2 VSPH 86/2012-A-14
MSPH 77 INS 18405/2011 2 VSPH 86/2012-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Věry Patakyové, bytem Bryksova 763, Praha 9, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 18405/2011-A-9 ze dne 21.prosince 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 18405/2011-A-9 ze dne 21.prosince 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh Věry Patakyové (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se návrhem podaným dne 11.10.2011 spojeným s návrhem na povolení oddlužení dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Konstatoval, že z insolvenčního návrhu zjistil, že dlužnice má splatné závazky ve výši 496.397,-Kč, čistý měsíční příjem ve výši 13.139,-Kč a že její manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi, který nabyl právní moci dne 22.2.2011, s tím, že zaniklé společné jmění manželů (dále jen SJM) nebylo vypořádáno dohodu ani rozhodnutím soudu. S přihlédnutím k tomu, že zákonná domněnka vypořádání SJM nastupuje dle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku až po třech letech po zániku manželství, v daném případě až dne 22.2.2014, soud dovodil, že nemá najisto postaven rozsah majetku a závazků dlužnice, a proto nemůže ani s určitou mírou pravděpodobnosti posoudit, zda dlužnici lze povolit oddlužení, resp. zda dlužnice dostojí své povinnosti uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 30 % jejich pohledávek.

Soud vyslovil názor, že nevypořádané SJM brání vydání rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře též proto, že není vyloučeno, aby si bývalý manžel dlužníka ponechal veškerý majetek náležející do zaniklého SJM, zatímco dlužník by v rámci vypořádání vzal na sebe veškeré závazky a poté požádal o oddlužení. Tím by mohlo dojít ke snížení míry uspokojení věřitelů, což je v rozporu s účelem insolvenčního zákona (dále jen IZ). Navíc, pokud by soud rozhodl o úpadku dlužnice a povolení oddlužení toliko na základě závazků a příjmů uvedených dlužnicí a pokud by se do řízení přihlásili i věřitelé z nevypořádaného SJM, mohla by nastat situace, že by soud musel prohlásit na majetek dlužnice konkurs, což jistě nebylo jejím úmyslem při podání insolvenčního návrhu.

Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že dlužnice nevyhověla požadavkům kladeným na obsah insolvenčního návrhu v ust. § 103 odst. 2 IZ, když neuvedla rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek. Jelikož podle něj pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž zopakovala důvody, které ji vedly k podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a které spočívají ve snaze splatit z větší části své splatné závazky, žít normální život a vyrovnat se s nepříliš podařeným závěrem svého manželství. Dále uvedla, že ačkoli jí nejsou známy současné majetkové poměry jejího bývalého manžela, v době, kdy od něj odcházela, neměl žádné závazky, neboť je uhradila půjčkou od České spořitelny, a.s.

Vrchní soud v Praze, aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 97 odst. 1 a 3 IZ lze insolvenční řízení zahájit jen na základě insolvenčního návrhu, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Hodlá-li dlužník podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení (viz ust. § 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ), může insolvenční návrh podat buď samostatným podáním, anebo s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení (viz ust. § 391 odst. 3 IZ), který je bezplatně zveřejněn na adrese www.insolvencnizakon.cz. Tento formulář umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6 (dříve kolonky 21). Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která IZ předepisuje různé náležitosti co do jejich obsahu, formy a povinných příloh a která podléhají samostatnému procesnímu režimu. Svůj právní osud sdílejí jen potud, že v případě odmítnutí insolvenčního návrhu se stává návrh na oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí návrhu na oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu.

Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu stanoví ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (viz ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1, a dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (ust. § 97 odst. 2 IZ). Podle ust. § 103 odst. 3 IZ je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle ust. § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit vedle seznamu svých zaměstnanců především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), které musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a dále je povinen připojit listiny, které dokládají jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Zatímco uvedené seznamy představují bez dalšího nezbytnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, bez níž tento návrh není způsobilý projednání, na předložení listin osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka (co přílohy dle ust. § 104 odst. 1 písm. d) IZ) není zapotřebí vždy trvat-k tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A ze dne 26.5.2010.

Nedostatky obsahových náležitostí insolvenčního návrhu jsou spravovány režimem ust. § 128 odst. 1 IZ, podle nějž insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Nedostatky příloh insolvenčního návrhu jsou pak spravovány režimem ust. § 128 odst. 2 IZ, podle nějž nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud musí při svém rozhodování důsledně rozlišovat nejen mezi insolvenčním návrhem a návrhem na povolení oddlužení, ale i mezi nedostatky obsahových náležitostí insolvenčního návrhu a nedostatky příloh insolvenčního návrhu.

V daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení poslednímu ze shora uvedených požadavků nevyhovuje. Z jeho obsahu, jenž odvolací soud popsal výše, je totiž zřejmé, že je insolvenční soud odůvodnil především tím, že mu předložené seznamy majetku a závazků s ohledem na dosud nevypořádané SJM neposkytují dostatečný podklad k tomu, aby rozhodl o úpadku dlužnice a potažmo i o jejím návrhu na povolení oddlužení. Současně však insolvenční návrh odmítl dle ust. § 128 odst. 1 IZ poukazuje na to, že nedostatky návrhu shledal nikoli v jeho přílohách, nýbrž v jeho obsahu, konkrétně v tom, že dlužnice nevylíčila okolnosti osvědčující její úpadek. Žádné nedostatky, jež jsou dle uvedeného ustanovení důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu však soud neuvedl (k problematice rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, viz např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně potud, že dlužník, u něhož dosud nebylo vypořádáno SJM, vyhoví požadavkům zákona na obsahové náležitosti seznamů majetku a závazků, které je povinen připojit k insolvenčnímu návrhu, obsaženým v ust. § 104 odst. 2 a 3 IZ, tehdy, jestliže v nich výslovně označí (rozliší) nejen svůj výlučný majetek a závazky, ale též veškerý dosud nevypořádaný majetek a dosud nevypořádané závazky náležející do již zaniklého SJM. Odvolací soud je však na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že okolnost, že dosud nebylo vypořádáno SJM dlužníka a jeho bývalého manžela, nebrání vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, který je platebně neschopný dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Ostatně, úpadek dlužníka, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem, o nějž jde i v posuzované věci, ve formě předlužení dle ust. § 3 odst. 3 IZ nepřichází v úvahu.

V daném případě odvolací soud ověřil, že dlužnice ve formuláři návrhu na povolení oddlužení ani v seznamech majetku a závazků neoznačila (nerozlišila) svůj výlučný majetek a závazky a dosud nevypořádaný majetek a závazky náležející do již zaniklého SJM, a tudíž lze mít pochybnosti o správnosti a úplnosti seznamů majetku a závazků. V této situaci bylo však na soudu prvního stupně, aby dlužnici řádně vyzval k odstranění těchto pochybností (doplnění seznamů majetku a závazků) a aby ji obeznámil s procesním důsledkem neodstranění této vady ve stanovené lhůtě, jenž spočívá v odmítnutí insolvenčního návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ, jímž se insolvenční řízení končí. V dané věci se ovšem dlužnici takové výzvy nedostalo, když ji soud prvního stupně vyzval toliko k doplnění návrhu na povolení oddlužení (č.l. A-5 a č.l. A-7).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ zrušil a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. dubna 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva