2 VSPH 935/2016-A-19
KSCB 27 INS 24183/2015 2 VSPH 935/2016-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Chvalšiny 258, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 24183/2015-A-12 ze dne 8. dubna 2016,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 24183/2015-A-12 ze dne 8. dubna 2016 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Milanu Szwanczarovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 26.11.2015 (dále jen Výzva) vyzval dlužníka, aby návrh na povolení oddlužení doplnil tak, že předloží listiny prokazující jeho příjmy za poslední 3 roky, a současně ho poučil o následcích, nedoplní-li návrh ve stanovené lhůtě. Protože dlužník na Výzvu, jež mu byla doručena dne 2.12.2015, reagoval toliko žádostí o prodloužení lhůty k doplnění návrhu, jenž však ani po třech měsících od doručení Výzvy nedoplnil, dospěl soud k závěru, že s ohledem na ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) lze důvodně předpokládat řešení úpadku dlužníka konkursem. Proto rozhodl o povinnosti složit zálohu ve shora uvedené výši s tím, že bude sloužit jak k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty, tak k zajištění finančních prostředků pro výkon činnosti správce bezprostředně po jeho ustanovení do funkce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu odvolací soud v celé věci vyhověl . V odvolání namítal, že nesouhlasí s výší uložené zálohy, a uvedl, že je ochoten zaplatit menší splátku, neboť musí zaplatit doplatky za elektřinu a plyn, jež je nutné uhradit co nejdříve.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Dle ust. § 392 odst. 1 IZ musí dlužník k návrhu na povolení oddlužení připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky a c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Dle ust. § 393 odst. 1 až 3 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve insolvenční soud usnesením osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Obdobně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je, jak správně uvedl i soud prvního stupně, především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro závěr o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 25.9.2015 (č.d. A-1) insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Insolvenční návrh vtělený do kolonky 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníka. Jinak tomu ale bylo ohledně návrhu na povolení oddlužení, a proto Výzvou ze dne 26.11.2015 (č.d. A-9) soud prvního stupně dlužníka vyzval, aby do 7 dnů ode dne doručení Výzvy návrh na povolení oddlužení doplnil o listiny dokládající jeho příjmy za roky 2012 až 2015 a poučil ho o následcích nedoplnění návrhu na povolení oddlužení spočívajících v jeho odmítnutí (a řešení případného úpadku konkursem). V reakci na Výzvu, jež byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 26.11.2015 (č.d. A-9), dlužník podáním doručeným soudu dne 27.11.2015 (č.d. A-11) požádal o prodloužení lhůty k doplnění návrhu na povolení oddlužení s tím, že ve stanovené lhůtě nelze doplnění požadovaných listin stihnout.

Protože dlužník zákonem požadované přílohy návrhu na povolení oddlužení (listiny dokládající údaje o jeho příjmech za poslední 3 roky) ke dni vydání napadeného rozhodnutí insolvenčnímu soudu nepředložil, a neučinil tak ani v průběhu odvolacího řízení, lze důvodně očekávat odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu přitom tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty.

Rozsah a skladba majetku dlužníka (běžné vybavení domácnosti a elektronika v aktuální hodnotě cca 19.300,-Kč) přitom nenasvědčují tomu, že by očekávané náklady insolvenčního řízení (konkursu) bylo možno hradit zpeněžením majetkové podstaty, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům majetkové podstaty ve formě postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníka dle ust. § 207 odst. 2 IZ (dlužník je veden na úřadu práce).

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 OSŘ napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková