2 VSPH 962/2016-B-11
KSPL 53 INS 30425/2015 2 VSPH 962/2016-B-11

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníků Ivany Čtvrtníčkové a Marka Čtvrtníčka, obou bytem Žďárská 187, 347 01 Halže, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 30425/2015-B-6 ze dne 13. dubna 2016

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 53 INS 30425/2015-B-6 ze dne 13.4.2016 schválil oddlužení manželů Ivany Čtvrtníčkové a Marka Čtvrtníčka (dále jen dlužníci) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), v bodě II. výroku konstatoval, že insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Jiří Prokop, v bodě III. výroku dlužníkům uložil, aby po dobu pěti let počínaje měsícem následujícím po účinnosti tohoto usnesení platili věřitelům uvedeným v bodě IV. výroku ze všech svých příjmů pravidelnou měsíční splátku ve výši, v jaké lze z těchto příjmů provádět srážky podle zvláštních právních předpisů k uspokojení přednostních pohledávek při výkonu rozhodnutí či exekuci, 12.400,-Kč ze smlouvy o důchodu a 17.000,-Kč zálohově ze stravného vypláceného zaměstnavatelem (za oba dlužníky dohromady). V dalších bodech výroku určil poměr uspokojování nezajištěných věřitelů, stanovil zálohově odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, uložil povinnosti vyplývající z insolvenčního zákona plátci mzdy či jiných příjmů, dlužníkům a insolvenčnímu správci.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek činí 1.451.298,74 Kč, dlužníci jsou manželé a kromě vzájemné vyživovací povinnosti má Marek Čtvrtníček soudem stanovenou vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem ve výši 6.500,-Kč měsíčně. Dlužné výživné činí 86.225,-Kč. Současné příjmy dlužníků tvoří mzda Marka Čtvrtníčka ve výši 11.157,-Kč měsíčně, mzda Ivany Čtvrtníčkové ve výši 11.165,-Kč měsíčně, příspěvek na oddlužení ve výši 12.400,-Kč měsíčně od tety Ivany Čtvrtníčkové ze smlouvy o důchodu a diety každého z manželů ve výši 15.000,-až 17.000,-Kč vyplácené zaměstnavatelem jako stravné za práci v zahraničí, neboť dlužníci pracují jako řidiči mezinárodní dopravy. Soud rozhodl, že oddlužení bude realizováno formou plnění splátkového kalendáře, neboť tato varianta vzhledem k výši zjištěných nezajištěných pohledávek isir.justi ce.cz a k aktuálním příjmům dlužníků poskytuje předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu 100 % po uplynutí 60 měsíců a oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je s ohledem na rozsah majetkové podstaty vyloučeno.

Proti tomuto rozhodnutí podali dlužníci odvolání a požadovali, aby je odvolací soud změnil v bodě III. výroku tak, že nebudou povinni platit po dobu pěti let částku 17.000,-Kč zálohově ze stravného vypláceného zaměstnavatelem. V odvolání namítali, že pracují jako řidiči mezinárodní dopravy, a proto jim od zaměstnavatele náleží cestovní náhrady za cestovní výdaje, které jim vznikly dle ust. § 152 zákoníku práce v souvislosti s výkonem práce. Jedná se o refundaci zaměstnancem vynaložených výdajů, o nichž se předpokládá, že by je zaměstnanec za běžných okolností (kdyby pracoval na svém pravidelném pracovišti a nebyl vyslán na pracovní cestu) pravděpodobně nevynaložil buď vůbec, nebo jen v menším rozsahu. Poukazovali na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3774/2013 ze dne 10. 4. 2014, dle něhož nelze cestovní náhrady postihovat výkonem rozhodnutí, a argumentovali nezbytností těchto náhrad pro výkon svého zaměstnání.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou dlužníci osobou oprávněnou podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ust. § 406 odst. 4 insolvenčního zákona může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona (tj. námitkám, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) insolvenční soud nevyhověl. Dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval, může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z citovaného ustanovení plyne, že dlužník není osobou oprávněnou podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení, vyjma případu, kdy insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek. O takový případ se však v dané věci nejedná.

Odvolací soud proto uzavřel na tom, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu oprávněna nebyla, a podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu proto odvolání dlužníků odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nezbytné upozornit soud prvního stupně, že cestovní náhrady dlužníka skutečně nepatří mezi příjmy postižitelné výkonem rozhodnutí, a nelze je proto v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem postihovat jinak než na základě dobrovolné nabídky dlužníka. K tomu v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3774/2013 ze dne 10.4.2014, na něž správně odkazovali dlužníci. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení je vydáváno s výhradou změny poměrů, je možné je i v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit (ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona), jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a trvání stanovených měsíčních splátek, tedy nepochybně i tehdy, učinil-li soud nesprávný závěr o postižitelných příjmech dlužníků. Nic tedy nebrání tomu, aby soud prvního stupně své rozhodnutí změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v . r . předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná