2 VSPH 950/2016-A-13
KSPH 62 INS 9031/2016 2 VSPH 950/2016-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Martiny Hörnerové a Václava Hörnera, bytem Jabkenice 181, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 9031/2016-A-8 ze dne 20. dubna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 9031/2016-A-8 ze dne 20. dubna 2016 se m ě n í tak, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze uložil usnesením č.j. KSPH 62 INS 9031/2016-A-8 ze dne 20.4.2016 manželům Martině a Václavu Hörnerovým (dále jen dlužnice a dlužník, popř. dlužníci), jež se insolvenčním návrhem domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby společně a nerozdílně zaplatili do 10 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh, z něhož plyne, že mají nezajištěné závazky v celkové výši 265.544,-Kč, z nichž závazky ve výši 134.130,-Kč pocházejí z podnikání dlužníka, přičemž tvrdili, že věřitelé, o jejichž pohledávky jde, vyjádřili ústně souhlas s povolením oddlužení. Soud vysvětlil, že dluhy z podnikání nebrání oddlužení obecně, ale zákonodárce ponechává na věřitelích, aby svým hlasováním na schůzi věřitelů rozhodli o způsobu řešení úpadku dlužníka. Protože v dané fázi řízení není postaveno najisto, zda bude úpadek dlužníků řešen oddlužením nebo konkursem, dovodil, že je nutné uložit dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jež zajistí odpovídající finanční prostředky na úhradu nákladů v počáteční fázi řízení. Při určení výše zálohy vyšel z toho, že dlužníci nemají žádný majetek a v případě řešení úpadku konkursem, jenž připadá v daném případě v úvahu, tvoří náklady řízení mimo jiné vždy i odměna insolvenčního správce, jež činí minimálně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovali zejména tím, že nemají žádný majetek, jenž by bylo možné zpeněžit v konkursu, a s ohledem na to, že v případě oddlužení plněním splátkového isir.justi ce.cz kalendáře uhradí 100 % svých závazků a věřitelé, jejichž pohledávky pocházejí z podnikání dlužníka, dali podmíněné ústní souhlasy s řešením jejich úpadku oddlužením v případě plné úhrady svých pohledávek, je dle jejich názoru prohlášení konkursu nepravděpodobné. Pro případ, že by odvolací soud shledal uložení zálohy nezbytným, požadovali, aby byla hrazena formou srážek ze mzdy v rámci konkursního řízení, neboť vzhledem k nařízeným exekucím jim z příjmů zbývá pouze nezabavitelná část mzdy, a uhrazení zálohy v uložené výši je pro ně tudíž nemožné a likvidační.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Podle ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali dne 18.4.2016 na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, jenž obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníků. Z návrhu plyne, že vůči šesti věřitelům mají nezajištěné závazky v celkové výši 265.544,-Kč, přičemž závazky vůči České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky pocházejí z podnikání dlužníka. Dlužník pobírá mzdu ve výši 22.911,-Kč měsíčně, dlužnice má příjem z dohody o provedení práce ve výši 1.600,-Kč měsíčně, společně mají vyživovací povinnost vůči dceři a nevlastní žádný majetek. Věřitelé, jejichž pohledávky pocházejí z podnikání dlužníka, vyjádřili dle tvrzení dlužníků ústně souhlas s řešením jejich úpadku formou oddlužení podmíněný plným uspokojením jejich pohledávek.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v rozsahu alespoň 30 %. V posuzované věci je zřejmé, že tento zákonný předpoklad nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť dlužníci nevlastní žádný majetek. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze z příjmů dlužnice použít nic a z příjmů dlužníka lze po odečtení nezabavitelné částky použít 10.553,-Kč měsíčně, tj. 633.180,-Kč za pět let. Po přednostním uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou, resp. pohledávek postavených jim na roveň vzniklých za dobu trvání oddlužení-tj. odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 98.010,-Kč (1.350,-Kč měsíčně + DPH), tak na nezajištěné věřitele zbude částka 535.170,-Kč, jež představuje více než 100 % sumy pohledávek nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že dlužníci jsou v průběhu 5 let schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v plném rozsahu, přičemž věřitelé, jejichž pohledávky pocházejí z podnikání dlužníka, vyjádřili ústně souhlas s řešením úpadku oddlužením podmíněný plným uspokojením jejich pohledávek, je zde odůvodněný předpoklad, že dlužníci podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře splní, a bez zbytečného odkladu lze tedy vydat rozhodnutí o jejich úpadku a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení. Dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední insolvenčního zákona tudíž dlužníkům povinnost zaplatit zálohu uložit nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík