2 VSPH 939/2012-A-l4
KSPH 37 INS l4272/2012 2 VSPH 939/2012-A-l4

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve Věci dlužníka Pavla Brychty, místem podnikání Krátká 2100, Milovice-Boží Dar, zast. advokátkou Mgr. Janou Šubrtovou, sídlem Haštalská 27, Praha l, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS l4272/2012-A-7 ze dne 20.června 2012 takto:

Usnesení Krajského soudu V Praze č.j. KSPH 37 INS 14272/2012-A-7 ze dne 20.června 2012 se mění tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve Výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo V hotovosti do pokladny Krajského soudu V Praze.

Odůvodněnü

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 37 INS l4272/2012-A-7 ze dne 20.6.2012 uložil Pavlu Brychtovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem došlým soudu 12.6.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podle výpisu zkatastru nemovitostí zjistil, že ve vlastnictví dlužníka jsou nemovitosti uvedené na listu vlastnictví č. 2270 a 2183 pro katastrální území Milovice nad Labem. Z toho měl za prokázané, že výnos z prodeje nemovitostí bude dostačovat alespoň k částečnému pokrytí nákladů insolvenčního správce a jeho odměny. V návrhu dlužník uvedl, že nemovitosti mají hodnotu 850.000,-Kč, odkázal na odhad přiložený k návrhu a tvrdil, že jiný hodnotný majetek nemá. Soud mu uložil, aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení pouze ve Výši 30.000,-Kč, aby měl insolvenční správce k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

Proti tomuto usnesení se dlužník Včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že kromě v návrhu uvedené nemovitosti, která je zatížena zástavním právem, vlastní pouze starý automobil a pohledávku, kterou není schopen vymoci.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. l až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a z listin k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužník má celkem 13 věřitelů s pohledávkami v celkové Výši 1.5 88.533,-Kč, z nichž jsou pohledávky dvou věřitelů zajištěny zástavním právem na bytové jednotce č. 2100/442 v domě č.p. 2100 v obci Milovice v jeho Vlastnictví. Kromě toho vlastní dlužník pouze starší automobil a jeho příjmy z podnikání činí cca 20.000,-Kč měsíčně.

Z údajů obsažených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách je zřejmé, že prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení, v němž s ohledem na hospodářské poměry dlužníka lze předpokládat řešení úpadku konkursem, prozatím nelze zajistit jinak. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když po dlužníkovi zaplacení zálohy požadoval, nebot mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné Vždy i odměna a hotové Výdaje insolvenčního správce. Nicméně s přihlédnutím k počtu věřitelů a možnému výtěžku zpeněžení nemovitého majetku považuje odvolací soud za přiměřenou k zajištění úhrady předpokládaných nákladů insolvenčního řízení zálohu ve Výši 15.000,-Kč.

Se zřetelem k tomu změnil odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a dlužníkovi uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve Výši 15 .000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 25. března 2013

JUDr. Jiří Kareta,v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová