2 VSPH 888/2016-B-18
KSUL 74 INS 24444/2015 2 VSPH 888/2016-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníků Petra Martince a Renaty Martincové, obou bytem Tylova 301, 418 01 Bílina, o odvolání Komerční banky, a.s., sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 24444/2015-B-10 ze dne 16. března 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 24444/2015-

B-10 ze dne 16. března 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením označeným shora vzal na vědomí odvolání insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen Administrace insolvencí, popř. původní správce) schůzí věřitelů (bod I. výroku), nepotvrdil ustanovení JUDr. Jiřího Vlasáka (dále jen JUDr. Vlasák) do funkce insolvenčního správce a do funkce insolvenčního správce Administraci insolvencí CITY TOWER, v.o.s.(bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu Komerční banka, a.s. (dále jen odvolatelka) doručila v zákonné lhůtě hlasovací lístek a navrhla odvolání původního správce z funkce a ustanovení JUDr. Vlasáka novým insolvenčním správcem. Pro tento návrh hlasovala odvolatelka, jež v řízení disponuje 776.559 hlasy, což představuje 54,1 % hlasů všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, kteří mají právo hlasovat. Jiný věřitel nehlasoval. Schůze věřitelů rozhodla o odvolání původního správce z funkce a novým správcem ustanovila JUDr. Vlasáka. Původní správce namítl podjatost JUDr. Vlasáka, isir.justi ce.cz neboť dlouhodobě zastupuje odvolatelku jako její zástupce. Soud ověřil, že JUDr. Vlasák opakovaně zastupoval odvolatelku při podávání přihlášek, v incidenčních sporech a při vymáhání pohledávek v exekučních řízeních a vykonával jejím jménem funkci člena věřitelského výboru (např. v insolvenčních řízeních vedených pod sp. zn. MSPH 99 INS 13479/2011, MSPH 99 INS 8761/2012, MSPH 99 INS 28754/2012 a MSPH 99 INS 189/2013), a dovodil z toho, že lze důvodně pochybovat o jeho nepodjatosti vůči odvolatelce. Cituje usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSCR 107/2013 ze dne 30.6.2014 dospěl k závěru, že není na místě ustanovit z tohoto důvodu odděleného správce, neboť pohledávka přihlášená odvolatelkou přesahuje výši 50 % všech přihlášených pohledávek. Vyjádřil názor, že pokud někdo dlouhodobě hájí zájmy věřitele při vymáhání pohledávek v insolvenčních a exekučních řízeních, za což je mu poskytována odměna, lze důvodně pochybovat o tom, že bude vůči všem věřitelům vystupovat nestranně, a nebude upřednostňovat zájmy svého klienta oproti jiným věřitelům, a dospěl k závěru, že JUDr. Vlasák je vzhledem ke svým dlouhodobým a opakovaným vazbám na odvolatelku vyloučen z insolvenčního řízení. Jeho ustanovení do funkce insolvenčního správce proto nepotvrdil a s poukazem na procesní ekonomii ustanovil insolvenčním správcem původního správce.

Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem podala odvolatelka včasné odvolání a namítala, že nejsou dány důvody pro vyloučení JUDr. Vlasáka, neboť splňuje podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce, nezastával a nezastává funkci člena jejího statutárního či kontrolního orgánu ani žádnou jinou funkci v její struktuře, není jejím zaměstnancem a není ani jejím zástupcem. Sama skutečnost, že jí v minulosti poskytoval právní služby, podával za ni přihlášky a zastupoval ji v incidenčních sporech v jiných řízeních, nemůže podle ní založit pochybnost o jeho nepodjatosti. Soud rozhodl o nepotvrzení volby JUDr. Vlasáka insolvenčním správcem přímo na schůzi věřitelů, jíž se nezúčastnila, aniž by dal jí či JUDr. Vlasákovi možnost k vyjádření. Odvolatelka měla za to, že poměr správce jen k některému z věřitelů dlužníka nepostačuje sám o sobě k jeho nepotvrzení ve funkci, a soudu vytkla, že se tím, zda tento poměr může ovlivnit výkon práv a povinností insolvenčního správce, nezabýval. Dále namítala, že soud opětovně ustanovil do funkce původního správce, aniž by nový insolvenční správce byl určena předsedou insolvenčního soudu, čímž byl porušen rotační systém ustanovování správců. Proto požadovala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení a rozhodl tak, že potvrdí volbu JUDr. Vlasáka insolvenčním správcem, případně že je zruší v bodech II. a III. výroku a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 24 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je insolvenční správce z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle ust. § 29 odst. 1 IZ se na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat.

Podle ust. § 29 odst. 2 IZ potvrzuje usnesení schůze věřitelů o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ust. § 25 odst. 1 věty první IZ ustanovuje insolvenčního správce pro insolvenční řízení insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno.

Podle ust. § 25 odst. 2 IZ nejde-li o případ podle odstavce 1, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

Podle ust. § 25 odst. 5 IZ nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.

Z obsahu spisu vyplynulo, že odvolatelka má zjištěnu pohledávku ve výši 776.559, 42 Kč. Celkový objem přihlášených pohledávek s právem hlasu ke dni přecházejícímu schůzi věřitelů činil 1.436.074, odvolatelka tedy disponovala 54,1 % hlasů. Na schůzi věřitelů se žádný z věřitelů nedostavil, odvolatelka hlasovala prostřednictvím hlasovacího lístku, jednak pro svoji volbu do funkce zástupce věřitelů, jednak pro odvolání původního správce z funkce a pro volbu JUDr. Vlasáka novým insolvenčním správcem. Na schůzi věřitelů konané dne 11.1.2016 následující po přezkumném jednání rozhodl soud, jak popsáno shora.

Odvolací soud především poukazuje na usnesení sen. zn. 29 NSCR 110/2014 ze dne 31.8.2015, v němž Nejvyšší soud ČR formuloval závěr, podle něhož skutečnost, že stejní věřitelé (majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle ust. § 29 IZ ustanovují novým insolvenčním správcem stejnou osobu, není sama o sobě důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti tohoto insolvenčního správce. To znamená, že soud musí v každém konkrétním případě zvážit, zda vztah insolvenčního správce k některému z věřitelů se zřetelem k charakteru pohledávky a jeho postavení v řízení bude mít vliv na celkový výkon práv a povinností insolvenčního správce. V témže rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dovodil, že důvod pochybovat o nepodjatosti takového insolvenčního správce bude dán tam, kde v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že věřiteli ustanovený insolvenční správce tyto věřitele v jiných insolvenčních řízeních v rozporu se shora uvedenými zásadami zvýhodnil, aniž by současně šlo o omluvitelné pochybení insolvenčního správce (plynoucí např. z nejednoznačné právní úpravy). Takový závěr však soud prvního stupně neučinil a omezil se na pouhé konstatování, že JUDr. Vlasák opakovaně zastupoval odvolatelku v insolvenčních řízeních. Za této situace byl jeho závěr o vyloučení JUDr. Vlasáka předčasný a rozhodnutí, jímž nepotvrdil jeho ustanovení do funkce, je proto nepřezkoumatelné.

Pokud jde o opětovné ustanovení původního správce do funkce, jde o hrubé porušení zákonné úpravy, která rozhodnutí o osobě insolvenčního správce svěřuje věřitelům na první schůzi věřitelů a umožňuje jim, aby insolvenčním správcem ustanovili osobu, kterou znají a důvěřují jejím odborným znalostem a schopnostem. Věřitelé přitom mohou buď jen odvolat dosavadního insolvenčního správce z funkce, aniž by museli uvádět důvod svého rozhodnutí (takové rozhodnutí věřitelů insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž pouze zaznamená výsledek hlasování schůze věřitelů do protokolu o jednání schůze), nebo současně ustanoví správce nového. Rozhodnutí schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce musí potvrdit insolvenční soud. Pokud IZ opravňuje věřitele k odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce, aniž by vyžadoval, aby insolvenční soud toto rozhodnutí aproboval, nebo mu přiznal možnost korigovat je, nemůže insolvenční soud tuto úpravu obejít tím, že insolvenčního správce odvolaného schůzí věřitelů z funkce do této funkce znovu svévolně ustanoví, a to ani s poukazem na procesní ekonomii. Ostatně ust. § 54 IZ insolvenčnímu soudu výslovně zakazuje zrušit usnesení schůze věřitelů přijaté právě dle ust. § 29 odst. 1 IZ. Za situace, kdy soud nepotvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce, měl podle ust. § 25 odst. 2 IZ požádat předsedu soudu o určení nového insolvenčního správce. Jeho postup tedy správný nebyl.

Z těchto důvodů odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně bez odkladu znovu rozhodne o tom, zda potvrzuje usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce, zohlední přitom hlediska vymezená výše a v případě, že jeho ustanovení nepotvrdí, požádá o určení nového insolvenčního správce předsedu soudu podle ust. § 25 odst. 2 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 18. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v . r . předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná