2 VSPH 876/2013-A-10
KSLB 54 INS 12146/2013 2 VSPH 876/2013-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Zdeňka Daniela, bytem a místem podnikání Komenského 595/11, Jablonec nad Nisou, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 12146/2013-A-5 ze dne 2. května 2013

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 12146/2013-A-5 ze dne 2. května 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením uložil Zdeňku Danielovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. V případě dlužníka nelze předpokládat, že by disponoval krátkodobým finančním majetkem, který by mohl insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce k zajištění průběhu insolvenčního řízení. Proto soud vycházel při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení z předpokládaných nákladů, které vzniknou při zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. Pokud se jedná o stanovení výše zálohy, vyšel soud ze skutečnosti, že insolvenčnímu správci vzniknou administrativní výdaje v souvislosti se zajištěním movitého majetku dlužníka, a to přibližně ve výši 10.000,-Kč, a v prvotní fázi insolvenčního řízení mu vzniknou náklady spojené s běžnou administrativou a organizací v rámci řešení úpadku, a to rovněž přibližně ve výši 10.000,-Kč. Celková stanovená záloha na náklady insolvenčního řízení tak činí 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že je značně předlužen a nemá takřka žádný majetek. Jeho jediným příjmem je invalidní důchod, z něhož mu je exekučně -2-KSLB 54 INS 12146/2013 strháváno. Soudem uložená záloha je zjevně mimo rámec jeho finančních schopností, neboť tak vysokou částku není schopen obstarat. Podle jeho názoru by bylo vhodné, aby náklady insolvenčního řízení uhradil stát.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine insolvenčního zákona uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud ověřil, že dlužník vlastní movitý majetek představující vybavení domácnosti a má pohledávku ve výši 35.000,-Kč za Martinem Gojdičem. Nemá žádné zaměstnance a vůči dvanácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši přesahující 1.000.000,-Kč. Má tři vyživovací povinnosti a jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 7.107,-Kč. Jeho manželka je rovněž invalidní důchodkyní.

V posuzované věci dlužník spolu s insolvenčním návrhem nepodal návrh na povolení oddlužení, naopak domáhal se prohlášení konkursu na svůj majetek. V takovém případě, jak správně dovodil soud prvního stupně, přichází v úvahu toliko řešení jeho úpadku konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která podle ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činí nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na tyto skutečnosti postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku dlužníka a počtu jeho věřitelů, je odvolací soud toho názoru, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 10.000,-Kč. -3-KSLB 54 INS 12146/2013 K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že dlužník jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky náležitě a použil je k jinému účelu, a není proto schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 6. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková