech 2013-2014, přiznaných (konkrétně specifikovanými) pravomocnými elektronickými platebními rozkazy Okresního soudu v Mělníku; -dle znaleckého ocenění činí hodnota nemovitostí dlužníka zapsaných na LV. č. 193 v k.ú. Nová Ves u Nelahozevsi 7.354.020,-Kč.

Dále soud uvedl, že do řízení přihlásilo své pohledávky za dlužníkem 14 věřitelů, přičemž reprodukoval obsah jejich přihlášek a vyjmenoval listiny, jež k jejich prokázání předložili.

Nato-cituje příslušná ustanovení insolvenčního zákona (dále jen IZ)-konstatoval, že dlužník poukazem na zamítnutí žaloby navrhovatelky a) relevantně zpochybnil Pohledávku 1, takže její existence nebyla doložena, existenci Pohledávek 2 a 3 se však navrhovatelce a) doložit podařilo; pohledávku navrhovatelky b) dlužník nezpochybňoval, proto i její existenci měl soud za doloženou. Z toho dovodil, že insolvenční návrhy byly podány oprávněnými věřitelkami, jež mají za dlužníkem splatné pohledávky, a s poukazem na to, že existují i další věřitelé, uzavřel, že je dlužník v úpadku, neboť má více věřitelů se splatnými závazky, jež dlouhodobě neplatí, neboť k tomu nemá dostatek disponibilních finančních prostředků. Dodal, že tyto prostředky by nebyl schopen získat ani z prodeje nemovitostí zastavených ve prospěch zajištěných věřitelů, které jsou pro něho naprosto obtížně zpeněžitelné . Dle ust. § 136 IZ proto rozhodl o úpadku dlužníka.

S poukazem na to, že návrh na povolení oddlužení podaný při jednání nemá nezbytné náležitosti, neobsahuje žádná tvrzení, důkazní návrhy, není podán na předepsaném formuláři, je neurčitý a nesrozumitelný , dle ust § 396 IZ tento návrh odmítl a dle ust. § 148 odst. 1 IZ spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jež dle obsahu směřovalo proti bodům I.-IV. výroku, a navrhoval, aby je odvolací soud změnil a insolvenční návrh zamítl, popřípadě aby je zrušil a řízení zastavil, anebo věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání zejména namítal, že: -rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. 5 C 180/2014-89 ze dne 31.7.2014 byla žaloba navrhovatelky a) o zaplacení Pohledávky 1 zamítnuta a toto rozhodnutí bylo dne 12.2.2015 potvrzeno Krajským soudem v Praze; -k podání, v němž doplnila do insolvenčního návrhu tvrzení o Pohledávkách 2 a 3, nepřipojila navrhovatelka a) přihlášku pohledávek; -přestože byly Pohledávky 2 a 3 navrhovatelce a) pravomocně přiznány soudním rozhodnutím, je insolvenční soud dle konstantní judikatury povinen jejich existenci přezkoumat; -výkon práva navrhovatelky a) ohledně Pohledávky 3 je v rozporu s dobrými mravy, neboť řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno dne 16.1.2014, tedy cca měsíc před zahájením insolvenčního řízení (dne 25.2.2014), a proto jde spíše o snahu generovat další pohledávku než o snahu domoci se práva; -hodnota jeho nemovitého majetku činí 7.354.020,-Kč, takže mnohonásobně převyšuje sumu pohledávek uplatněných v insolvenčním návrhu, a je tak vyvrácena domněnka jeho platební neschopnosti; -insolvenční návrh navrhovatelky b) je vadný, neboť v něm nedostatečně identifikovala (specifikovala) jeho další věřitele, jejich splatné pohledávky a příslušenství své pohledávky.

Závěrem dlužník shrnul, že navrhovatelce a) nesvědčí Pohledávka 1, přičemž k Pohledávkám 2 a 3 nepřipojila přihlášky, a návrh navrhovatelky b) nesplňuje obligatorní náležitosti návrhu ; insolvenční návrh proto dle jeho názoru nemůže být úspěšný.

Ohledně výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dlužník namítal nedostatek poučení, jehož se mu v tomto směru od soudu prvého stupně dostalo .

Navrhovatelka b) se k odvolání nevyjádřila. Navrhovatelka a) v reakci na odvolání uvedla, že: -zamítnutí jejího nároku na zaplacení smluvních pokut (Pohledávky 1) je pro insolvenční řízení irelevantní, neboť rozhodnutí jiného soudu není v České republice závazné ; -Pohledávka 2 vyplývá z pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 6 C 99/2014 ze dne 8.4.2014; -návrh na nařízení soudního prodeje zástavy byl podán v souladu s právem na úhradu pohledávky vůči dlužníku a náhrada nákladů řízení v řízení o soudním prodeji zástavy jí byla přiznána, takže není žádný důvod, proč neměla být u insolvenčního soudu uplatněna; -Pohledávky 2 a 3 do insolvenčního řízení řádně přihlásila podáním ze dne 20.11.2015; -do insolvenčního řízení se přihlásilo 47 věřitelů s celkovou výší pohledávek přesahující 15.000.000,-Kč; -hodnota majetku uváděná dlužníkem je pochybná, neboť vyplývá z neaktuálních podkladů-znalecký posudek č. 1733-01/01 byl vyhotoven před 14 lety; -nemovitosti dlužníka jsou zatíženy řadou právních vad, které vznikly po zpracování znaleckého posudku-jedná se zejména o exekutorská zástavní práva a exekuční příkazy k prodeji nemovitosti, přičemž tyto právní vady činí nemovitosti volně neprodejnými, takže by mohlo k jejich zpeněžení dojít toliko v exekuční dražbě, kde jsou ovšem výtěžky mnohem nižší; -vzhledem k výši pohledávek přihlášených coby zajištěných nemovitostmi dlužníka nelze očekávat, že by měl dlužník z jejich zpeněžení nějaké peněžní prostředky; -v návrhu byl tvrzen úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, nikoli předlužení; -veškeré náležitosti, jež neobsahoval insolvenční návrh, doplnila navrhovatelka b) podáním zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 13.10.2015.

Navrhovala proto, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud doplněním dokazování po stránce skutkové zjistil, že: -rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. 6 C 99/2014-76 ze dne 8.4.2014 bylo dlužníkovi uloženo zaplatit navrhovatelce a) částku 40.000,-Kč s úrokem z prodlení od 10.2.2014 do zaplacení a 8.860,-Kč na náhradu nákladů řízení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jenž nabyl právní moci dne 24.5.2014 a vykonatelnosti dne 3.6.2014; -usnesením téhož soudu č.j. 6C 22/2014-76 ze dne 8.4.2014, jež nabylo právní moci dne 30.7.2014 a vykonatelnosti dne 5.8.2014, bylo dlužníkovi v souvislosti s nařízením prodeje zástavy uloženo zaplatit navrhovatelce a) na náhradě nákladů řízení částku 11.776,-Kč; -přihláškou pohledávky ze dne 17.4.2014 doplněnou dne 18.12.2015 přihlásil Servis dopravní techniky, s.r.o. pohledávku za dlužníkem ve výši 102.867,13 Kč z titulu ceny za opravu elektroinstalace a kontrolu vozidla splatnou dne 5.11.2012 přiznanou mu platebním rozkazem Okresního soudu v Mělníku č.j. 10 C 166/2013-17 ze dne 31.5.2013, jenž nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 28.6.2013; -přihláškou pohledávky ze dne 3.11.2015 přihlásila MONETA Money bank, a.s. (dříve GE Money bank, a.s.) pohledávku za dlužníkem ve výši 1.485.194,06 Kč z titulu směnky vlastní ze dne 3.4.2012 splatné dne 25.8.2013 přiznanou jí směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č.j. 7 Cm 331/2013-14 ze dne 17.12.2013, jenž nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 31.1.2014; -přihláškou pohledávky ze dne 12.11.2015 přihlásila Komerční banka, a.s. pohledávku za dlužníkem ve výši 2.597.990,42 Kč z titulu směnky vlastní ze dne 9.3.2012 splatné dne 23.7.2013 přiznanou jí směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č.j. 56 Cm 253/2013-10 ze dne 13.9.2013, jenž nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 9.10.2013; -dle výpisu z katastru nemovitostí váznou na nemovitostech dlužníka v k.ú. Nová Ves u Nelahozevsi zapsaných na LV č. 193 smluvní zástavní práva, zástavní práva z rozhodnutí správního orgánu, zástavní práva exekutorská, exekuční příkazy k prodeji nemovitosti a záznamy o nařízení či zahájení exekuce, to vše ve prospěch více oprávněných, přičemž výše pohledávek zajištěných zástavními právy přesahuje 20.000.000,-Kč; nejstarší exekuční řízení byla zahájena v polovině roku 2013; -dle seznamu přihlášených pohledávek vyhotoveného správcem ke dni 15.1.2016 přihlásili své pohledávky za dlužnicí 42 věřitelé, celková suma přihlášených pohledávek přesahuje 33.000.000,-Kč.

Odvolací soud konstatuje, že se (s přihlédnutím k doplnění dokazování u Pohledávek 2 a 3) ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvého stupně vyjádřenými v napadeném usnesení (v podstatné části reprodukovanými shora) týkajícími se Pohledávek 2 a 3 navrhovatelky a) a vykonatelných pohledávek TRANSPED KRPA, s.r.o., Radomíra Vávry a České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, jež mají v obsahu spisu a v provedeném dokazování potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto v této části pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu prvého stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné. Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že hodnocení uvedených pohledávek soudem prvého stupně odpovídá ustáleným judikatorním závěrům reprezentovaným např. usnesením sp. zn. 29 Cdo 1248/99 ze dne 29.8.2001 uveřejněným pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud ČR uzavřel, že doloží-li věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (zde insolvenční návrh), splatnou pohledávku za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůže (a dlužník se mýlí, dovozuje-li opak) konkursní (insolvenční) soud při rozhodování o návrhu otázku vzniku této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou.

Stejná zásada se přitom uplatní i u pohledávek věřitelek Servis dopravní techniky, s.r.o., MONETA Money bank, a.s. a Komerční banky, a.s. (viz pasáž výše).

Zbývá již jen dodat, že dlužník v průběhu odvolacího řízení ničím neprokázal, že by vykonatelné tituly byly zrušeny, či že by pohledávky jimi přiznané zanikly zaplacením či jiným způsobem.

Pochybení nelze vytknout soudu prvého stupně ani při hodnocení pohledávky navrhovatelky b), neboť z jím provedených důkazů její existence vyplývá a dlužník její existenci (ani výši) nijak nezpochybňoval.

K námitkám, že navrhovatelka a) nepřipojila k návrhu přihlášku Pohledávek 2 a 3 a že insolvenční návrh navrhovatelky b) vykazoval vady, v jejichž důsledku byl neprojednatelný, považoval odvolací soud za potřebné uvést, že navrhovatelka a) podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 12.10.215 přihlásila jak pohledávku 2 (coby pohledávku č. 7 ve formuláři), tak pohledávku 3 (coby pohledávku č. 8 ve formuláři); navrhovatelka b) pak v návrhu doručeném soudu dne 29.9.2015 a v jeho doplnění ze dne 12.1.2015 specifikovala svoji splatnou pohledávku za dlužníkem a řádně označila jeho další čtyři věřitele, přičemž jejich pohledávky specifikovala výší a titulem a u tří z nich uvedla též datum jejich splatnosti. Její insolvenční návrh (opatřený povinnou přílohou dle § 105 IZ-přihláškou pohledávky) je tak co do obsahových náležitostí vymezených v § 103 odst. 1 a 2 IZ právně perfektní, když v něm nabídla dostatečná skutková tvrzení, která umožňují přijmout závěr o existenci její splatné pohledávky za dlužníkem (o její aktivní legitimaci) i o tom, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 ve spojení s odstavcem 2 písm. b) IZ.

Dlužno přitom poznamenat, že dle ust. § 107 odst. 1 a 2 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení; od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele a platí pro ni stav řízení v době přistoupení k řízení. Insolvenční návrhy různých navrhovatelů se proto neposuzují samostatně (odděleně), ale jako návrh jediný

(coby mozaika); z tohoto úhlu pohledu je pak třeba nahlížet i na případné vady (jediného) insolvenčního návrhu.

S ohledem na shora uvedené rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelky a), jejíž vykonatelné Pohledávky 2 a 3 jsou splatné od 10.2.2014, resp. od 5.8.2014, též TRANSPED KRPA, s.r.o., Radomír Vávra, Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, Servis dopravní techniky, s.r.o., MONETA Money bank, a.s. a Komerční banka, a.s. s (výše popsanými) vykonatelnými pohledávkami splatnými již počínaje 8.6.2012. Existenci těchto závazků dlužník nezpochybňoval a nevyvrátil ani domněnku, že nebyl (není) schopen je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Skutečnost, že by měl dostatek disponibilních prostředků k úhradě všech svých závazků, netvrdil ani neprokázal.

K námitce dlužníka, že má (zejména nemovitý) majetek, jehož hodnota postačuje k uspokojení jeho závazků, a proto není insolventní, považoval odvolací soud za potřebné uvést následující:

Nejvyšší soud ČR v R 83/2012 (také s odkazem na usnesení sp. zn. 29 Cdo 4462/2011, jehož závěry měl za použitelné i pro insolvenční řízení) na dané téma uzavřel, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníkovi může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ustanovení § 1 písm. a/ insolvenčního zákona) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.

Tento svůj závěr později precizoval v usnesení sp. zn. 29 NSCR 113/2013 ze dne 12.12.2013, v němž vysvětlil, že se schopnost dlužníka uhradit splatné závazky posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ.

V dané věci sice má majetek dlužníka dle jím předloženého ocenění hodnotu 7.384.020,-Kč, jeho podstatnou část (7.354.020,-Kč) však tvoří nemovitosti, jež jsou (jak vyplývá z příslušného listu vlastnictví) zatíženy nejen smluvními zástavními právy, ale i zástavními právy z rozhodnutí správního orgánu, zástavními právy exekutorskými, exekučními příkazy k prodeji a záznamy o nařízení exekuce, to vše ve prospěch více oprávněných, přičemž nejstarší exekuční řízení byla zahájena již v polovině roku 2013. Argument, že za daného stavu (kdy má dlužník omezenu dispozici s nemovitým majetkem) mohou věřitelé (již se o to snaží od roku 2013) bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí) své pohledávky, proto nemůže obstát. Hodnota majetku dlužníka navíc k uspokojení přihlášených pohledávek (ve výši přesahující 33 milionů Kč) nepostačuje.

Podle ust. § 390 odst. 1 věty druhé IZ může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podaného jinou osobou; o tom musí být při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle ust. § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční návrh navrhovatelky a) byl dlužníkovi doručen do vlastních rukou na tři různé adresy (shodně) dne 13.3.2014 spolu s výzvou ze dne 4.3.2014 (č.d. A-7) obsahující-vedle výzvy k vyjádření k návrhu -též řádné poučení dle ust. § 390 odst. 1 IZ o tom, že dlužník, jenž má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 a násl. IZ, může do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele podat návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, a rovněž o tom, že později podaný návrh insolvenční soud odmítne.

Odvolací argumentace týkající se nedostatečného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení tak nemůže obstát, neboť se dlužníkovi ve výzvě dostalo nejen řádného poučení o podmínkách, za nichž může návrh podat, o formě, v níž je tak třeba učinit, i o lhůtě, v níž musí být podán, ale i o následcích zmeškání lhůty k jeho podání spočívajících v odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení, jež je zákonnou procesní lhůtou (a soud, resp. předseda senátu ji dle ust. § 55 o.s.ř. nemůže prodloužit), tak počala dle ust. § 57 odst. 1 o.s.ř. dlužníku běžet dnem následujícím po dni, kdy mu byl insolvenční návrh doručen, tj. v pátek 14.3.2014 a její poslední den připadl na pondělí 14.4.2014 (30 den lhůty připadl na sobotu 12.3.2014). Návrh na povolení oddlužení na příslušném formuláři však v dané lhůtě insolvenčnímu soudu doručen nebyl a návrh podaný do protokolu při jednání dne 9.10.2015 (nehledě na jeho formální nedostatky) byl podán po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Protože prominutí zmeškání lhůty (jež přichází v úvahu u zákonných procesních lhůt) není podle ust. § 83 IZ v insolvenčním řízení-i pokud by o ně dle ust. § 58 o.s.ř. účastník včas požádal-přípustné, je za popsané situace nezvratný závěr, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení opožděně.

Jiné argumenty, jež by správnost výroků o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, prohlášení konkursu na majetek dlužníka a ustanovení insolvenčního správce zpochybňovaly, dlužník nenabídl, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jejich nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 12. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná