2 VSPH 919/2012-A-16
MSPH 76 INS 8581/2012 2 VSPH 919/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Petra Pavlíčka, bytem Bratří Venclíků 1073/8, Praha 9, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8581/2012-A-11 ze dne 24.května 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8581/2012-A-11 ze dne 24.května 2012 se mění tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Petru Pavlíčkovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 10.4.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění soud především uvedl, že ačkoli dlužník v seznamu závazků uvedl, že má dluh na veřejném zdravotním pojištění ve výši 80.000,-Kč, nevysvětlil, na základě jakého právního důvodu vznikl a zda se váže k jeho předchozí podnikatelské činnosti. Dotazem u Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky přitom bylo zjištěno, že dlužníkův závazek z titulu neuhrazeného nedoplatku pojistného na veřejné zdravotní pojištění činí 568.153,-Kč.

Poukazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud konstatoval, že zálohu na náklady insolvenčního řízení ukládá navrhovateli zaplatit vždy, kdy to považuje vzhledem k povaze dané věci za nezbytné ve výši odpovídající jejímu účelu, tj. k zajištění proveditelnosti insolvenčního řízení a úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů, nadto zdůraznil, že povinnost zaplatit zálohu je ukládána ve fázi řízení, kdy je nejisté, zda oddlužení bude povoleno a zda v důsledku toho nedojde k prohlášení konkursu, nebo zda nedojde k tomu, že již povolené oddlužení insolvenční soud neschválí a rozhodne o prohlášení konkursu, anebo po schváleném oddlužení dojde k přeměně oddlužení v konkurs, a kdy není možné s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje z podstaty si vyžádá její zjišťování a správa, hotové výdaje správce a jeho odměna, která pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), činí nejméně 45.000,-Kč.

Jelikož v tomto případě s ohledem na výši závazků z podnikání představující dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky nesplňuje dlužník podmínky oddlužení, dospěl soud k závěru, že dlužníkův úpadek bude s největší pravděpodobností řešen konkursem, a proto mu uložil zaplatit zálohu právě ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž vyjádřil ochotu zaplatit zálohu, poukazoval však na to, že účet u Raiffeisenbank, a.s., na němž má finanční prostředky ve výši 23.313,-Kč, je v důsledku exekučního příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu v Chrudimi Mgr. Petra Jaroše obstaven. Dlužník vyjádřil pochybnost o tom, zda je postup exekutora v souladu s IZ, a proto požadoval, aby byl jeho postup prošetřen. Současně navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, nebo aby je změnil tak, že výši zálohy sníží na 23.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě podal dlužník dne 10.4.2012 na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z těchto návrhů a jejich příloh vyplývá, že dlužník je rozvedený, již nepodniká a vlastní toliko notebook zn. Samsung v hodnotě 4.500,-Kč, 2 ks mobilních telefonů zn. Nokia v hodnotě 1.500,-Kč a pohledávku za Václavem Svobodou ve výši 140.000,-Kč a jeho čistý měsíční příjem (mzda) činí cca 8.544,-Kč. Své splatné nezajištěné závazky vůči třinácti věřitelům vyčíslil na cca 440.000,-Kč.

Při vydání napadeného usnesení vycházel soud prvního stupně z toho, že dlužník nemůže s návrhem na povolení oddlužení uspět, a tudíž že jeho úpadek bude třeba řešit konkursem dle ust. § 396 odst. 1 IZ, neboť-i když již není podnikatelem-k návrhu na oddlužení není podle ust. § 389 odst. 1 IZ oprávněn z toho důvodu, že podstatná část jeho závazků pochází z podnikání. Takový výklad subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení odpovídá ustáleným judikatorním závěrům (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 publikované pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž v posuzované věci odvolací soud shledal, že závěr soudu prvního stupně o nedostatku oprávnění dlužníka k podání návrhu na oddlužení je opodstatněný.

Z tvrzení dlužníka, listin, jež k doložení svých závazků předložil, a ze sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky je totiž zřejmé, že jeho závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 568.153,-Kč sestávající z nedoplatku na veřejném zdravotní pojištění ve výši 205.237,-Kč a penále ve výši 362.916,-Kč vznikl v období jeho podnikatelské činnosti, a tedy je třeba na něj nahlížet jako na závazek z podnikání. S ohledem na okolnost, že v porovnání s celkovou výší všech nezajištěných pohledávek věřitelů dlužníka tvoří tento závazek z podnikání 61,47 % (568.153/924.180), tj. nikoli marginální část, a s ohledem na to, že věřitel této pohledávky zatím nedal najevo, že je s jejím podrobením režimu oddlužení srozuměn, jde zjevně o závazky, jež ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ vstupu dlužníka do oddlužení brání.

Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1 vyhlášky, bude činit nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníka ze mzdy (viz ust. § 207 odst. 2 IZ).

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné uvést, že podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ je jedním s účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nemožnost provedení (realizace) výkonu rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. Ust. § 205 odst. 1 téhož zákona přitom určuje, že podá-li insolvenční návrh dlužník (jak tomu bylo v posuzované věci), náleží do majetkové podstaty majetek, který mu patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek nabytý v jeho průběhu, což se (logicky) vztahuje i na exekučně postižené finanční prostředky, k nimž v případě předpokládaného řešení úpadku konkursem získá podle ust. § 229 odst. 3 písm. b) IZ dispoziční oprávnění insolvenční správce.

Důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jsou přesto dány. Odvolací soud totiž přihlédl k tomu, že dlužník existenci finančních prostředků na svém exekucí postiženém účtu ve výši 23.313,-Kč neprokázal (nepředložil výpis z tohoto účtu) a údaj o tomto finančním majetku neplyne ani ze seznamu jeho majetku, jenž dlužník podepsal a o němž prohlásil, že je správný a úplný. Tudíž není postaveno najisto, zda se na uvedeném účtu nadále nacházejí finanční prostředky ve výši postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. S přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů, se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy ve výši stanovené insolvenčním soudem, a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 20.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 4.února 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová