2 VSPH 891/2013-B-44
KSPL 27 INS 5902/2011 2 VSPH 891/2013-B-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Eduarda Holzhausera, bytem Hornická 33, Karlovy Vary, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5902/2011-B-32 ze dne 3.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5902/2011-B-32 ze dne 3.května 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení vedeném na majetek Eduarda Holzhausera (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPL 27 INS 5902/2011-B-32 ze dne 3.5.2013 nevyhověl návrhu dlužníka, aby rozhodl o zproštění Agentury pro revitalizaci a správu podniků-ARES, v.o.s. (dále též jen správce) funkce insolvenčního správce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podáním ze dne 12.4.2012 (č.d. B-23) požádal dlužník o odvolání správce a ustanovení jiného insolvenčního správce, což odůvodnil tím, že je třeba dojít ke shodě o výši jeho závazků a možnosti postavit proti nim jeho pohledávky, z nichž bude schopen dluhy uhradit, a že nesouhlasí s tím, aby jeho úpadek byl řešen konkursem, jak navrhuje správce. Dále soud citoval ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona, jež stanoví podmínky, při jejichž splnění lze insolvenčního správce zprostit funkce, a poukázal na stanovisko správce k návrhu obsažené v jeho podání ze dne 20.4.2013 (č.d. B-29), podle něhož dlužník nerespektuje ust. § 111 insolvenčního zákona a neposkytuje mu součinnost podle ust. § 210 odst. 1 téhož zákona. Soud zdůraznil, že požadavek dlužníka nemá oporu v zákoně, když se ani obecně nepředpokládá, že by mezi dlužníkem a insolvenčním správcem měla být shoda ohledně výše závazků či pohledávek. Až na přezkumném jednání, jež se v daném případě dosud nekonalo z důvodu žádosti dlužníka o jeho odročení z důvodu zdravotního stavu, budou přihlášené pohledávky přezkoumány správcem. Právo popírat pohledávky náleží i dlužníkovi a nikde není zakotveno, že by se stanovisko správce muselo shodovat s jeho stanoviskem, posouzení vymahatelnosti pohledávek dlužníka a rozhodnutí o tom, které z nich bude správce vymáhat, pak učiní správce v součinnosti s věřitelským orgánem. Pokud jde o způsob řešení úpadku, dle soudu spočívá jádro problému v tom, že dle názoru dlužníka došlo k pochybení jeho zástupkyně v tom, že s insolvenčním návrhem nespojila návrh na povolení oddlužení, i v tom, že pro ztrátu důvěry v dlužníka mu vypověděla plnou moc. Nedostatek spočívající v nepředložení návrhu na povolení oddlužení již však, vzhledem k tomu, že insolvenční návrh podal dlužník, napravit nelze. Dle názoru insolvenčního soudu si je dlužník vědom toho, že v úvahu nepřichází jiný způsob řešení jeho úpadku než konkurs, a toliko se snaží oddálit vydání rozhodnutí, jímž bude konkurs na jeho majetek prohlášen. Z těchto důvodů rozhodl o návrhu dlužníka, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a aby zprostil správce funkce. V odvolání s poukazem na obsah spisu namítal, že správce neplní řádně své povinnosti a porušuje insolvenční zákon. Kromě toho správci vytkl, že s nájemci nemovitostí uzavírá dodatky k nájemním smlouvám, nespolupracuje s dlužníkem, postupuje proti jeho zájmům a zřejmě je vůči němu i podjatým, neboť jedním ze společníků správce, jež je veřejnou obchodní společností, je dlužníkem nejmenovaný bývalý spolužák jeho bývalé manželky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 32 insolvenčního zákona může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona, podle něhož je při výkonu funkce povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svými i před zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu předkládat nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, že liknavě provádí soupis majetkové podstaty či zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka ze dne 6.4.2011, jež za něj podala advokátka JUDr. Martina Holoubková a jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku s odůvodněním, že je v úpadku ve formě insolvence. Do návrhu zakomponoval jak seznam svých závazků s označením věřitelů a jejich pohledávek, tak seznam svého majetku. Návrh na povolení oddlužení nepodal. Usnesením ze dne 23.8.2011 (č.d. A-6) rozhodl insolvenční soud o jeho úpadku, ustanovil správce do jeho funkce a na den 20.10.2011 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Dne 19.10.2011 předložil správce soudu zprávu o své dosavadní činnosti, z níž plyne, že do insolvenčního řízení přihlásilo 6 věřitelů pohledávky v celkové výši 1.264.181,39 Kč, z nichž správce považuje pohledávky ve výši 880.181,39 Kč za existentní, přičemž majetek dlužníka tvoří zejména nemovitosti v k.ú. Drahovice (objekt občanské vybavenosti s pozemky), v nichž je dlouhodobě uložen nebezpečný odpad, a v k.ú. Olšová Vrata (objekt k bydlení s pozemky), dvě nepojízdná vozidla VW a Subaru a 2 ks zaknihovaných a neobchodovatelných akcií, jejichž hodnota činí 6,-Kč za kus; o eventuálním dalším majetku dlužníka není správci nic známo, neboť mu o něm dlužník žádné informace neposkytl. Dne 19.10.2011 požádal dlužník o odročení přezkumného jednání s tím, že mu jeho zástupkyně pro ztrátu důvěry vypověděla plnou moc. Obdobné výtky vznesl dlužník v podání ze dne 12.4.2012 v reakci na zprávu publikovanou v insolvenčním rejstříku dne 11.4.2012, v níž správce uvedl skutečnosti obdobné těm, jež vtělil již do předchozí zprávy. Dlužník správci vytkl, že s ním nejednal, zabýval se pouze zjišťováním jeho majetku, aniž by se zajímal o jeho pohledávky, soud nepravdivě informoval o tom, že mu dlužník neposkytuje součinnost při zjišťování majetku a ověřování existence přihlášených pohledávek, a místo toho, aby navrhl řešení úpadku dlužníka oddlužením, navrhoval konkurs. Z těchto důvodů požadoval, aby insolvenční soud odvolal správce z funkce.

Vzhledem k argumentaci dlužníka považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě uvést, že dle ust. § 209 insolvenčního zákona náleží mezi základní povinnosti insolvenčního správce zjišťování majetkové podstaty podle pokynů insolvenčního soudu, přičemž dlužník je podle ust. § 210 téhož zákona povinen poskytnout mu při tom všestrannou součinnost. Dle ust. § 211 téhož zákona je východiskem zjišťování majetkové podstaty seznam majetku, který je dlužník povinen předložit současně s insolvenčním návrhem. Z obsahu spisu plyne, že při zjišťování majetkové podstaty a vytváření jejího seznamu vycházel správce s přihlédnutím k tomu, že mu dlužník žádnou součinnost neposkytl a neupřesnil, co mu kromě věcí uvedených v insolvenčním návrhu náleží, z toho, co uvedl dlužník v insolvenčním návrhu. O tom, že by do majetku dlužníka náležely i pohledávky, se dlužník v insolvenčním návrhu nezmínil a nic konkrétního o tom neuvedl ani v dalších podáních včetně odvolání.

Co se týče požadavku na shodu stanoviska dlužníka a správce na pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, nelze než přitakat názoru insolvenčního soudu, že jejich pravost, výši a pořadí posuzuje insolvenční správce nezávisle na stanovisku dlužníka, jemuž též náleží oprávnění popírat pravost, výši či pořadí přihlášených pohledávek samostatně a nezávisle na stanovisku správce, byť insolvenční zákon odlišně vymezuje účinky s popřením spojené.

Co se týče nového tvrzení dlužníka, že správce není nepodjatým, je třeba připomenout, že dlužníkovi nic nebránilo napadnout odvoláním bod II. výroku rozhodnutí o úpadku ze dne 23.8.2011 (č.d. A-6), což však neučinil, ač ho o tom insolvenční soud řádně poučil. Především však je jeho tvrzení natolik nekonkrétní,

že nemůže vést ani k odvolání správce z funkce dle ust. § 31 odst. 1 insolvenčního zákona z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení jeho povinností.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné, a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 2.ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová