2 VSPH 908/2016-A-13
KSPH 72 INS 8169/2016 2 VSPH 908/2016-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka APL Comm, s.r.o., sídlem Návětrná 1098, Jesenice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 8169/2016-A-8 ze dne 13. dubna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 8169/2016-A-8 ze dne 13. dubna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 72 INS 8169/2016-A-8 ze dne 13.4.2016 uložil APL Comm, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh dlužníka, jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku, bylo dne 8.4.2016 zahájeno insolvenční řízení. Z návrhu a jeho příloh vyplývá, že jeho majetek tvoří pouze pohledávky ve výši 36.663,90 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá disponibilní prostředky umožňující výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, cituje ust. § 108 insolvenčního zákona s poukazem na výši odměny a hotových výdajů správce v konkursu podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., považoval soud za nezbytné zajistit prostředky nutné ke krytí nákladů řízení složením zálohy. S přihlédnutím k majetku dlužníka měl za přiměřenou zálohu ve výši 45.000,-Kč, a proto rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží. V odvolání namítal, že-jak již uvedl v insolvenčního návrhu-nedisponuje žádnými finančními prostředky, ostatně do jeho majetku nenáleží ani pohledávka zmíněná soudem v odůvodnění napadeného usnesení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše

50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 7.4.2016 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku. Z návrhu a předložených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 6 věřitelům má dlužník závazky v celkové výši 1.128.195,-Kč, jež se staly splatnými v období od 30.10.2013 do 28.1.2016, a nemá žádný majetek.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem a že dlužník nemá žádný majetek (byť se soud prvního stupně nedůvodně domníval, že jej tvoří alespoň pohledávky ve výši 36.663,90 Kč s příslušenstvím), nepochybil ani při stanovení její výše, když přihlédl k výši nároků insolvenčního správce v konkursu, jež bude třeba v insolvenčním řízení uhradit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná