2 VSPH 96/2015-A-10
KSUL 85 INS 33595/2014 2 VSPH 96/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Petra Habicha, bytem 17. listopadu 358/9, Děčín, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 33595/2014-A-5 ze dne 17. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 33595/2014-A-5 ze dne 17. prosince 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 85 INS 33595/2014-A-5 ze dne 17.12.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Petr Habich (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 12.12.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Porovnáním insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh soud zjistil, že se dlužník nenachází v situaci úpadku. V položce 7 návrhu totiž dlužník uvedl, že má 7 závazků v celkové výši cca 157.000,-Kč déle než 30 dní po datu splatnosti, z nichž jeden je krátce před exekučním řízením, na jejichž úhradu v celém objemu nemá finanční prostředky. Z příloh návrhu však soud zjistil, že dlužník nesplňuje podmínky platební neschopnosti: pouze jeho závazek vůči Kooperativě pojišťovně, a.s. je déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a některé závazky prokazatelně nejsou ani 30 dnů po splatnosti, přestože u dvou závazků vůči GE Money Bank, a.s. dlužník uvedl, že jsou splatné od listopadu 2014. Z dlužníkem předložených vyčíslení úvěrů na účtech č. 202984319/0600 a č. 201324108/600 vyhotovených GE Money Bank, a.s. dne 25.11.2014 však vyplývá, že na těchto úvěrových účtech žádný nedoplatek po splatnosti evidován není. Protože zbylé závazky nejsou déle než 3 měsíce po splatnosti a z návrhu a jeho příloh neplyne, že by dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků (plyne z nich naopak, že některé alespoň částečně hradil v listopadu 2014), nelze aplikovat ani další domněnky platební neschopnosti. Dle soudu nelze z uvedených údajů usuzovat ani na hrozící úpadek dlužníka, neboť z návrhu ani jeho příloh není zřejmé, kolik činí splátky jednotlivým věřitelům, resp. jak jsou vysoké výdaje dlužníka vzhledem k jeho čistému příjmu, jenž činí 33.900,-Kč měsíčně. Z toho soud dovodil, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, neboť dlužník v něm neuvedl rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, a insolvenční návrh dlužníka proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a umožnil další pokračování řízení. V odvolání uvedl, že dojem neprokázaného úpadku vznikl tím, že GE Money Bank, a.s. použila zbytku peněz na jeho účtu na úhradu svých pohledávek, a tvrdil, že byl při podání insolvenčního návrhu veden snahou zabránit exekučnímu řízení, neboť se mu nepodařilo sjednat splátky s Kooperativou pojišťovnou, a.s., jež vyžadovala okamžitou úhradu své pohledávky. Zdůrazňoval, že chce dostát svým závazkům a ze svých příjmů je schopen uhradit 100% pohledávek nezajištěných věřitelů, hypoteční úvěry i náklady spojené s bydlením.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl. V této souvislosti považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že opakovaně judikoval (viz např. usneseních č.j. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A-15 ze dne 26.10.2010), že listiny dokládající úpadek či hrozící úpadek dlužníka dle ust. § 104 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona sice náleží mezi zákonem vyžadované přílohy insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem, nicméně dle názoru odvolacího soudu je dostatečným podkladem pro meritorní rozhodnutí insolvenční návrh dlužníka, jenž obsahuje všechny předepsané náležitosti a je opatřen řádnými seznamy dle ust. § 104 odst. 1 písm. a) až c) téhož zákona, zejména seznamy majetku a závazků, pokud je absence zaměstnanců dlužníka jinak zřejmá. Při splnění těchto podmínek pak není třeba trvat na předložení listin dle § 104 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, ledaže údaje obsažené v návrhu a seznamech vykazují vzájemné rozpornosti či nejasnosti, které správnost těchto údajů (z hlediska rozhodných tvrzení o úpadku či hrozícím úpadku) zpochybňují a které je nutno uvést na pravou míru za pomocí příslušných listinných důkazů.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dne 12.12.2014 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník v položce 7 uvedl, že vůči více věřitelům má závazky v celkové výši 157.000,-Kč, na jejichž úhradu nemá dostatek finančních prostředků. Věřitele řádně označil názvem, identifikačním číslem a adresou sídla a uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků a jejich výši s tím, že se závazky vůči Kooperativě pojišťovně, a.s. staly splatnými v únoru 2014, závazky vůči GE Money Bank, a.s. v říjnu, resp. v listopadu 2014, závazky vůči DOOR Financiál, a.s. v listopadu 2014 a závazky vůči Help Financiál, s.r.o. v listopadu 2014. Shodné údaje uvedl dlužník v seznamu závazků, jenž podepsal a výslovně v něm prohlásil, že je úplný a správný.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že zjištění, že skutečnosti plynoucí z dalších listin, jež dlužník k návrhu připojil, jsou v rozporu s jeho tvrzeními obsaženými v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků (zejména s tvrzením, že má ke dni podání insolvenčního návrhu vůči GE Money Bank, a.s. splatné závazky ze smluv o úvěru č. 202984319 a č. 201324108), nemá za následek absenci zákonem vyžadovaného uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, a odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona proto nebylo namístě. V úvahu přicházel postup podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona umožňující odstranění zjištěných rozporů či nejasností (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A-15 ze dne 26.5.2010) a zejména postup podle ust. § 130 odst. 3 téhož zákona, jež přiléhavě řeší situaci, kdy v průběhu insolvenčního řízení vyjdou najevo skutečnosti, jež jsou v rozporu s tvrzeními dlužníka obsaženými v insolvenčním návrhu nebo se skutečnosti obsaženými v listinách připojených k insolvenčnímu návrhu. Posledně zmíněný postup umožňuje insolvenčnímu soudu, aby insolvenční návrh meritorně posoudil a zamítl jej v případě, že úpadek dlužníka osvědčen nebude, nebo aby rozhodl o úpadku dlužníka, bude-li osvědčen, a aby o způsobu jeho řešení rozhodl s přihlédnutím k tomu, zda dlužník uvedl v insolvenčním návrhu a předložených přílohách pravdivé údaje, či nikoli.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 14. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková