2 VSPH 947/2014-A-19
KSUL 71 INS 10125/2014 2 VSPH 947/2014-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci dlužnice Boženy Hoffmannové, bytem Luční 3, Vejprty, zahájené na návrh Bc. Patrika Šembery, sídlem V Olšinách 859/44, Praha 10, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10125/2014-A-6 ze dne 17. dubna 2014

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10125/2014-A-6 ze dne 17. dubna 2014 ve znění doplňujícího usnesení č.j. KSUL 71 INS 10125/2014-A-14 ze dne 25. června 2014 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 10125/2014-A-6 ze dne 17.4.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Bc. Patrik Šembera (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Boženy Hoffmannové (dále jen dlužnice), a doplňujícím usnesením č.j. KSUL 71 INS 10125/2014-A-14 ze dne 25.6.2014 rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení citoval soud ust. § 103 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vysvětlil, že věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka i údaje o jejich pohledávkách včetně údajů o jejich splatnosti, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Konstatoval, že tento požadavek insolvenční návrh nesplňuje, neboť v něm navrhovatel pouze obecně uvedl, že dlužnice má další věřitele, aniž by je však řádně označil či uvedl jakékoli údaje o výši a splatnosti jejich pohledávek. Soud dospěl k závěru, že ze skutečností, jež jsou uvedeny v insolvenčním návrhu, nemůže uzavřít, že je dlužnice v úpadku nebo že jí úpadek hrozí, a proto rozhodl dle ust. § 128 odst. 1 IZ o jeho odmítnutí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal navrhovatel včasné odvolání, v němž uvedl, že s ním nesouhlasí a požaduje, aby je odvolací soud zrušil a řízení obnovil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval v podstatné části shora, odmítl soud prvního stupně v daném případě insolvenční návrh proto, že navrhovatel nedostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužnice.

Judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadní rozdíl v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Navrhovatel se v dané věci při popisu úpadkové situace dlužnice omezil na tvrzení, že kromě něj má závazky vůči dalším věřitelům, jež nijak neoznačil, prohlásil, že pohledávky věřitelů jsou déle než tři měsíce po splatnosti a dlužnice je není schopna řešit, přičemž neuvedl ani žádný konkrétní údaj o výši a splatnosti jejich pohledávek (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011). Z jeho tvrzení není možno dovodit, že má dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ vůči více (konkrétním) věřitelům peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyla schopna plnit. Návrh totiž postrádá vylíčení takových rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Navrhovatel v návrhu neuvedl žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je vůči více věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pouhé obecné konstatování, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna řešit , není uvedením konkrétních okolností, jež osvědčují úpadek.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a vzhledem k ust. § 128 odst. 1 IZ vylučujícímu aplikaci ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. shledal správným postup soudu prvního stupně spočívající v tom, že napadeným usnesením odmítl bez dalšího vadný insolvenční návrh navrhovatele.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Jelikož insolvenční návrh byl odmítnut, měla by mít dlužnice dle ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež jí ovšem v daném případě v odvolacím řízení nevznikly. Proto o nich odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, jak uvedeno v bodě II. výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 27. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková