2 VSPH 886/2016-B-30
MSPH 77 INS 17179/2014 2 VSPH 886/2016-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Karla Vávry, bytem Vítkova 236/15, Praha 8, o odvolání insolvenční správkyně Insolvenční v.o.s., sídlem Sokolovská 266/145, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 17179/2014-B-24 ze dne 5. dubna 2016

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 17179/2014-B-24 ze dne 5. 4. 2016 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Karla Vávry (dále jen dlužník) nevyhověl návrhu insolvenčního správce Insolvenční v.o.s. (dále jen správce), aby mu udělil souhlas s vyplacením zálohy na odměnu ve výši 161.414,-Kč, a uložil mu, aby mimořádný příjem rozdělil mezi věřitele dlužníka podle poměru jejich pohledávek jako mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře a o vyplacení mu podal zprávu.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že byť ust. § 392 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) výslovně předpokládá pouze možnost ujednání o daru či peněžních dávkách před samotným povolením oddlužení, je nepochybné, že finanční výpomoc třetích osob může být poskytnuta i v průběhu oddlužení plnění splátkového kalendáře, a to buď jednorázově, nebo opakovaně. Vysvětlil, že použití ust. § 283 odst. 1 IZ, podle něhož se za zpeněžení považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti a které se uplatní při řešení úpadku dlužníka konkursem, je v oddlužení vyloučeno, neboť by vedlo k absurdnímu závěru, kdy by každé poskytnutí mimořádného finančního plnění, ať již přímo dlužníkem nebo třetí osobou, bylo ponižováno o odměnu insolvenčního správce. Uzavřel na tom, že v daném případě správce žádné zpeněžení neprovedl, a proto mu odměna z poskytnutého peněžního daru ve výši 542.000,-Kč nenáleží.

Toto usnesení Městského soudu v Praze napadl správce odvoláním a namítal, že dar ve výši 542.000,-Kč nelze považovat za pouhou finanční výpomoc k plnění splátkového kalendáře. Dlužník schválené oddlužení řádně plní a je zde předpoklad, že při zachování dosavadní výše jeho příjmů převýší uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů 50 % i bez finančního přispění třetí osoby. V řízení však vyšlo najevo, že dlužník dědil po své manželce mimo jiné i podíl v bytovém družstvu spojený s právem užívání bytu, který neuvedl v seznamu majetku předloženém na výzvu soudu. Dar byl dlužníkovi poskytnut pouze za účelem odvrácení pro něj isir.justi ce.cz nepříznivého stav za situace, kdy byl správce připraven zpeněžit družstevní podíl jako majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tak učinit měl. Správce dlužníkovi sdělil, že ke zpeněžení družstevního podílu nepřistoupí, pokud dojde k plnému uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů, jakož i jeho odměny a případných jiných pohledávek za majetkovou podstatou a jim postavených na roveň s tím, že tomu odpovídá částka 692.000,-Kč. Dlužník však zřejmě neměl v úmyslu uhradit odměnu správce, a proto uzavřel darovací smlouvu pouze na částku 542.000,-Kč. Správce požadoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a rozhodl o tom, že návrhu na vydání souhlasu s vyplacením zálohy vyhoví.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání proti napadenému usnesení přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 38 odst. 4 IZ může insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Podle ust. § 10 písm. b) IZ vykonává insolvenční soud v insolvenčním řízení průběžně dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen dohlédací činnost ).

Podle ust. § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle ust. § 91 IZ není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že usnesení, jímž insolvenční soud rozhodne o vyplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčnímu správci podle ust. § 38 odst. 4 IZ (což obdobně platí i pro rozhodnutí, jímž takový návrh zamítne), má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti a nelze je napadnout odvoláním. Totéž platí i o rozhodnutí, jímž správci uloží rozdělit mimořádný příjem dlužníka mezi věřitele.

Protože odvolání správce směřuje proti rozhodnutí, jež nelze napadnout odvoláním, postupoval odvolací soud podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu a odvolání odmítl. Je přitom bez významu, že soud prvního stupně poskytl v písemném vyhotovení napadeného usnesení účastníky a správce o přípustnosti odvolání.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné upozornit správce na to, že z platné právní úpravy vyplývá, že v případě, kdy dlužník získá za doby trvání účinků schváleného oddlužení dar, je jej povinen použít k mimořádné splátce věřitelům tak, že jedná-li se o dar v podobě peněžní částky, předá jej správci k rozdělení mezi věřitele, jedná-li se o dar v jiné podobě, předá jej správci ke zpeněžení. V posledně uvedeném případě má správce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za činnost v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jež nepředstavuje obvyklou realizaci splátkového kalendáře a kterou určí soud podle ust. § 5 vyhlášky (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 VSPH 1139/2015, KSPH 39 INS 19062/2013 ze dne 14. 12. 2015). Jedná-li se o dar v podobě peněžní částky, správce žádnou činnost související se zpeněžením nevykonává a jeho činnost spočívající v rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele je honorována paušální částkou odměny. Důvod, pro nějž byl dar dlužníkovi poskytnut, přitom není rozhodný. Jinak řečeno, dospěl-li správce k závěru, že není důvod postupovat podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) a zpeněžit majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tak učinit měl, nemůže se domáhat ani poměrné části odměny, která by mu v případě takového zpeněžení náležela.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík