2 VSPH 858/2016-A-11
KSCB 27 INS 319/2016 2 VSPH 858/2016-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Riegerova 155, Nová Včelnice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 319/2016-A-6 ze dne 14. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS

319/2016-A-6 ze dne 14. dubna 2016, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Antonín Růžička (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, k němuž připojil seznamy majetku a závazků, jež neobsahovaly všechny obligatorní náležitosti; usnesením ze dne 28. 1. 2016 (č.d. A-4) proto dlužníka vyzval k jejich doplnění a současně ho poučil o tom, jak má doplnění provést, a o následcích, neučiní-li tak ve stanovené lhůtě. Dlužník na výzvu reagoval podáním ze dne 9. 2. 2016 (č.d. A-5), v němž mimo jiné prohlásil, že veškeré seznamy jsou správné a úplné; řádné seznamy majetku a závazků však nepředložil. Soud proto podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Namítal, že doložil jak seznamy svého majetku i závazků, jak k tomu byl vyzván, tak veškeré dokumenty, jež má k dispozici. Do odvolání vtělil (nový) seznam majetku, jenž ale (opět) neobsahuje zákonem požadované náležitosti isir.justi ce.cz

(dlužník uvedl, že vlastní osobní automobil, jenž však v seznamu majetku blíže nespecifikoval ani neuvedl jeho hodnotu); dále zopakoval, že (dříve) doložený seznam závazků je správný, že doložil veškeré doklady a dokumenty, jež měl k dispozici, a že všechny jeho závazky jsou splatné a vykonatelné.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26. 2. 2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 8. 1. 2016 (č.d. A-1) insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 formuláře v rámci popisu okolností osvědčujících jeho úpadek toliko popsal skutečnosti, jež vedly k jeho finančním potížím, uvedl, že nemá žádný majetek a své závazky vyčíslil na částku 108.100,-Kč; neuvedl však žádné konkrétní údaje o svých věřitelích ani o jejich pohledávkách. K návrhu připojil seznam závazků, jenž opatřil vlastnoručním podpisem a prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, přičemž v podrobnostech odkázal na soupis závazků , jenž připojil k návrhu; ani v něm však řádně neoznačil své věřitele (u závazků č. 1, 3 a 6 uvedl toliko neúplné názvy, u závazků č. 7 až 12 neuvedl názvy věřitelů vůbec), u sedmi z celkem dvanácti závazků neuvedl jejich výši a u žádného z nich neuvedl údaje o jejich splatnosti; seznam majetku k návrhu nepřipojil.

Ze spisu odvolací soud dále zjistil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 1. 2016 (č.d. A-4) dlužníka vyzval mj. k předložení seznamu majetku a k doplnění seznamu závazků o řádné označení věřitelů a výši jejich pohledávek, přičemž jej poučil, že v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ musí být v seznamu uvedená fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem), u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem; takto doplněné seznamy požadoval podepsat a výslovně o nich prohlásit, že jsou správné a úplné; výzva byla dlužníku doručena dne 3. 2. 2016. Dlužník na ní reagoval podáním doručeným soudu dne 9. 2. 2016 (č.d. A-5), v němž mj. prohlásil, že veškeré jím uvedené údaje a seznamy jsou správné a úplné, že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek vyjma osobního automobilu, a připojil k němu kopii osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz).

V daném případě z dlužníkových tvrzení obsažených (toliko) v návrhu nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více (v návrhu konkrétně a řádně označených) věřitelů, peněžité závazky v určité výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že by je nebyl schopen plnit. Jeho vylíčení rozhodujících skutečností postrádá rovněž taková tvrzení, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Obecné konstatování toho, že veškeré závazky jsou po lhůtě splatnosti a staly se vykonatelnými, za konkrétní vylíčení rozhodujících skutečností považovat nelze. Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě (doplněných) seznamů majetku a závazků dle ust. § 104 IZ, neboť údaje o výši a splatnosti závazků a řádné označení věřitelů rovněž neobsahují, ani z údajů v kolonkách č. 17 až 20 formuláře, neboť je dlužník nevyplnil.

Přestože soudu prvního stupně nelze za popsané situace vytknout pochybení v tom, že insolvenční návrh odmítl, je odvolací soud přesvědčen, že tak měl učinit dle ust. § 128 odst. 1 IZ, a nikoli dle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona. Pro případ neúplného či vadného návrhu totiž IZ předpokládá určitý sled úkonů soudu, jež jsou závislé právě na povaze nedostatků návrhu. Nedostojí-li totiž návrh požadavkům stanoveným v ust. § 128 odst. 1 IZ, a pro jeho nedostatky nelze pokračovat v řízení, pak jej soud-aniž dlužníka vyzve k doplnění-dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne. K odmítnutí návrhu dle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona pak přistoupí pouze tehdy, není-li vadný samotný návrh, avšak jeho zákonné přílohy zůstanou přes výzvu k jejich doplnění vadné či neúplné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 OSŘ potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 7. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková