2 VSPH 971/2015-B-26
KSLB 87 INS 12214/2013 2 VSPH 971/2015-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Zahradní 1738, Česká Lípa, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové, IČO 72566787, sídlem třída Karla IV. 634/25, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 12214/2013-B-21 ze dne 23. dubna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 12214/2013-B-21 ze dne 23. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o návrhu insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové (dále jen Správkyně) na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za činnost insolvenčního správce před rozhodnutím o schválení oddlužení Andrey anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh insolvenčního řízení zejména, tak, že:

1) usnesením ze dne 29.5.2013 rozhodl o úpadku dlužnice a způsobu jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 8.8.2013 rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (dále jen Usnesení o schválení oddlužení),

2) Správkyně ve zprávě k přezkumnému jednání požádala o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za svojí činnost za období od ustanovení do funkce do účinnosti Usnesení o schválení oddlužení (dále též jen Žádost) a o zaslání složené zálohy na náklady insolvenčního řízení,

3) v bodě I. výroku usnesení č.j. KSLB 76 INS 12214/2013-B-6 ze dne 8.8.2013, jenž nabyl právní moci dne 18.9.2013 soud žádost Správkyně o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zamítl, a v bodě II. výroku, jenž nabyl právní moci dne

13.8.2013, rozhodl o tom, že se Správkyni vydává záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacená dlužnicí ve výši 3.000,-Kč,

4) podáním ze dne 12.3.2015, jež bylo doplněno dne 30.3.2015, Správkyně znovu požádala o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období od ustanovení do funkce do účinnosti Usnesení o schválení oddlužení.

Za této procesní situace soud konstatoval, že jelikož již jednou pravomocně o Žádosti rozhodl, vznikla zde překážka řízení, která brání opětovnému projednání návrhu Správkyně ve stejné věci. Zdůraznil, že Správkyně neuvedla nové skutečnosti, které by umožňovaly nové projednání její opětovné žádosti a že ani změna rozhodovací praxe soudů, jíž se Správkyně dovolávala, nezpůsobuje, že stejná věc může být projednána opětovně (potud poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 15/2008 ze dne 26.2.2008). Proto dle ust. § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) rozhodl, jak shora uvedeno s tím, že o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů rozhodne až v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení v závislosti na jeho průběhu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala Správkyně včasné odvolání, v němž namítala, že z Usnesení o schválení oddlužení plyne, že soud považuje uspokojování jejího nároku na odměnu a na náhradu hotových výloh za zálohu. Toto stanovisko však soudu nebrání v tom, aby rozhodl o přiznání její odměny a náhrady hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy nastaly účinky Usnesení o schválení oddlužení plněním jako další zálohy dle ust. § 38 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Správkyně vyslovila přesvědčení, že vzhledem k tomu, že dle posledně zmiňovaného ustanovení může insolvenční soud rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů i opětovně, překážka věci rozsouzené zde neexistuje a zastavení řízení o jejím návrhu je tudíž nedůvodné. Dále poukazovala na to, že pokud by v této věci existovala překážka věci rozsouzené, nebylo by možné o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za výkon funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodnout ani v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení, jak tvrdil insolvenční soud.

Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jí udělí souhlas k čerpání zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku dlužnice do Usnesení o schválení oddlužení v celkové výši 5.133,30 Kč, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 věty před středníkem IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Soud podle ust. § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat (podmínky řízení).

Zákon nemá ustanovení, ve kterém by byly vypočteny veškeré podmínky řízení, avšak jednou z těchto základních podmínek je, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku pro účastníky popř. jiné osoby věc projednávána znovu (ust. § 159a odst. 4 o.s.ř.). V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že o Žádosti Správkyně soud již rozhodl pravomocným usnesením (č.d. B-6). V případě, že Správkyně hodlala brojit proti nevyhovění její Žádosti, bylo namístě, aby podala ve stanovené lhůtě proti tomuto usnesení včasné odvolání, což neučinila. Jinými slovy, nevyužila-li Správkyně řádného opravného prostředku, nelze její opomenutí zhojit opětovnou Žádostí. Na tom nic nemění ani to, že ust. § 38 odst. 4 IZ soudu umožňuje, aby o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce (logicky však toliko za jeho další jinou činnost než předtím) rozhodl opětovně.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení o opětovné Žádosti Správkyně zastavil. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 30. června 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková