2 VSPH 942/2013-B-25
KSPL 56 INS 9365/2012 2 VSPH 942/2013-B-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ruženy Muchové, bytem Klimentov 97, pošta Velká Hleďsebe, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 9365/2012-B-14 ze dne 24. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 9365/2012-B-14 ze dne 24. dubna 2013 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 9365/2012-B-14 ze dne 24.4.2013 zamítl návrh Ruženy Muchové (dále jen dlužnice) na povolení oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku) a insolvenčnímu správci Edl a partneři, v.o.s. (dále jen správce) uložil, aby mu podal zprávu o hospodářské situaci dlužnice (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 1.8.2012, jež nabylo právní moci dne 18.8.2012, rozhodl o úpadku dlužnice a ustanovil správce do funkce. Návrhem doručeným dne 15.2.2013 požádala dlužnice o řešení svého úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře. Protože dle předběžných propočtů nesplňovala požadavek minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30%, přičemž z návrhu nevyplynulo, že by věřitelé souhlasili s nižším plněním, vyzval ji soud k prokázání dalšího příjmu, neboť z jejího dosavadního příjmu by bylo možné srážet pouze 1.879,-Kč. Na výzvu reagovala dlužnice sdělením, že další příjem nemá, ale bude-li ji podporovat manžel Vincent Mucha, bude schopna splácet 3.000,-Kč měsíčně. Dne 11.3.2013 se konala schůze věřitelů, jejímž programem mělo být projednání způsobu řešení úpadku dlužnice a jíž se nezúčastnila dlužnice ani žádný věřitel. Před schůzí předložil správce soudu zprávu, podle níž čistý měsíční příjem dlužnice za rok 2012 činil 10.359,-Kč, což umožňuje měsíční splátku 1.852,-Kč, a po odpočtu nároků správce by dlužnice byla schopna splatit na pohledávky nezajištěných věřitelů za 5 let celkem 45.780,-Kč, což představuje 10,96 % jejich pohledávek. Aby dostála zákonným požadavkům, musela by dlužnice prokázat, že má zajištěn další příjem nejméně ve výši 1.400,-Kč měsíčně. Na výzvu soudu ze dne 11.3.2013, aby doložila, že má zajištěn další příjem, předložila dlužnice potvrzení o výši průměrného měsíčního příjmu svého manžela ve výši 11.135,-Kč s dovětkem, že z toho platí fondy 3.600,-Kč, elektřinu 1.000,-Kč, má jít do nemocnice a neví, jak to dopadne . Na další výzvu k předložení smlouvy o osobním důchodu či darovací smlouvy reagovala dlužnice předložením oznámení České správy sociálního zabezpečení o výši svého důchodu ve výši 10.359,-Kč a sdělila, že jiný příjem nemá. Vycházeje z toho, že dlužnice nebude schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30%, přičemž nedoložila, že by věřitelé souhlasili s nižším plněním, dospěl soud k závěru, že nesplňuje zákonné podmínky, a oddlužení jí proto povolit nelze. Z těchto důvodů zamítl její návrh na povolení oddlužení a rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem s tím, že vzhledem ke splnění podmínek vymezených ust. § 314 insolvenčního zákona bude konkurs projednán jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a k rozhodnutí o povolení oddlužení splátkovým kalendářem. V odvolání uvedla, že další příjem by jí mohla poskytnout její sestra Elena Budiová, a k odvolání připojila výměr vyhotovený dne 1.1.2012 Českou správou sociálního zabezpečení, z něhož plyne, že jmenované náleží starobní a vdovský důchod v celkové výši 8.183,-Kč měsíčně. Na výzvu odvolacího soudu doručenou dne 17.6.2013, aby doložila, že se jí její sestra Elena Budiová zavázala poskytovat měsíčně příspěvek umožňující splnění podmínek oddlužení, dlužnice nereagovala.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, zamítl insolvenční soud návrh dlužnice na povolení oddlužení proto, že dospěl k závěru, že hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, přičemž s nižším plnění věřitelé nevyjádřili souhlas.

Co se týče posouzení schopnosti dlužnice zajistit ze svých příjmů v průběhu pěti let uspokojení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, ověřil odvolací soud z obsahu spisu, že při úvaze, zda je dlužnice schopna tuto podmínku splnit, vyšel insolvenční soud z údajů v něm obsažených (dle protokolu o přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 506.645,63 Kč a pohledávky zajištěných věřitelů v celkové výši 564.482,72 Kč), což při zohlednění jediného prokázaného příjmu dlužnice znamená, že by-jak správně zjistil soud prvního stupně-po odpočtu nároků správce hrazených v průběhu oddlužení byla schopna zaplatit za pět let na pohledávky nezajištěných věřitelů celkem 45.780,-Kč a uspokojit je toliko v rozsahu 10,96%. Podmínku uspokojení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů tedy dlužnice nesplňuje.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku, jimiž bylo rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku, podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 2. ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková