2 VSPH 9/2016-B-44
KSLB 87 INS 21405/2011 2 VSPH 9/2016-B-44

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenčním řízení dlužnice: Mileny anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Vaněčkova 408/43, 468 22 Železný Brod, zast. Klárou anonymizovano , nar. 22.6.1984, trvale bytem Na Vápence 810, 468 22 Železný Brod, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 21405/2011-B-38 ze dne 24. listopadu 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v insolvenčním řízení dlužnice Mileny anonymizovano (dále jen dlužnice ) usnesením č.j. KSLB 87 INS 21405/2011-B-38 ze dne 24.11.2015 rozhodl, že nevyhovuje žádosti dlužnice o odpuštění splátek.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice ve svém insolvenčním řízení, zahájeném dne 21.11.2011, podáním ze dne 27.10.2015 požádala o odpuštění částky 1.500,-Kč z titulu pronájmu bytu s tím, že se změnila příjmová situace spoludlužnice Kláry anonymizovano , která je v současné době v dlouhodobé pracovní neschopnosti a nepronajímá nadále byt na adrese Na Vápence 810, Železný Brod (dále též jen družstevní byt nebo byt ), neboť ho předešlí nájemníci opustili poškozený a zůstali dlužni na nájemném a poplatcích vůči bytovému družstvu. Na straně dlužnice k žádné změně příjmů nedošlo.

Oddlužení dlužnice soud usnesením ze dne 14.2.2012 schválil s tím, že se spoludlužnice, která spolu s dlužnicí insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala, zavázala hradit dlužnici každý měsíc částku 1.500,-Kč z titulu nájmu družstevního bytu, který byl dříve ve vlastnictví dlužnice, a to jako mimořádný příjem. Tímto usnesením bylo spoludlužnici mimo jiné uloženo, aby uvedenou částku 1.500,-Kč z titulu pronájmu bytu zasílala v plné výši insolvenčnímu správci IREKON, v.o.s. (dále též jen správce ).

Spoludlužnice uvedený družstevní byt, který na ni dlužnice převedla krátce před podáním insolvenčního návrhu, v průběhu insolvenčního řízení pronajímala, přičemž opakovaně dokládala jeho poškození nájemníky. V té souvislosti-s přihlédnutím k nutné opravě bytu a k nákladům spojeným s opravou-soud usnesením B-22 rozhodl o dočasném zrušení povinnosti spoludlužnice zasílat insolvenčnímu správci příjmy plynoucí z pronájmu bytu. -2-KSLB 87 INS 21405/2011

Další žádosti dlužnice o odložení splátek (od ledna 2015) soud usnesením ze dne 10.10.2014 (B-29) nevyhověl s vysvětlením, že dříve odložené splátky v celkové výši 21.000,-Kč zjevně pokryly náklady na opravu bytu i nedoplatek na zálohách, a že spoludlužnice se při podání návrhu dlužnice zavázala hradit splátky z pronájmu bytu ve výši 1.500,-Kč měsíčně a za této podmínky bylo oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře akceptováno. Náklady spoludlužnice spojené s bytem ani skutečnost, že je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, nemohou být důvodem pro zhoršení postavení věřitelů dlužnice.

Soud pokračoval, že nynějším návrhem se dlužnice nedomáhá zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona (dále jen IZ ), a že tento návrh posoudil podle jeho obsahu jako žádost o snížení stanovených měsíčních splátek ve smyslu § 398 odst. 4 IZ. Na to soud citoval § 406 odst. 3 písm. a) IZ, podle kterého insolvenční soud v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí, a dále citoval § 407 odst. 3 IZ, podle kterého insolvenční soud rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Po zhodnocení skutkového stavu věci soud prvního stupně shledal žádost dlužnice nedůvodnou, neboť nedošlo k podstatné změně okolností, za nichž bylo oddlužení schváleno. Její příjmová situace se nijak nezměnila a momentální pracovní neschopnost spoludlužnice nemá vliv na její povinnost hradit měsíčně mimořádnou splátku tak, jak jí bylo při schválení oddlužení uloženo. Pro dobu potřebnou k opravě nájemníky poničeného bytu jí byly rozhodnutím soudu odloženy platby plynoucí z pronájmu tohoto bytu, takže měla dostatek času i finančních prostředků nutných k jeho uvedení do původního stavu a k dalšímu plnění mimořádných splátek. Již v odůvodnění usnesení B-29 soud uvedl, že opatření dlužníka k zachování svých příjmů nebyla v případě opravy a ukončení podnájmu daného družstevního bytu třetí osobě dostatečná a že účelem insolvenčního řízení je řešení finanční situace dlužníka s cílem rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, přičemž žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn.

Dlužnice v insolvenčním řízení předložila svým věřitelům ekonomickou nabídku, na jejímž základě insolvenční soud rozhodl o způsobu oddlužení. Přitom rovněž posuzoval, zda nejsou dány důvody pro neschválení oddlužení např. pro nepoctivý přístup dlužnice. Ta ale nabídla pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře plnění, které dávalo předpoklad téměř úplného uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů. K tomu pak soud přihlédl také při posuzování jednání dlužnice, kterým převedla nemovitost na blízkou osobu-dceru Kláru anonymizovano , jež vystupuje v insolvenčním řízení jako spoludlužník.

Z těchto důvodů soud žádosti dlužnice nevyhověl. Písemné vyhotovení usnesení opatřil poučením, že proti němu dlužnice může podat odvolání. -3-KSLB 87 INS 21405/2011

Toto usnesení dlužnice napadla odvoláním s požadavkem, aby soud přehodnotil situaci a placení splátek spoludlužnice z pronájmu bytu alespoň odložil, jak to učinil v prvním případě zdevastování bytu, k němuž došlo ze strany nájemce J. Mužíčka a jeho rodiny. Počítá s tím, že by pak bylo nutné doplatit věřitelům požadované uspokojení nejpozději do skončení 5 let trvání splátkového kalendáře, tj. do března roku 2017. Dlužnice vysvětlovala, že první odklad splátek spoludlužnice byl vyrovnán mimořádným vkladem částky cca 20 tis. Kč získané dlužnicí z dědictví po jejím otci. Splátkový kalendář se spoludlužnicí řádně splácely, podle informace insolvenčního správce je aktuálně věřitelům uhrazeno 74%. Právník připravuje proti nájemníkovi V. Kvochovi žalobu na zaplacení částky 40.000,-Kč, když ten-jak již bylo vylíčeno v minulých žádostech-nezaplatil poslední nájemné a nedoplatek 13.000,-Kč, byt zanechal v dezolátním stavu. Dcera (spoludlužnice) je těhotná a v pracovní neschopnosti, jak již bylo soudu doloženo, termín porodu má v březnu a do té doby potřebují s partnerem sehnat vyhovující byt i prostředky na akontaci 3 nájmů. V opraveném bytě nyní bydlí sama dlužnice, její příjem z invalidního důchodu činí po provedení postižních srážek cca 7.500,-Kč měsíčně a po zaplacení nájmu jí zbývá sotva na živobytí, takže nemůže dceři finančně pomoci.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

V daném případě soud prvního stupně usnesením ze dne 16.12.2011 (A-11) rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužení na základě insolvenčního návrhu dlužnice podaného dne 21.11.2011, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, jež požadovala provést ve formě splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že příčinou jejího zadlužení bylo psychické onemocnění (bipolární afektivní porucha), v jehož důsledku (při manické fázi nemoci) nebyla schopna reálného úsudku a brala na sebe závazky nepřiměřené jejím finančním možnostem. Pro tuto nemoc je ve stavu invalidity třetího stupně. Nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá invalidní důchodu ve výši 10.315,-Kč. V únoru roku 2011 převedla na svoji dceru Kláru anonymizovano nemovitosti (pozemek, garáž, zahradu) a členská práva k družstevnímu bytu, nicméně tento majetek bude použit k uspokojení věřitelů dlužnice tak, že dcera, která přistoupila k návrhu na povolení oddlužení jako spoludlužnice, poskytne pro plnění splátkového kalendáře částku strženou za uskutečněný prodej pozemku ve výši 100 tis. Kč (výrazně přesahující odhadní cenu) a bude též poskytovat měsíčně částku 1.500,-Kč představující rozdíl mezi měsíčním nájemným z podnájmu zmíněného bytu a platbou bytovému družstvu. Návrh na povolení oddlužení spolu s dlužnicí-v příslušné tehdejší kolonce č. 24 formuláře návrhu na povolení oddlužení -podepsala její dcera K. anonymizovano jako spoludlužnice ve smyslu tehdejšího ust. § 392 odst. 3 věty první IZ, podle kterého osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé musí návrh podepsat. V příslušné kolonce č. 24 formuláře návrhu, nesoucí označení Spoludlužník za splnění oddlužení , K. anonymizovano co do předepsaného vymezení rozsahu svého spoludlužnického závazku -4-KSLB 87 INS 21405/2011 odkázala na své připojené čestné prohlášení spoludlužníka ze dne 14.9.2011, ve kterém uvedla, že na sebe bere závazky a povinnosti vyplývající ze statutu spoludlužníka.

Speciální institut spoludlužnictví v insolvenčním řízení byl upraven jen citovaným vágním ustanovením § 392 odst. 3 věty první IZ, ze kterého nebyla náležitě zřetelná povaha daného spoludlužnictví a jeho právní režim. I proto tento institut v zásadě nevešel v užívání a byl opuštěn v rámci takzvané revizní novely IZ, jíž byla citovaná právní úprava s účinností od 1.1.2014 zrušena. Místo vágního ručitelství a spoludlužnictví se totiž zcela zjevně nabízela-a také byla v praxi hojně aplikována-mnohem příhodnější forma pomoci, jíž může třetí osoba k plnění oddlužení dlužníku poskytnout, a to závazkem této osoby k pravidelným peněžním dávkám na základě smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací. Proto byla úprava této finanční pomoci-co náhrady nefunkčního spoludlužnictví a ručitelství-výslovně zavedena novým zněním § 392 odst. 3 IZ (v jeho druhé větě).

Není zcela zřejmé, jak si soud prvního stupně v daném insolvenčním řízení právní obsah spoludlužnictví K. anonymizovano vykládal, když se k němu v žádném svém rozhodnutí nijak nevyjádřil než tím, že usnesením ze dne 5.12.2011 (A-7) jmenovanou s odkazem na tehdejší § 94 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přibral do insolvenčního řízení jako jeho účastníka. Účastenství v insolvenčním řízení je ale v insolvenčním zákoně výslovně vymezeno tak, že jeho účastníkem je pouze dlužník (insolvenční dlužník) a věřitelé, kteří vůči němu uplatňují své právo (§ 14 odst. 1 IZ), z nichž jiné osoby než přihlášení věřitelé jsou účastníky insolvenčního řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud jedná o jejich právu, jež v tomto řízení uplatňují (§ 15 IZ). Mezi žádnou z těchto osob tak zjevně nepatří ten, kdo vystupuje v insolvenční řízení jako spoludlužník ve smyslu dřívějšího ust. § 392 odst. 3 věty první IZ, a je tudíž vyloučeno, aby byl insolvenčním soudem do pozice účastníka postaven.

Podstatná je nicméně skutečnost, že soud prvního stupně v následném usnesení čj. KSLB 57 INS 21045/2011-B-6 ze dne 14.2.2012, jímž (postupem dle § 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 a 3 IZ) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, nařídil podle § 406 odst. 3 IZ splátky dlužnice k uspokojení zjištěných pohledávek 3 nezajištěných věřitelů pojatých do splátkového kalendáře, které budou prováděny v rozsahu zákonné srážky (§ 398 odst. 3 IZ) postihem budoucích příjmů dlužnice (jejího invalidního důchodu) po dobu následujících 5 letech od termínu první splátky určeného dnem 20.3.2012, uloživ dlužnici také povinnost zasílat na účet insolvenčního správce plnění obdržená na úhradu uznaného dluhu od L. Horvátha; současně vymezil účast spoludlužnice K. anonymizovano na plnění schváleného splátkového kalendáře tak, že na správcův účet složí částku 100 tis. Kč strženou za prodej pozemku nabytého od dlužnice a tamtéž bude měsíčně poukazovat částku 1.500,-Kč z titulu pronájmu družstevního bytu (k němuž má užívací právo po nabytí členských práv a povinností v příslušném bytovém družstvu převedených na ni dlužnicí). Určené platby K. anonymizovano soud v odůvodnění usnesení označil jako mimořádný příjem pro oddlužení (více již k věci v odůvodnění nedodal).

Uvedeným způsobem tedy soud prvního stupně určil povinnosti dlužnice (rozsah postihu jejích příjmů) v rámci schváleného splátkového kalendáře a podíl spoludlužnice K. anonymizovano na jeho plnění, čímž současně vyjádřil podmínky, -5-KSLB 87 INS 21405/2011 za nichž dané oddlužení schválil. Takto tedy byl soudem-jak posléze dlužnici sám správně upozorňoval-postaven plán jejího oddlužení (který dle správcovy kalkulace, soudem přijaté, skýtal-při přednostní úhradě nároků správce-uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 98%).

Režim oddlužení je založen na předpokladu, že jeho plán bude řádně plněn a dlužník v jeho rámci nabídne svým nezajištěným věřitelům maximum toho, co objektivně vzato nabídnout může, při současném plnění ostatních svých povinností (stanovených pro případ oddlužení splátkovým kalendářem v § 412 IZ). Jen tehdy může dlužník po skončení oddlužení, při minimálním 30% uspokojení pohledávek do něj zahrnutých, dosáhnout osvobození od neuhrazeného zbytku dluhů dle § 414 IZ (při nedosažení uvedené minimální míry uspokojení věřitelů toho může dosáhnout za podmínek stanovených v § 415 IZ). Zákon nepočítá s tím, že by insolvenční soud v průběhu schváleného oddlužení-podle momentálních okolností věci-rozhodoval o nějakém odložení nebo odpuštění určeného spoluplnění třetí osoby, natož předepsaných měsíčních splátek dlužníka. Dle konstantní soudní judikatury přichází v úvahu-při změně poměrů dlužníka nastalých po schválení oddlužení splátkovým kalendářem, na jeho žádost-jen snížení zákonem určených splátek dlužníka v rámci změny rozhodnutí o schválení oddlužení dle § 407 odst. 3 IZ za přiměřené aplikace § 398 odst. 4 téhož zákona, tj. při zachovaném výhledu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně v rozsahu 50% (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 1718/2013-B-58 ze dne 17.1.2014). Institut nižších splátek se však týká jen zákonných měsíčních splátek dlužníka, nikoli plnění jiné osoby, jež má pro splátkový kalendář (dle plánu tohoto oddlužení) poskytovat. Jestliže taková osoba posléze není schopna nebo ochotna určené plnění (k němuž se dobrovolně zavázala) nadále poskytovat, jeho absence může mít nepříznivé procesní důsledky jen pro dlužníka. Tomu pak hrozí, že insolvenční soud-bude-li mít za zjevné, že za nastalé situace podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (nelze očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů ani v minimálním zákonném rozsahu)-schválené oddlužení zruší dle § 418 odst. 1 písm. b/ IZ a rozhodne o řešení dlužníkova úpadku konkursem (popř. že tak učiní dle § 418 odst. 3 IZ-pro nepoctivý záměr-v případě zjištění, že absence nebo redukce plnění třetí osoby je výsledkem společného účelového kalkulu dlužníka a této osoby plnit jen tolik, kolik zajistí minimální nutnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů).

Z uvedeného plyne, že případné závady v plnění schváleného oddlužení splátkovým kalendářem ze strany dlužníka nebo jiné osoby, jež se má na jeho plnění podílet, insolvenční soud registruje v rámci své kontroly, zda je plán oddlužení řádně plněn a zda nejsou dány důvody ke zrušení oddlužení dle § 418 IZ, o němž ovšem může rozhodnout až po jednání (odst. 4 cit. ustanovení). Vyjdou-li takové závady najevo až po skončení oddlužení, může je soud zohlednit v rámci rozhodování o splnění podmínek pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů. Jestliže ale soud-jak má být pravidlem-zjistí předmětné závady ještě v průběhu splátkového kalendáře, řeší je z hlediska důvodů pro zrušení schváleného oddlužení. Přitom posoudí všechny okolnosti věci, zjistí stanovisko insolvenčního správce, vyjeví dlužníku svůj náhled na věc a dá mu poučení o možných procesních důsledcích neplnění plánu oddlužení, případně mu poskytne přiměřenou lhůtu k nápravě. Obdobně (nejvhodněji se slyšením dlužníka a insolvenčního správce) postupuje soud v případě, že byl-ať již dlužníkem, insolvenčním správcem nebo osobou zavázanou -6-KSLB 87 INS 21405/2011 k plnění-upozorněn na hrozící výpadek v plnění splátkového kalendáře. Pokud se mu takového upozornění dostane formou nepřípadné žádosti o odložení či odpuštění splátek dlužníka nebo určeného plnění třetí osoby, nejde o nic jiného, než o vyžádání stanoviska insolvenčního soudu, zda s ohledem na okolnosti považuje hrozící nebo již nastalý výpadek v plnění plánu oddlužení za tolerovatelný, neohrožující další trvání schváleného oddlužení (ev. následné osvobození), či nikoli. Jestliže insolvenční soud toto svoje stanovisko vyjádří-deklaruje-rozhodnutím o dané žádosti, jedná se pouze o dohledové rozhodnutí soudu dle § 11 odst. 1 IZ, proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 IZ).

Právě o takové rozhodnutí jde v případě napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně nevyhověl žádosti dlužnice o odpuštění splátek . Těmito splátkami ovšem ve skutečnosti byly míněny pravidelné platby K. anonymizovano z titulu podnájmu družstevního bytu, jež má podle schváleného plánu oddlužení k jeho plnění poskytovat. Proto soud mylně dovozoval, že podání dlužnice náleží posoudit jako žádost o snížení jejích zákonných měsíčních splátek (změnou rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), ačkoli o takovou žádost tu evidentně nešlo. V závěru odůvodnění se ale soud nakonec k podstatě věci správně obrátil, když prezentoval důvody svého stanoviska, proč další výpadek v plnění K. anonymizovano nepovažuje za přijatelný. Nevyslovil se však zřetelně k tomu, zda či jaké procesní důsledky hodlá z absence plateb K. anonymizovano dovodit, což ale právě měl učinit, a to postupy výše popsanými-prostřednictvím jiných opatření směřujících k zajištění řádného průběhu řízení, jimiž by dal dlužnici i spoludlužnici jasně na srozuměnou, jak se mají zachovat, aby schválené oddlužení nebylo ohroženo jeho zrušením a přeměnou v konkurs, anebo (při dokončení oddlužení) odepřením osvobození dlužnice od zbytku dluhů.

Protože z uvedených důvodů odvolací soud shledal, že proti napadenému usnesení není odvolání přípustné (a opačné poučení soudu prvního stupně bylo tudíž nesprávné), postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání dlužnice odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. ledna 2016

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková