2 VSPH 873/2014-B-14
KSPL 52 INS 4551/2013 2 VSPH 873/2014-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Dáši anonymizovano , anonymizovano , bytem Studánka 172, pošta Aš, o odvolání AB-CREDIT, a.s., sídlem Na Pankráci 1658, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 4551/2013-B-7 ze dne 31. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 4551/2013-B-7 ze dne 31. března 2014 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením změnil usnesení č.j. KSPL 52 INS 4551/2013-B-2 ze dne 9.9.2013, jímž schválil oddlužení Dáši anonymizovano a Vladimíra Runkase (dále též jen dlužnice a dlužník, popř. dlužníci) splátkovým kalendářem (dále též jen Usnesení o schválení společného oddlužení) tak, že bod I. výroku změnil tak, že schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), bod II. výroku změnil tak, že dlužnici uložil, aby po dobu 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek platila měsíčně prostřednictvím insolvenční správkyně Ing. Věry Zezulkové (dále též jen správkyně), nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci, ze všech svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž z takto určené částky správkyně nejprve vyplatí zálohu na svoji odměnu a náhradu hotových výdajů, dále další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň a zůstatek rozvrhne mezi nezajištěné věřitele, mezi nimiž na rozdíl od Usnesení o schválení společného oddlužení nefiguruje AB-CREDIT, a.s. (dále jen odvolatelka), v poměru stanoveném v tomto bodě výroku (bod II. výroku), bod IV. výroku změnil tak, že uložil příkazy dlužnici a tam označeným plátcům jejích příjmů (bod III. výroku), a bod VII. výroku změnil tak, že insolvenční správkyní dlužnice je Ing. Věra Zezulková (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení tak, že poté, co usnesením ze dne 14.3.2013 spojil ke společnému projednání řízení o samostatně podaných insolvenčních návrzích dlužnice a dlužníka, usnesením ze dne 24.4.2013 rozhodl o úpadku dlužníků a povolení jeho řešení oddlužením a poté, co usnesením ze dne 9.9.2013 vydal Usnesení o schválení společného oddlužení, zjistil, že dne 6.12.2013 dlužník zemřel, čímž zanikly důvody pro spojení obou věcí ke společnému řízení. Usnesením ze dne 27.1.2014 proto věc týkající se dlužníka vyloučil k samostatnému řízení, načež mu dne 20.3.2014 správkyně sdělila,

že do insolvenčního řízení vůči dlužnici přihlásilo 9 věřitelů pohledávky v celkové výši 277.029,81 Kč, jež byly na přezkumném jednání zjištěny s tím, že při zachování současné výše příjmů dlužnice lze předpokládat, že po 5 letech trvání schváleného oddlužení bude uspokojeno cca 80 % (těchto) přihlášených pohledávek.

Soud prvního stupně maje zato, že přihlášky spadající do společného jmění manželů (dále jen SJM) musí být přihlášeny k oběma manželům , konstatoval, že správkyně v daném případě nezjistila žádné duplicitní podání věřitelů, resp. že věřitelé podali přihlášky vůči tomu z dlužníků, za nímž měli pohledávku. Se zřetelem k tomu, že podstatnou část splátkového kalendáře bude možno ze strany dlužnice splnit a že jsou tudíž dány důvody pro pokračování jejího oddlužení určeného pro uspokojení pohledávek 9 věřitelů přihlášených do jejího insolvenčního řízení, rozhodl soud, jak uvedeno výše.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Plzni, v němž kromě jiného byli nově určeni nezajištění věřitelé, na jejichž pohledávky má být v oddlužení dlužnice plněno, podala odvolatelka, jež nebyla zahrnuta do změněného splátkového kalendáře, včasné odvolání, v němž sice připustila, že svoji pohledávku uplatnila toliko jednou přihláškou, v níž byl jako dlužník označen Vladimír Runkas, nicméně nesouhlasila s právním názorem soudu prvního stupně, že přihlášky pohledávek náležející do SJM musí (měly) být přihlášeny vůči oběma dlužníkům (manželům).

Na podporu své argumentace poukazovala na rozsudek Vrchního soudu v Praze sen. zn. 101 VSPH 10/2011 ze dne 31.3.2011, z něhož dovodila, že se věřitel může splnění závazku náležejícího do SJM (ust. § 143 odst.1 písm. b) občanského zákoníku) domáhat v insolvenčním řízení vedeném proti oběma manželům, na něž byl prohlášen úpadek a bylo rozhodnuto o jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře, byť to vyjádří tím, že podá dvě samostatné přihlášky téže pohledávky proti každému z nich, či podá jen jednu přihlášku pohledávky proti jednomu z nich. Podle názoru odvolatelky tak její pohledávka ve výši 313.970,-Kč měla být zařazena do změněného splátkového kalendáře i v tomto řízení týkajícím se dlužnice. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že odvolatelka je dle ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) legitimována k podání odvolání proti napadenému usnesení, jímž bylo změněno rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jelikož je věřitelkou, jež podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí (Usnesení o schválení společného oddlužení).

Vrchní soud v Praze proto dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona ve spojení s ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle ust. § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví ust. § 406 odst. 3 IZ.

Z ust. § 407 odst. 3 IZ plyne, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ust. § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud v situaci, kdy dlužníci (manželé), jejichž majetek a závazky náležely (zcela nebo zčásti) do SJM, v režimu IZ ve znění účinném do 31.12.2013 podali (museli podat) každý zvlášť insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (jako tomu bylo v tomto případě), tyto samostatné insolvenční věci spojil ke společnému řízení podle ust. § 112 odst. 1 OSŘ, jenž se podle ust. § 7 IZ pro insolvenční řízení (při absenci odlišné zvláštní úpravy IZ) použilo přiměřeně.

Insolvenční soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou prezentovanou např. usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19.4.2011 i potud, že o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodl, tedy zjistil jejich (společný) úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil jediného insolvenčního správce, uskutečnil společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky, projednal podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení a schválil společné oddlužení těchto dlužníků formou splátkového kalendáře, do něhož zahrnul (rozlišil) jak skupinu individuálních závazků dlužnice, vůči níž přihlásilo 9 věřitelů 10 pohledávek v celkové výši 277.029,81 Kč, tak skupinu individuálních závazků dlužníka, vůči němž přihlásilo 11 věřitelů odvolatelku nevyjímaje 12 pohledávek v celkové výši 776.676,85 Kč.

Soud prvního stupně postupoval (procesně) správně i v tom, že v situaci, kdy dlužník zemřel, a ztratil tak způsobilost být účastníkem společného insolvenčního řízení (společného splátkového kalendáře), vyloučil jeho věc k samostatnému řízení, jež posléze zastavil. Insolvenčnímu soudu nelze vytknout žádné pochybení ani v tom, že v situaci, kdy výsledky přezkumného jednání určily rozsah závazků dlužnice a kdy jsou její příjmy sestávající z její mzdy dostatečné proto, aby je ve splátkovém kalendáři uhradila v zákonem stanoveném minimálně 30 % rozsahu, změnil usnesení o schválení společného oddlužení dlužníků formou splátkového kalendáře tak, že rozhodl o schválení (pokračování) oddlužení dlužnice s tím, že do splátkového kalendáře zahrnul jen skupinu individuálních závazků dlužnice, mezi nimiž individuální závazek dlužníka sjednaný s odvolatelkou nefiguroval.

Jinými slovy, odvolací soud je na rozdíl od odvolatelky toho názoru, že její pohledávku vůči dlužníkovi, která byla v Usnesení o schválení společného oddlužení správně zahrnuta do společného splátkového kalendáře a byla uspokojitelná společnou ekonomickou nabídkou obou dlužníků ze SJM, nebylo lze-v situaci, kdy v důsledku úmrtí dlužníka a zániku SJM již není uspokojitelná společnou nabídkou obou dlužníků, ale jen individuální nabídkou dlužnice sestávající z její mzdy, jež po úmrtí dlužníka do SJM nenáleží-zahrnout do splátkového kalendáře dlužnice.

V této souvislosti nelze pustit se zřetele, že ke stejné procesní situaci by došlo (mohlo dojít) v případě, kdy by na základě insolvenčního návrhu podaného jen dlužnicí (v případě, že by dlužník insolvenční návrh nepodal), byl (jen) její úpadek řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, v němž by se uspokojily (mohly uspokojit) toliko její individuální (výlučné) závazky nebo společné závazky manželů, mezi nimiž, a opakovaně to budiž zdůrazněno, individuální (výlučný) závazek dlužníka sjednaný s odvolatelkou nefiguroval.

Na tomto závěru není s to nic změnit ani výsledek dědického řízení dlužníka, neboť to bylo usnesením Okresního soudu v Chebu č.j. 0 D 969/2013-9 ze dne 3.2.2014 zastaveno, jelikož zůstavitel nezanechal majetek (č.d. B-12), a proto v něm k vypořádání SJM včetně závazků do něj náležejících nedošlo.

Dlužno dodat, že odkaz odvolatelky na rozsudek Vrchního soudu v Praze sen. zn. 101 VSPH 10/2011 ze dne 31.3.2011 je nepřiléhavý již proto, že v tam posuzované věci se jednalo o společný (úvěrový) závazek obou manželů.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným a podle ust. § 219 OSŘ napadené usnesení v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 30. září 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková