2 VSPH 900/2013-A-12
KSPL 29 INS 11614/2013 2 VSPH 900/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Moniky Vaněčkové, bytem Radošov 127, pošta Kyselka, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 11614/2013-A-6 ze dne 30. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 11614/2013-A-6 ze dne 30. dubna 2013 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Monika Vaněčková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dlužnice v insolvenčním návrhu ze dne 24.4.2013 vylíčila okolnosti svého úpadku tak, že má 10 peněžitých závazků, jež není schopna splácet po dobu delší 3 měsíců, a z toho dovodila, že se nachází v úpadku. Taková tvrzení však dle názoru insolvenčního soudu neposkytují dostatečný podklad pro závěr o úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť v nich chybí prohlášení o existenci více věřitelů dlužnice i konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že její závazky jsou déle než 30 dnů po splatnosti. Vedle toho soud v návrhu postrádal konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit platební neschopnost dlužnice dle ust. § 3 odst. 1) písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ). Dospěl proto k závěru, že návrh neobsahuje tvrzení o předlužení dlužnice ani tvrzení, ze kterých by vyplývalo, že má více věřitelů, závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti, a ani údaj o tom, jak dlouho po splatnosti tyto závazky dlužnice neplní, a neobsahuje tvrzení osvědčující úpadek dlužnice pro platební neschopnost . S ohledem na uvedené insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a namítala, že existence více jejích věřitelů a peněžitých závazků, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, je z návrhu patrná, přičemž v návrhu nechybí ani konkrétní tvrzení o tom, že jsou její závazky déle než tři měsíce po splatnosti, ani o tom, kdy je přestala splácet. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a oddlužení povolil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím bodu 6, jenž v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu v daném případě plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jenž podala na předepsaném formuláři. V jeho bodě 6 určeném pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek se vskutku omezila pouze na tvrzení: V současné době mám 10 peněžitých závazků, které nejsem schopna splácet již po dobu delší než 3 měsíců. Z toho vyplývá, že jsem v úpadku. Od roku 2007 jsem přestala hradit všechny své finanční pohledávky uvedené v seznamu závazků, onemocněla jsem a následkem toho přišla o zaměstnání, lékařka mi nedoporučila nastoupit do práce. Do září 2011 jsem byla bez příjmů, od září mi byl přiznán invalidní důchod, kopie rozhodnutí je přiložena. Žádné konkrétní údaje o svých majetkových poměrech ani o svých věřitelích a jejich pohledávkách dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla, připojila však k němu seznamy svého majetku a závazků, o nichž výslovně prohlásila, že jsou správné a úplné.

Z údajů v seznamech obsažených vyplývá, že má závazky vůči 9 věřitelům v celkové výši přesahující 500.000,-Kč a kromě věcí osobní potřeby nemá žádný majetek. Všechny věřitele uvedené v seznamu závazků dlužnice v souladu s ust. § 104 odst. 4 IZ řádně označila jejich názvem, sídlem a identifikačním číslem, popř. jménem a bydlištěm, a u závazků vůči 7 věřitelům (v rozsahu cca 470.000,-Kč) uvedla též údaje o dlužné jistině, konkrétní data (v rozmezí let 2006-2011), od nichž je povinna platit úrok z prodlení, a částku, jíž je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení. V insolvenčním návrhu navíc výslovně uvedla, že od roku 2007 přestala hradit všechny závazky uvedené v seznamu. Dlužnice tak v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamy závazků a majetku uvedla dostatečná skutková tvrzení pro závěr,

že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) a b) a § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ, neboť z nich vyplývá, že má 9 věřitelů, vůči nimž má závazky splatné v rozmezí let 2006-2011, přičemž se má za to, že tyto závazky není schopna plnit, neboť je v prodlení s placením nejstaršího z nich od roku 2006 a v roce 2007 platby všech svých peněžitých závazků zastavila. Její insolvenční návrh tedy nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo namístě dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout, a podmínky vydání napadeného usnesení tedy nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

K závěru obsaženému v odůvodnění napadeného usnesení, že insolvenční návrh neobsahuje tvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení úpadku dlužnice ve formě předlužení, považoval odvolací soud za potřebné upozornit soud I. stupně na to, že dle ust. § 3 odst. 3 IZ je u fyzické osoby, jež není podnikatelem, úpadek v této formě vyloučen.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 26. listopadu 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková