2 VSPH 874/2016-A-40
KSPL 52 INS 29086/2013 2 VSPH 874/2016-A-40

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Stavebního Holdingu, a.s. v likvidaci, sídlem Přátelství 1518, Praha 10, zahájené na návrh SWIETELSKY stavební, s.r.o., sídlem Pražská tř. 495/58, České Budějovice, zast. advokátem Mgr. Janem Lego, Ph.D., sídlem Lochotínská 18, Plzeň, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 29086/2013-A-31 ze dne 15. února 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 29086/2013-A-31 ze dne

15. února 2016 s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 52 INS 29086/2013-A-31 ze dne 15. 2. 2016 uložil SWIETELSKY stavební, s.r.o. (dále jen navrhovatel), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek Stavebního Holdingu, a.s. v likvidaci (dále jen dlužník), aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem doručeným dne 17. 10. 2013 vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Cituje ust. § 108 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož může soud uložit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, omezil se soud na vysvětlení účelu zálohy a toho, že stanovená záloha je přiměřená, neboť umožní úhradu hotových výdajů a odměny insolvenčního správce (která činí nejméně 45.000,-Kč) v prvotní fázi insolvenčního řízení, a navrhovateli bude vrácena, pokud bude z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dostatek finančních prostředků na úhradu odměny insolvenčního správce. Kromě toho připomněl již jen to, že je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, náleží insolvenčnímu správci dále odměna ve výši 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky, což je také nutné zohlednit .

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu mu neukládal. V odvolání namítal, že z údajů zveřejněných v insolvenčním rejstříku ohledně řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 60 INS 29449/2015 zjistil, že VESINVEST, s.r.o. je vůči dlužníkovi, jenž inicioval zahájení zmíněného insolvenčního řízení, v prodlení s úhradou 2.000.000,-Kč. Podle jeho názoru lze proto předpokládat, že by dlužník měl disponovat finančními prostředky postačujícími na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, a povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o odvolání bylo v daném případě podstatné, že-ač odvolací soud v řadě rozhodnutí judikoval, že i rozhodnutí, jímž insolvenční soud ukládá navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, musí odpovídat požadavkům vymezeným v ust. § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, krátce řečeno, že musí být přezkoumatelné-napadené rozhodnutí těmto požadavkům nevyhovuje. Jak je zřejmé z jeho odůvodnění, jež odvolací soud v plném rozsahu reprodukoval shora, omezil se soud prvního stupně na to, že do něj zakomponoval odkazy či citace některých ustanovení insolvenčního zákona či vyhlášky č. 313/2007 Sb., ale žádné konkrétní skutečnosti, z nichž dovodil, že je třeba uložit navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení v určené výši, v něm neuvedl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným, napadené usnesení pro nepřezkoumatelnost podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík