2 VSPH 982/2013-A-24
KSPH 37 INS 828/2013 2 VSPH 982/2013-A-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Ing. Marie Sládkové, bytem a místem podnikání Boženy Němcové 292, Mutějovice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 828/2013-A-17 ze dne 3. května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 828/2013-A-17 ze dne

3. května 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze snesením č.j. KSPH 37 INS 828/2013-A-17 ze dne 3.5.2013 uložil Ing. Marii Sládkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 14.1.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení nepatrného konkursu na její majetek, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Pokud jde o její výši, přihlédl k tomu, že dlužnice do 31.7.2009 podnikala na základě živnostenského oprávnění, má 29 závazků vůči 26 věřitelům v celkové výši 2.039.629,-Kč, nemá žádný majetek a za poslední účetní období nepřesáhl její obrat 2 miliony Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a uvedla, že výši stanovené zálohy považuje za nepřiměřeně vysokou, má zato, že v jejím případě by nemělo být požadováno, aby zálohu na náklady insolvenčního řízení hradila, a věří, že existuje možnost zálohu prominout.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine insolvenčního zákona uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové.

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud ověřil, že dlužnice nevlastní žádný majetek, nemá žádné zaměstnance a vůči dvaceti devíti věřitelům má dvacet šest splatných závazků v celkové ve výši 2.039.629,-Kč. O svém přijmu v insolvenčním návrhu nic neuvedla.

V posuzované věci nepodala dlužnice spolu s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení, naopak domáhala se prohlášení konkursu na svůj majetek, a v takovém případě, jak správně dovodil soud prvního stupně, přichází v úvahu řešení jejího úpadku konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle ust. § 1-dosahuje nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, a s ohledem na počet věřitelů a celkovou výši závazků dlužnice, která deklarovala, že v podstatě nemá žádný majetek, je odvolací soud stejně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužnice zaplatila zálohu ve výši určené insolvenčním soudem.

K argumentaci dlužnice, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatelka byla podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila s finančními prostředky náležitě a použila je k jinému účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k její tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 12. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová