2 VSPH 918/2012-B-27
KSPA 59 INS 10282/2011 2 VSPH 918/2012-B-27

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Kateřiny Peškové, bytem Kocbeře 159, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 10282/2011-B-11/celk.8 ze dne 14.září 2011

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení Kateřiny Peškové (dále jen dlužnice) splátkovým kalendářem a stanovil podmínky jeho plnění. Kromě jiného uložil dárci dlužnice Lešku Peškovi, aby v každém jednotlivém měsíci trvání účinků schváleného oddlužení nejpozději do 20. dne měsíce zasílal insolvenčnímu správci JUDr. Mgr. Vladimíru Severinovi (dále jen správce) na tam specifikovaný účet částku 14.742,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že její otec Lešek Pešek se sice v darovací smlouvě ze dne 9.6.2011 (dále jen Smlouva) zavázal, že jí bude po dobu pěti let poskytovat finanční částku ve výši cca 14.742,-Kč, avšak ve Smlouvě je zároveň stanoveno, že z této (darované) částky bude na uspokojení věřitelů a pokrytí nákladů správce použito vždy cca 9.779,-Kč měsíčně a zbytek daru ve výši cca 4.963,-Kč bude použit na živobytí dlužnice a její dcery. Konstatovala, že ačkoli se její celkový měsíční příjem nepatrně zvýšil a činí 7.880,-Kč (z toho přídavek na dítě 500,-Kč, příspěvek na živobytí 4.530,-Kč a příspěvek na bydlení 2.850,-Kč), peníze z daru na živobytí nutně potřebuje. Rozvedla, že z důvodu zvýšení svého příjmu byla Smlouva dne 31.5.2012 změněna tak, že měsíční darovaná částka činí (toliko) cca 11.920,-Kč, přičemž na oddlužení je určeno cca 9.577,-Kč. Závěrem upozornila na to, že v případě prohlášení konkursu na její majetek by věřitelé (z důvodu její nemajetnosti) nebyli uspokojeni, kdežto v případě oddlužení splátkovým kalendářem při uvažované měsíční splátce ve výši 9.574,-Kč by je byla schopna uspokojit v rozsahu převyšujícím 30 % jejich pohledávek.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužnice oprávněna podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 14.6.2011 na základě jejího insolvenčního návrhu, s nímž spojila návrh na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři, v němž nepožádala insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v příslušné kolonce č. 15 výslovně vyznačila, že takový návrh nepodává. K jakékoli její pozdější žádosti o nižší splátky-byla-li by podána, což se do vydání napadeného usnesení nestalo-by dle ust. § 398 odst. 4 IZ jako k opožděné nebylo možno přihlížet .

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice není osobou legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a její odvolání jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné dodat, že dlužnice (fakticky) neuplatnila žádost o určení nižších než zákonem určených splátek ani v odvolání proti napadenému usnesení, jemuž nevytýkala žádnou nesprávnost či vadu řízení předcházejícího jeho vydání. V daném případě je s ohledem na příjmy dlužnice zřejmé, že uskutečnitelnost oddlužení splátkovým kalendářem (dosažitelnost minimální míry 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů) je v dané věci založena na finanční pomoci třetí osoby-Leška Peška, který se Smlouvou dobrovolně zavázal poskytovat dlužnici po dobu trvání účinků oddlužení schváleného ve formě splátkového kalendáře měsíčně tam specifikovanou částku (dar).

Odvolání dlužnice tedy zjevně nesměřuje ke snížení její zákonné (pro oddlužení nedostatečné) splátky, ale k tomu, aby výše finanční pomoci třetí osoby určené pro oddlužení odpovídala výši sjednané ve Smlouvě. V této souvislosti lze soudu prvního stupně vytknout, že s Leškem Peškem zacházel jako s plátcem příjmu dlužnice-takto ho označil a jako plátci smluvního finančního důchodu mu uložil poukazovat příslušné plnění správci. Závazek jmenovaného poskytovat dlužnici po dobu 5 let pravidelné peněžité plnění ho však nestaví do postavení osoby, jíž se týkají ustanovení OSŘ o plátci mzdy nebo jiného příjmu při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů povinného, a nelze mu adresovat příkaz dle ust. § 406 odst. 3 písm. d) IZ. Jeho závazek pravidelných peněžních darů se do splátkového kalendáře promítá (jen) tak, že z něj poskytované plnění je označeno jako další příjem dlužnice (obdarované), z nějž bude splátkový kalendář plněn, což v poměrech této věci lze zohlednit postupem dle ust. § 407 odst. 3 IZ. V tomto kontextu bude rovněž nutno ověřit pravdivost tvrzení dlužnice, že nižší plnění od dárce (jako důsledek změny Smlouvy) spolu se zákonnou srážkou z jejich příjmů nadále umožňuje uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %, a pokud ano, posoudit, zda toto (nižší ale dostatečné) plnění od dárce není provázeno nepoctivým úmyslem, tedy že je způsobeno změnou poměrů dárce, nikoli společným účelovým kalkulem dárce a dlužnice plnit ze Smlouvy jen tolik, kolik zhruba zajistí minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných závazků dlužnice. Nepoctivý záměr (ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ) je vždy překážkou řešení úpadku dlužníka oddlužením (bez ohledu na splnění ostatních podmínek jeho přípustnosti); je-li zjištěn až po schválení oddlužení, musí být důvodem pro zrušení oddlužení s jeho přeměnou v konkurs.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3.září 2012

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová