2 VSPH 99/2011-B-9
KSPL 20 INS 5120/2010 2 VSPH 99/2011-B-9

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Šárky Dvořákové, bytem Švabinského 1718, Sokolov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5120/2010-B-3 ze dne 3.prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5120/2010-B-3 ze dne 3.prosince 2010 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 5120/2010-B-3 ze dne 3.12.2010 zamítl návrh Šárky Dvořákové (dále jen dlužnice) na povolení oddlužení a na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení návrhem, jenž byl soudu doručen dne 12.5.2010. Usnesením ze dne 3.8.2010 rozhodl soud o úpadku dlužnice, zamítl její návrh na povolení oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs. V odvolání proti tomuto rozhodnutí dlužnice namítala, že soud rozhodl na základě nesprávné úvahy, že nebude schopna uhradit ani 30 % pohledávek věřitelů. Odvolací soud usnesením č.j. KSPL 20 INS 5120/2010, 1 VSPH 827/2010-A-21 ze dne 4.10.2010 zrušil rozhodnutí ve výrocích o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu a v tomto rozsahu vrátil věc insolvenčnímu soudu s tím, že při rozhodování je třeba zohlednit skutečnost, že insolvenční návrh podal i manžel dlužnice Cyril Dvořák, a splnění podmínek pro povolení oddlužení by mělo být posuzováno společně. Dne 7.12.2010 bylo při přezkumném jednání zjištěno, že dlužníci mají 26 závazků v celkové výši 3.498.502,60 Kč.

Insolvenční soud konstatoval, že dlužník nesplňuje základní předpoklady pro povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Za naplnění zákonné podmínky poctivého záměru dlužníka nelze považovat skutečnost, že oba manželé Dvořákovi za trvání svého manželství přijali celkem 26 úvěrů a půjček v hodnotě přesahující několikanásobně jejich roční příjmy a jejichž sjednané měsíční splátky vysoce převyšují měsíční příjmy obou manželů . Proto návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítl a na její majetek prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, aby řízení vedené proti ní a jejímu manželovi spojil ke společnému projednání a aby jim povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře. V odvolání potvrdila rozsah pohledávek zjištěných při přezkumném jednání, ale namítala, že s manželem žádný nepoctivý záměr neměli. Půjčky si brali, aby mohli koupit byt a dát ho do pořádku, a postupně si brali nové půjčky, aby zaplatili dřívější nebo aby zaplatili nájem apod. Nikdy si nežili nad poměry, nepůjčovali si na dovolené, celá léta spláceli, ale dluhy narůstaly. Žili proto v obavách, že je exekutor vystěhuje i s dětmi na ulici. Dlužnice opakovaně uvedla, že nejsou žádní nepoctivci, že jsou zaměstnáni, snaží se vydělávat co nejvíc, počítají s tím, že budou nuceni prodat svůj byt a uskrovnit se, aby byli schopni uhradit alespoň podstatnou část svých dluhů, a to je vedlo k podání návrhu na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Přestože úvaze, z níž vycházel insolvenční soud při posuzování eventuálního nepoctivého záměru dlužnice vylučujícího povolení oddlužení, lze přisvědčit potud, že není třeba, aby byla naplněna některá z domněnek, jež jsou v ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona vymezeny pouze příkladmo, nesdílí odvolací soud jeho názor, že zjištěný objem závazků dlužnice (resp. společných závazků dlužnice a jejího manžela) odůvodňuje závěr, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice (a její manžel) nepoctivý záměr. Toto zjištění totiž samo o sobě nasvědčuje pouze tomu, že dlužnice a její manžel převzali závazky, jež nebyli schopni splnit, žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že tak učinili například v úmyslu zneužít institutu oddlužení a neuspokojit alespoň část svých závazků, však zjištěny nebyly.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, na němž bude, aby znovu posoudil, zda dlužnice a její manžel splňují podmínky pro povolení oddlužení a aby o jejím návrhu (resp. o jejich návrzích) na povolení oddlužení znovu rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová