2 VSPH 961/2014-A-14
KSPA 59 INS 2184/2014 2 VSPH 961/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Markéty Slámové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Miroslava Habase, bytem U Školky 232, Dolní Ředice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 2184/2014-A-8 ze dne 19. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 2184/2014-A-8 ze dne 19. března 2014 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 59 INS 2184/2014-A-8 ze dne 19.3.2014 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Miroslava Habase (dále jen dlužník), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (bod II. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod III. výroku) a pod bodem IV. výroku ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Jarmilu Cindrovou (dále jen správkyně). Do bodů V. až IX. a XIII. výroku vtělil obsahové náležitosti rozhodnutí o úpadku dle ust. § 136 odst. 2 písm. c) až g) insolvenčního zákona, správkyni uložil, aby mu předložila zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (body XI. a XII výroku), informoval věřitele o způsobu hlasování mimo schůzi věřitelů (bod X. výroku) a konstatoval, že rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 29.1.2014 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že má čtyři věřitele a vůči nim pět nezajištěných závazků více jak 3 měsíce po splatnosti v celkové výši 618.205,-Kč s tím, že jsou nezajištěné a jeden z nich je vykonatelný. Ke svým příjmům dlužník uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 6.860,-Kč, a předložil smlouvu o důchodu uzavřenou s třetí osobou, která se mu zavázala přispívat částkou 7.140,-Kč měsíčně. Dlužník nevlastní žádný majetek.

Nahlédnutím do živnostenského rejstříku soud zjistil, že dlužník měl od roku 1993 živnostenské oprávnění, poslední oprávnění mu zaniklo dne 28.1.2014. S ohledem na výši závazků dlužníka a jeho majetkovým poměrům dospěl soud k závěru, že uspokojení splatných peněžitých závazků nebude možné dosáhnout exekucí a že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové ze dne 30.1.2014 (č.d. A-5) bylo zjištěno, že dlužník vykonával do 29.8.2013 samostatnou výdělečnou činnost a vůči tomuto věřiteli má závazky z podnikatelské činnosti v celkové výši 65.547,-Kč, na jejichž plné úhradě věřitel trvá.

Soud uzavřel, že dlužník je fyzická osoba a bez ohledu na to, zda je nebo není podnikatel, případně svou živnostenskou činnost přerušil, má závazky z podnikatelské činnosti, a není tedy oprávněn podat návrh na oddlužení. Dle ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Nic takového však dlužník ve svém návrhu netvrdil, jeho závazky nejsou zajištěné.

Po zvážení shora uvedených skutečností rozhodl insolvenční soud bez nařízení jednání o úpadku dlužníka dle ust. § 136 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že dlužník nebyl oprávněn podat návrh na řešení svého úpadku oddlužením, rozhodl soud o odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona a současně dle ust. § 148 odst. 3 IZ ve spojení s ust. § 396 téhož zákona spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a to v rozsahu bodů II. a III. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a oddlužení povolil. Uvedl, že se jeho závazky z podnikatelské činnosti zabýval insolvenční soud již při rozhodování o jeho dřívějším insolvenčním návrhu a s ohledem na výši závazků z podnikání v objemu představujícím cca 10% všech jeho závazků shledal oddlužení obecně přípustným, pokud doloží odpovídající výši příjmů. Vyjádřil přesvědčení, že splnil všechny zákonné požadavky pro povolení oddlužení, a zdůraznil, že prohlášení konkursu jeho situaci neřeší a vzhledem k jeho nemajetnosti nijak neprospěje ani jeho věřitelům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 a § 390 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Návrh na povolení oddlužení musí podat spolu s insolvenčním návrhem, a podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníkovi.

Podle ust. § 396 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodne insolvenční soud současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne.

Podle ust. § 397 odst. 7 insolvenčního zákona nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ust. § 403 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 29.1.2014 na návrh dlužníka, který s insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení. Závazek vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení, pracovišti Hradec

Králové (dále jen ČSSZ) dlužník v souladu se skutkovými zjištěními soudu prvého stupně označil jako závazek z podnikatelské činnosti, v návrhu uvedl čtyři věřitele s pěti pohledávkami ve výši 618.205,-Kč a dokládal příjmy, které by měly postačovat k alespoň třicetiprocentnímu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů za dobu trvání oddlužení.

V insolvenčním zákoně ve znění účinném od 1.1.2014 akcentoval zákonodárce závěry soudní praxe, podle nichž to, zda existuje rozumný důvod nepokládat neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení, uváží insolvenční soud vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010).

Podle platné úpravy již dluhy z podnikání nebrání oddlužení obecně a zákonodárce ponechává na věřitelích takových pohledávek, aby svým případným rozhodnutím hlasováním na schůzi věřitelů spojeným s podáním námitek podle ust. § 403 insolvenčního zákona definitivně rozhodli, zda má být úpadek dlužníka řešen oddlužením. Při rozhodování o povolení oddlužení by soud měl vzít rovněž v úvahu znění ust. § 397 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda je namístě návrh na povolení oddlužení odmítnout, ponechat definitivní závěr o této otázce až na pořad schůze věřitelů. Pokud jsou ustanovení hlavy páté insolvenčního zákona vnímána ve vzájemných souvislostech, je vyloučeno interpretovat ust. § 389 odst. 2 tohoto zákona tak, že by předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení bylo doložení výslovného souhlasu všech věřitelů (s pohledávkami z podnikání dlužníka) s řešením úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. V obecné rovině by požadavek aktivního souhlasu takových věřitelů měl v praxi za následek faktickou nemožnost oddlužení u naprosté většiny subjektů, jež mají závazky z podnikání. V kontextu citovaných ustanovení se úvaha soudu prvého stupně o tom, že dlužník nebyl (jako osoba mající závazky z podnikání) oprávněn návrh na povolení oddlužení podat, jeví jako zcela předčasná.

Co se týče podání ČSSZ ze dne 30.1.2014 zmíněného v odůvodnění napadeného usnesení, je třeba uvést, že sice mimo jiné vyjadřuje požadavek věřitele na úplnou úhradu jeho pohledávek, ale zjevně je nelze kvalifikovat jako definitivní vyjádření nesouhlasu vylučujícím řešení úpadku dlužníka oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona. Přihlásí-li tuto pohledávku do insolvenčního řízení, může věřitel po zvážení všech okolností věci zvolit v další fázi řízení postup podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

V Praze dne 15. května 2014

JUDr. Jiří K a re t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková