2 VSPH 959/2010-A-9
KSHK 42 INS 10415/2010 2 VSPH 959/2010-A-9

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka PROJEKTOVÁNÍ STAVEB AB, s.r.o., sídlem Maloskalická 34, Česká Skalice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 10415/2010-A-4 ze dne 22.září 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 10415/2010-A-4 ze dne 22.září 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 42 INS 10415/2010-A-4 ze dne 22.9.2010 uložil PROJEKTOVÁNÍ STAVEB AB, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem došlým soudu dne 13.9.2010 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud s poukazem na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil, že zaplacení zálohy ve stanovené výši je nutné k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby z ní mohly být uspokojeny jeho nároky.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítl pro nedostatek majetku. V odvolání namítal, že nevlastní žádné dobytné pohledávky ani movitý a nemovitý majetek a z tohoto důvodu nemá prostředky na zaplacení zálohy ve výši 25.000,-Kč. V případě, že by soud trval na zaplacení zálohy, došlo by k dalšímu poškození věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a z listin k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužník dle svého tvrzení vyjma tří nedobytných pohledávek v celkové výši 64.675,-Kč jiný majetek nemá a má splatné závazky v celkové výši 543.771,-Kč vůči 20 věřitelům. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, jeho úpadek bude třeba řešit konkursem a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zastává názor, že v daném případě-vzhledem k počtu věřitelů dlužníka a souhrnu jeho závazků i tvrzení ohledně absence majetku, jehož pravdivost bude třeba ověřit-postačí k zajištění úhrady předpokládaných nákladů insolvenčního řízení záloha ve stanovené výši. Proto postupoval podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že vyjma případů vymezených v ust. § 144 insolvenčního řízení neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. února 2011

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová