2 VSPH 959/2012-A-18
KSUL 79 INS 12691/2012 2 VSPH 959/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků a) Michala Šulce a b) Olgy Šulcové, obou bytem Rudé Armády 112, Droužkovice, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 12691/2012-A-11 ze dne 28.června 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 12691/2012-A-11 ze dne 28.června 2012 se mění tak, že se dlužníkům a) a b) ukládá povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil manželům Michalu Šulcovi a Olze Šulcové (dále jen dlužník a/ a dlužník b/, popřípadě dlužníci), již se insolvenčními návrhy ze dne 3.5.2012 domáhali vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že v daném případě lze očekávat řešení úpadku dlužníků oddlužením formou splátkového kalendáře. V tom případě je podle něj nutné zajistit prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce i za dobu před schválením oddlužení, což plyne např. z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010. Proto považoval za přiměřené požadovat po dlužnících složení zálohy ve výši 10.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že jim povinnost zaplatit zálohu neuloží nebo ji stanoví maximálně ve výši 3.000,-Kč. Argumentovali především tím, že mzda dlužníka a) je zatížena exekucí, a proto jim na živobytí zůstává jen malá částka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že z údajů obsažených v insolvenčních návrzích plyne, že dlužníci zejména s ohledem na očekávané příjmy dlužníka a) ze zaměstnání a finanční pomoci (daru) od třetí osoby budou schopni splatit nezajištěným věřitelům částku, která nebude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Okolnost, že v projednávané věci přichází v úvahu řešení jejich úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře, má samozřejmě význam při určení výše požadované zálohy. Soudní praxí je v těchto případech zpravidla považována za postačující nižší záloha než v případě konkursu či oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty; při takto uvažovaném způsobu oddlužení totiž záloha neslouží ke krytí odměny či hotových výdajů insolvenčního správce za období po schválení oddlužení, jelikož tyto správcovy nároky hradí dlužník z částky určené pro splátky nezajištěným věřitelům.

Důvod pro uložení povinnosti dlužníkům zaplatit zálohu i v tomto případě je přesto dán. V první řadě proto, jak správně vystihl soud prvního stupně, že je nutné zajistit prostředky na odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s řádným výkonem funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dalším důvodem pro složení zálohy je okolnost, že v této fázi insolvenčního řízení není zcela jisté, zda oddlužení bude povoleno (srov. ust. § 397 odst. 1 IZ) a zda v důsledku toho nedojde k prohlášení konkursu (srov. ust. § 396 odst. 1 IZ), nebo zda již povolené oddlužení insolvenční soud schválí a rozhodne o prohlášení konkursu (srov. ust. § 405 IZ) anebo zda již schválené oddlužení insolvenční soud zruší a rozhodne o prohlášení konkursu (srov. ust. § 418 odst. 1 IZ).

Soud prvního stupně proto nepochybil, když po dlužnících zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k rozsahu insolvenčního řízení (dlužníci mají závazky vůči devíti věřitelům) má však odvolací soud zato, že v daném případě bude postačovat složení zálohy ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 6.února 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová