2 VSPH 875/2015-A-11
KSHK 45 INS 2468/2015 2 VSPH 875/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Nechanice 2, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 2468/2015-A-6 ze dne 18. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 2468/2015-A-6 ze

dne 18. března 2015 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením zamítl návrh na zahájení insolvenčního řízení Karla anonymizovano (dále jen dlužník) spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že: 1) dlužník v insolvenčním návrhu ze dne 2. 2. 2015 (č.d. A-1) uvedl, že: -má závazky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 37.028,-Kč, Okresní správě sociálního zabezpečení ve výši 12.862,-Kč a Marii Vodičkové ve výši 192.000,-Kč, -do předchozího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS 9856/2011 (dále jen Předchozí insolvenční řízení), v němž byl jeho úpadek řešen oddlužením formou splátkového kalendáře a v jehož průběhu za 12 měsíců zaplatil 100 % přihlášených pohledávek, Marie Vodičková svojí pohledávku, jež po něm vymáhá exekučně, nepřihlásila, 2) dne 19. 2. 2015 (č.d. A-4) mu bylo doručeno podání Marie Vondráčkové a Davida Vondráčka, kteří v něm uvedli, že: -rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 5 T 2/2010-419 ze dne 24. 6. 2010 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 7 To 856/2010 ze dne 19. 10. 2010 (dále jen Rozsudek Trestního soudu) byl dlužník uznán vinným ze isir.justi ce.cz

spáchání úmyslného trestního činu (zločinu) ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky dle ust. § 146a odst. 3 a 5 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem na 5 let s tím, že podle ust. § 228 odst. 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost uhradit na náhradu škody Marii Vondráčkové a Davidu Vondráčkovi po 192.000,-Kč, -usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne č.j. 5 T 2/2010 ze dne 10. 1. 2011 byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit poškozeným náklady zmocněnce v trestním řízení ve výši po 60.993,60 Kč, -s ohledem na shora uvedené je návrhem dlužníka na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr, neboť dlužník se jím snaží pouze zabránit probíhajícímu exekučnímu řízení (dražbě nemovitosti v jeho vlastnictví) a zmařit tak uspokojení svých věřitelů, neboť při schválení daného postupu by byl dlužník osvobozen od hrazení náhrady škody přiznané v trestním řízení, 3) dne 11. 3. 2015 (č.d. A-5) mu bylo doručeno podání Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky, IČO 47114304, která v něm uvedla, že: -na základě Rozsudku Trestního soudu má za dlužníkem pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 1.278.742,-Kč, -po skončení Předchozího insolvenčního řízení, v němž byl osvobozen od placení pohledávek věřitelům, dlužník zjistil, že toto osvobození se nevztahuje na pohledávky na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti; opakovaným podáním návrhu na povolení oddlužení se proto pouze snaží vyhnout se exekučnímu řízení, 4) v Předchozím insolvenčním řízení: -dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že mimo jiné má závazky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Okresní správě sociálního zabezpečení, Davidu Vondráčkovi a Marii Vondráčkové, -do insolvenčního řízení se mimo jiné přihlásila Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky s pohledávkou ve výši 45.404,-Kč (dle výkazu nedoplatků č. 6141001042 ze dne 1. 10. 2010 a vyúčtování pojistného z 22. 8. 2011) a Česká správa sociálního zabezpečení s pohledávkou ve výši 25.277,-Kč (dle platebních výměrů č. 1162/03/OSVČ ze dne 28. 11. 2003, 438/04/OSVČ ze dne 11. 8. 2004, 276/10 ze dne 17. 5. 2010 a 474/11 ze dne 16. 6. 2011), -usnesením ze dne 30. 10. 2012 bylo schváleno oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, -podáními doručenými soudu dne 24. 10. 2012, 29. 10. 2012 a 7. 1. 2014 uplatnili Marie Vondráčková a David Vondráček své pohledávky vyplývající z Rozsudku Trestního soudu, -usnesením ze dne 11. 3. 2014 bylo mimo jiné vzato na vědomí splnění oddlužení dlužníka a dlužník byl osvobozen od placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelům, kteří své

pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

V rovině právního posouzení věci soud v první řadě konstatoval, že dlužník-vzhledem k tomu, že jeho současný insolvenční návrh je stejný jako jeho insolvenční návrh podaný v Předchozím insolvenčním řízení a vzhledem k tomu, že v Předchozím insolvenčním řízení byl osvobozen od placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo-nesplňuje podmínky pro podání návrhu na povolení oddlužení. Podle soudu však nejsou splněny ani zákonem stanovené podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, neboť dlužník-v situaci, kdy byl v Předchozím insolvenčním řízení osvobozen od placení pohledávek věřitelům a kdy kromě závazků vyplývajících ze škody způsobené úmyslným trestným činem či úmyslným porušením právní povinnosti, jichž se osvobození od placení pohledávek netýká-nemá více věřitelů. Proto podle ust. § 143 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční návrh pro neosvědčení úpadku zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník včasné odvolání, v němž v první řadě zdůraznil, že v insolvenčním návrhu svůj úpadek osvědčil tvrzením, že má více věřitelů (kromě Davida Vondráčka, Marie Vondráčkové a Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky, které nepodléhají oddlužení, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Okresní správu sociálního zabezpečení) a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Kromě jiného dále poukazoval na to, že jeho současný návrh není stejný jako jeho insolvenční návrh podaný v Předchozím insolvenčním řízení, a že IZ nezakazuje, aby v insolvenčním návrhu označil také své závazky vyplývající z Trestního rozsudku. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Soud prvního stupně totiž pochybil již v tom, že rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka, aniž by k jeho projednání a k provedení důkazů potřebných k osvědčení úpadku, resp. k vyvrácení tvrzení o úpadku dlužníka obsažených v jeho insolvenčním návrhu nařídil jednání.

Odvolací soud považoval v této souvislosti za potřebné zmínit, že úprava rozhodování o insolvenčním návrhu je v IZ vybudována na zásadě, že podá-li návrh věřitel, soud k jeho projednání nařídí jednání vždy, ledaže se v důsledku shodných stanovisek účastníků insolvenčního řízení (zejména navrhujícího věřitele a dlužníka) nejeví veřejné projednání insolvenčního návrhu při jednání soudu nezbytným a rozhodnutím bez jednání nemohou být práva účastníků insolvenčního řízení dotčena (srovnej ust. § 133 odst. 1 a 2 IZ). Podá-li však návrh dlužník, nařídí insolvenční soud jednání toliko tehdy, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo takové skutečnosti, které jsou s tvrzeními dlužníka obsaženými v insolvenčním návrhu (z nichž dovozuje svůj úpadek) nebo se skutečnostmi obsaženými v listinách připojených k insolvenčnímu návrhu v rozporu, a vyjde-li v souvislosti s tím najevo potřeba provést dokazování k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníka (srovnej ust. § 132 odst. 1 a 3 IZ).

Soud tak není principiálně povinen ověřovat, zda tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu dlužníka a jeho přílohách jsou pravdivá; nevyjde-li najevo opak, řídí se insolvenční soud vždy pouze insolvenčním návrhem a jeho přílohami. Je-li však zjevné, že tvrzení dlužníka obsažená v insolvenčním návrhu či skutečnosti vyplývající z přiložených listin jsou v rozporu se skutečnostmi, jež v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo, nemůže se soud spokojit s osvědčením údajů obsažených v insolvenčním návrhu dlužníka a jeho přílohách a musí dle ust. § 86 IZ provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení (hrozícího) úpadku dlužníka; za tím účelem musí ovšem dle ust. § 133 odst. 2 věty druhé IZ nařídit jednání.

V poměrech projednávané věci výše uvedené platí tím spíše, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že v řízení nebyl osvědčen úpadek dlužníka, resp. nebyla splněna podmínka mnohosti věřitelů ve vztahu k pohledávkám Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a Okresní (České) správy sociálního zabezpečení, od jejichž placení byl dlužník osvobozen v Předchozím insolvenčním řízení. Úvaha soudu prvního stupně postavená na tom, že uvedené pohledávky již nemohou být předmětem tohoto insolvenčního řízení (k tomu viz přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24. 11. 2010 uveřejněný pod č. 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je (by byla) správná jen v tom případě, že právě na tyto pohledávky se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek vydané v Předchozím insolvenčním řízení. V situaci, kdy dlužník tvrdí, že jeho současný návrh není stejný jako jeho insolvenční návrh podaný v Předchozím insolvenčním řízení, kdy v současném insolvenčním návrhu uvedl, že pohledávka vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se stala splatnou dne 31. 12. 2014 a vůči Okresní (České) správě sociálního zabezpečení dne 5. 8. 2014 (tedy po vydání usnesení o osvobození od placení pohledávek), a kdy byly pohledávky nezajištěných věřitelů v Předchozím insolvenčním řízení uspokojeny v rozsahu 100 %, nelze bez dalšího uzavřít, že Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a Okresní

(Česká) správa sociálního zabezpečení nejsou věřiteli dlužníka s pohledávkami, jež mohou být předmětem tohoto (opakovaného) insolvenčního řízení.

Závěr o neexistenci více věřitelů dlužníka však neobstojí ani ve vztahu k věřitelům pohledávek z titulu nároku na náhradu škody způsobené úmyslným trestním činem podle Trestního rozsudku. Ze skutečností, které vyšly v dosavadním průběhu řízení najevo, totiž plyne /viz shora body 1) až 3)/, že za dlužníkem evidují své splatné pohledávky též David Vondráček, Marie Vondráčková a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky.

K výhradám těchto věřitelů, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, odvolací soud ve vztahu k výroku napadeného usnesení konstatuje, že je třeba lišit insolvenční návrh, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, a návrh na povolení oddlužení, který představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která IZ předepisuje různé náležitosti co do jejich obsahu a povinných příloh (i co do požadavku na jejich formu) a která podléhají samostatnému procesnímu režimu. Svůj právní osud sdílejí jen potud, že v případě odmítnutí, zamítnutí nebo soudem akceptovaného zpětvzetí insolvenčního návrhu se stává dlužníkův návrh na povolení oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí, zamítnutí (např. pro nepoctivý záměr) nebo soudem akceptované zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu. Závěr o tom, že se dlužník podáním opakovaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení snaží vyhnout řízení exekučnímu, by bylo možno akceptovat zejména tehdy, bylo-li by prokázáno, že není v úpadku, což se dosud nestalo.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že bude-li provádět dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nad rámec jeho důkazních návrhů, bude třeba k projednání insolvenčního návrhu nařídit jednání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR

prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 16. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková