2 VSPH 912/2013-A-12
KSPH 38 INS 10757/2013 2 VSPH 912/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Moniky Horinkové, bytem Křivoklát 5, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 10757/2013-A-7 ze dne 13.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 10757/2013-A-7 ze dne 13.května 2013 se mění tak, že se dlužnici Monice Horinkové ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 38 INS 10757/2013-A-7 ze dne 13.5.2013 uložil Monice Horinkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 17.4.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužnici proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k současnému příjmu dlužnice soud dovodil, že není jisté, zda bude splňovat zákonem stanovené předpoklady podmiňující povolení oddlužení. Jelikož výše závazků dlužnice činí cca 251.020,-Kč, přičemž kromě obvyklého vybavení domácnosti nemá žádný reálný majetek, který by se dal zpeněžit a použít na pokrytí prvotních nákladů, uložil jí soud zaplatit zálohu ve výši umožňující bezprostředně po rozhodnutí o úpadku aktivní činnost insolvenčního správce při zjišťování a zajišťování eventuelně dalších aktiv dlužnice.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nejvýše 4.720,-Kč. Namítala, že zálohu považuje za nepřiměřenou vzhledem ke své finanční a sociální situaci; poukazovala na to, že má vyživovací povinnost a její majetek nepostačuje k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči osmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 251 tisíc Kč, v podstatě nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek, má jednu vyživovací povinnost a její měsíční příjem tvoří mzda ve výši cca 10.000,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen buď oddlužením nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužnice nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že však způsob řešení úpadku přicházející v daném případě v úvahu nebude s přihlédnutím k počtu věřitelů dlužnice, souhrnné výši jejích závazků a rozsahu jejího majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 12.srpna 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová