2 VSPH 940/2010-A-24
KSPL 27 INS 8549/2010 2 VSPH 940/2010-A-24

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Martina Šímy, bytem Kreuzmannova 7, Plzeň, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 8549/2010-A-8 ze dne 17.září 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 8549/2010-A-8 ze dne 17.září 2010 se v bodech II. a IV. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 8549/2010-A-8 ze dne 17.9.2010 rozhodl pod bodem I. výroku o úpadku Martina Šímy (dále jen dlužník), zamítl jeho návrh na povolení oddlužení (bod II. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs (bod IV. výroku) s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřinu Lužovou (bod III. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek a ke sdělení, jaká zajišťovací práva na majetku dlužníka uplatní (body VI. a VIII. výroku), vyzval osoby, které mají vůči dlužníkovi závazky, aby plnění napříště neposkytovaly jemu, ale insolvenčnímu správci (bod VII. výroku), a na den 4.11.2010 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (body IX. a X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení návrhem, jenž byl soudu doručen dne 29.7.2010. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, a proto rozhodl o jeho úpadku. Protože z daňových přiznání za roky 2008 a 2009 a ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město ze dne 30.7.2010 zjistil, že od 1.8.2008 je dlužník evidován jako osoba samostatně výdělečně činná, dospěl k závěru, že je podnikatelem. Návrh dlužníka na povolení oddlužení proto odmítl a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni, a to v rozsahu bodů II. a IV. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v této části zrušil a aby rozhodl o tom, že má nárok na oddlužení. V odvolání poukazoval na to, že jeho závazky nemají původ v podnikatelské činnosti, ale byly způsobeny osobními potřebami, a že provozování živnosti přerušil od 19.4.2010. Tuto skutečnost přitom doložil změnovým listem, jenž insolvenčnímu soudu předložil spolu s insolvenčním návrhem a návrhem na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Plzni v části napadené odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Dle ustálené soudní judikatury je přitom osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení toliko dlužník, jenž není podnikatelem ve smyslu ust. § 2 odst. 2 obchodního zákoníku a jenž současně nemá žádné závazky vzešlé z podnikatelské činnosti. Jinými slovy, řešení úpadku či hrozícího úpadku je zapovězeno jak dlužníkovi, na něhož se podle norem hmotného práva pohlíží jako na podnikatele, a to i v případě, že v okamžiku podání insolvenčního návrhu již fakticky nepodniká ani nemá žádné dluhy z podnikání, tak dlužníkovi, jenž sice již podnikatelskou činnost formálně ukončil, má však dluhy z podnikání. Podle stanoviska Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeného v usnesení sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 je však i v případě zjištění, že dlužník, jenž již není podnikatelem, ale má závazky vzešlé z dřívějšího podnikání, třeba zkoumat, zda existuje rozumný důvod nepokládat takový závazek při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení s přihlédnutím k době vzniku konkrétního závazku z podnikání, době ukončení podnikání, četnosti neuhrazených závazků z podnikání, výši závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že bude podrobena režimu oddlužení.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, zamítl insolvenční soud návrh na povolení oddlužení vycházeje z toho, že dlužník je podnikatelem. Ze spisu však odvolací soud zjistil, že dlužník k insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení skutečně připojil Změnový list ze dne 19.4.2010 podaný téhož dne u Živnostenského úřadu Magistrátu města Plzně č. 1738077, podle něhož od 19.4.2010 do 19.4.2011 přerušil živnost v oboru oprav silničních vozidel, poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti fitness instruktor-trenér a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a ukončil samostatnou výdělečnou činnost. Závěr vyslovený insolvenčním soudem, jenž se opíral o údaje uvedené v daňových přiznáních z dřívějších let a o sdělení České správy sociálního zabezpečení, je tedy zjevně nesprávný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení v bodech II. a IV. výroku zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, na němž bude, aby ověřil, zda dlužník splňuje i další podmínky pro povolení oddlužení a aby o jeho návrhu na povolení oddlužení znovu rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10.ledna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová