2 VSPH 920/2013-A-12
MSPH 76 INS 8059/2013 2 VSPH 920/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a ze soudc JUDr. Ji ího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve vČci dlužnice GEOSYNTAX ALFA, a.s., sídlem HvČzdova 1689/2a, Praha 4, zahájené na návrh a) Angst Real Estate and Shareholding GmbH, FN 70931 k, sídlem Bellegardeg. 17, Víde , Rakouská republika, b) Ing. Jind icha ýapka, bytem Ochoz u Brna 389, c) Ing. Ivo Hanzla, bytem Generála Kadlece 3, Brno, d) Ing. Zde ka Hota e, bytem Generála Kadlece 2145/9, Brno, a e) Ing. Karla Sukupa, CSc., bytem Podolská 35, Brno, zastoupených advokátem Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, sídlem t . Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, o odvolání navrhovatel proti usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 76 INS 8059/2013-A-7 ze dne 29. b ezna 2013

takto:

I. Usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 76 INS 8059/2013-A-7 ze dne 29. b ezna 2013 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení.

Od vodnČní:

MČstský soud v Praze ve výroku oznaeným usnesením odmítl insolvenní návrh, jímž se v záhlaví oznaení navrhovatelé (dále jen Navrhovatelé) domáhali vydání usnesení o zjištČní úpadku GEOSYNTAX ALFA, a.s. (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek, a rozhodl o tom, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení.

V od vodnČní usnesení soud p edevším konstatoval, že Navrhovatelé k doložení svého oprávnČní podat insolvenní návrh uvedli, že každý z nich má dle smlouvy o p evodu obchodních podíl ze dne 24.1.2013 (dále jen Smlouva) za dlužnicí pohledávku ve výši 2 milion K z titulu neuhrazené ceny za p evod ásti (1 %) jejich obchodních podíl v GEODIS BRNO, s.r.o. (dále jen Spolenost) s tím, že tyto pohledávky jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti.

Poukazuje na ust. § 3 odst. 1 a 2, § 103 odst. 1 až 3, § 105 a § 128 odst. 1 insolvenního zákona (dále jen IZ) soud zd raznil, že Navrhovatelé nevylíili rozhodující skutenosti, z nichž vyplývá oprávnČní podat insolvenní návrh. Jejich poukaz na vyvratitelnou domnČnku neschopnosti dlužnice plnit své splatné závazky obsaženou v ust. § 3 odst. 2 písm. a) IZ, tedy na to, že zastavila platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , oznail za obecné a niím nepodložené tvrzení. Skutenost, že dlužnice Navrhovatel m nezaplatila cenu za p evody obchodních podíl ve Spolenosti, není podle soudu d sledkem toho, že by zastavila platby svým vČ itel m, ale-jak plyne z vyjád ení dlužnice k návrhu ze dne 25.3.2013-d sledkem její neochoty platit v situaci, kdy uplatnila námitku relativní neplatnosti Smlouvy. Se z etelem k tomu, že na základČ takto podaného návrhu nelze v ízení pokraovat a nelze aplikovat ani ust. § 43 obanského soudního ádu (dále jen OSě), postupoval insolvenní soud podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenní návrh odmítl. Nákladový výrok od vodnil tím, že z obsahu spisu neplyne, že by dlužnici vznikly nČjaké náklady ízení.

Proti tomuto usnesení MČstského soudu v Praze podali Navrhovatelé vasné odvolání, v nČmž namítali, že insolvenní návrh obsahoval všechny podstatné náležitosti. Shrnuli, že v nČm tvrdili, že každý z nich má v i dlužnici pohledávku ve výši 2 milión K, že tyto pohledávky nebyly zaplaceny ani po výzvČ a jsou po splatnosti déle než 30 dní a že dlužnice má závazek také v i UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen Banka) ve výši cca 40 milión K, který je rovnČž po splatnosti. Z toho, že dlužnice neplatí své splatné závazky v celkové výši 50 milión K, dovozovali, že zastavila platby podstatné ásti svých penČžitých závazk a své závazky tak není schopna plnit.

Navrhovatelé poukazujíce na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 13863/2011, 1 VSPH 1512/2011-A-18 ze dne 2.1.2012 soudu vytýkali, že neuinil nic, ím by jejich tvrzení ovČ il, nap . je nevyzval k tomu, aby se vyjád ili k námitce relativní neplatnosti Smlouvy, neoslovil Banku, aby zjistil, zda má za dlužnicí splatné pohledávky, a pokud ano, v jaké výši, a neoslovil ani dlužnici, aby zjistil, zda závazky p esahující 50 milión K p edstavují podstatnou ást jejích závazk . Dále kritizovali soud za to, že i když insolvenní návrh formálnČ odmítl pro údajný nedostatek zákonem stanovených náležitostí, od vodnil je tím, že dlužnice není ochotna, nikoli neschopna zaplatit Smluvní cenu, ímž jejich tvrzení o existenci pohledávek ve skutenosti posuzoval vČcnČ. Proto požadovali, aby odvolací soud zmČnil napadené usnesení tak, že se insolvenní návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel , b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Podle ust. § 3 odst. 2 téhož zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenní soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li p edlužen.

Z ust. § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenní ízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávnČn podat dlužník nebo jeho vČ itel, a jde-li o hrozící úpadek, m že insolvenní návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. KromČ požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenní návrh obsahovat oznaení insolvenního navrhovatele a dlužníka, musí v nČm být uvedeny rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutenosti, ze kterých vyplývá oprávnČní podat návrh, není-li insolvenním navrhovatelem dlužník, musí být oznaeny d kazy, kterých se insolvenní navrhovatel dovolává, a musí z nČj být patrno, eho se jím insolvenní navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenní soud insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 OSě se nepoužije.

Z obsahu spisu se podává, že Navrhovatelé v návrhu uvedli, že dlužnice ani jednomu z nich neuhradila úplatu za p evod obchodních podíl ve Spolenosti ve výši 2 milión K, která byla splatná do 3 dn od uzav ení Smlouvy, tedy nejpozdČji dne 29.1.2013. Dále tvrdili, že dlužnice je v úpadku, nebo má: a) více vČ itel , jimiž jsou Navrhovatelé a Banka, která má v i ní pohledávku ve výši cca 40 milión K z titulu nesplaceného úvČru dle úvČrové smlouvy ze dne 22.7.2011, jež byla splatná dne 31.12.2013, b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopna plnit, nebo zastavila platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , když své splatné závazky v celkové výši 50 milión K neplní minimálnČ v i Navrhovatel m a Bance.

Odvolací soud má sice zato, že Navrhovatelé vylíili skutenosti, z nichž vyplývá oprávnČní podat návrh, když jejich tvrzení o pohledávkách, které mají za dlužnicí, jsou dostatenČ konkrétní a uritá, nicménČ k tomu, aby jejich insolvenní návrh mohl sloužit jako podklad pro další pokraování insolvenního ízení, chybČl další p edpoklad, totiž vylíení rozhodujících skuteností, které osvČdují úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek.

Jak vyložil Nejvyšší soud ýR v usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSýR 14/2011 ze dne 21.12.2011 uve ejnČném pod íslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, co do požadavku, že v insolvenním návrhu musí být tvrzeny okolnosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, musí údaje obsažené ve vČ itelském insolvenním návrhu vytvá et v konkrétní skutkové rovinČ takový obraz vČci, z nČjž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve vČ itelském insolvenním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závČr o tom, že dlužník je v úpadku.

V p ípadČ, že vČ itel podá insolvenní návrh v i dlužníkovi, který je podnikatelem (jako v tomto p ípadČ), je t eba vylíit konkrétní okolnosti úpadku tak, že shledá-li je insolvenní soud pravdivými, bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (ust. § 3 odst. 1 IZ). P itom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ IZ) m že být konkrétní tvrzení, z nČjž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nČhož lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk (ust. § 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nČhož lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti (ust. § 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nČhož lze dovodit, že uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (ust. § 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

V tomto p ípadČ není pochyb o tom, že insolvenní návrh obsahuje tvrzení, podle nichž má dlužnice více vČ itel (Navrhovatele a Banku) s penČžitými závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ). V insolvenním návrhu ovšem absentují konkrétní tvrzení o neschopnosti dlužnice plnit své splatné závazky (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ IZ), resp. konkrétní tvrzení, jež by založila vyvratitelnou domnČnku její platební neschopnosti (ust. § 3 odst. 2 a/ až d/ IZ). O tvrzení zp sobilé založit vyvratitelnou domnČnku dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ zde nejde proto, že o ní lze hovo it p i prodlení dlužníka s placením nejménČ dvou penČžitých závazk v i dvČma r zným vČ itel m delším t í mČsíc . Navrhovatelé však-vyjma Banky-o žádném vČ iteli netvrdili, že by mČl za dlužnicí pohledávku, jež je splatná déle než t i mČsíce, když jejich pohledávky (splatné dne 30.1.2013) nebyly v dobČ podání insolvenního návrhu (dne 22.3.2013) ani v dobČ vydání napadeného usnesení (dne 29.3.2012) splatné déle než t i mČsíce.

Na rozdíl od Navrhovatel je odvolací soud toho názoru, že (jen) na základČ tvrzení, že dlužnice neplní své splatné závazky ve výši minimálnČ 50 milión K, nelze uinit závČr o tom, že zastavila platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , a nejde tedy o tvrzení zp sobilé založit vyvratitelnou domnČnku dle ust. § 3 odst. 2 písm. a) IZ. Není z nČj totiž z ejmé, jaký je rozsah všech penČžitých závazk dlužnice, a tudíž z nČj nelze dovodit, že pohledávky Navrhovatel a Banky tvo í podstatnou ást jejích penČžitých závazk .

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora dospČl odvolací soud k závČru, že soud prvního stupnČ rozhodl vČcnČ správnČ, když insolvenní návrh odmítl, by -a potud je t eba dát Navrhovatel m za pravdu-ta ást od vodnČní napadeného usnesení, dle níž dlužnice nezaplatila Smluvní cenu proto, že ji nebyla ochotna, nikoli neschopna zaplatit, je již vČcným (meritorním), a nikoli formálním (procesním) posouzením návrhu. Proto postupoval podle ust. § 219 OSě a napadené usnesení jako vČcnČ správné potvrdil.

O náhradČ náklad ízení odvolacího ízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 OSě, nebo Navrhovatelé s ohledem na výsledek odvolacího ízení nemají právo na jejich náhradu a dlužnici podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím ízení nevznikly.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím MČstského soudu v Praze.

V Praze dne 23. srpna 2013

JUDr. Ji í K a r e t a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kate ina VanČková