2 VSPH 858/2013-B-40
KSLB 76 INS 21335/2011 2 VSPH 858/2013-B-40

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Jiřího Kříže a Jany Křížové, bytem Skalice u České Lípy 536, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 21335/2011-B-24 ze dne 24. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 21335/2011-B-24 ze dne 24. dubna 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 21335/2011-B-24 ze dne 24.4.2013 nevyhověl žádosti Jiřího Kříže a Jany Křížové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) o stanovení nižších splátek.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 27.8.2012 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře s tím, že prvním měsícem splátkového kalendáře bylo září 2012, zmínil, že do řízení přihlásili věřitelé pohledávky v celkové výši 711.145,13 Kč, a podrobně popsal, že v době, kdy schválil oddlužení, byla dlužnice vedena na Úřadu práce jako nezaměstnaná a pobírala pouze nízké dávky nepoužitelné k oddlužení, a plnění mělo být proto zajištěno z příjmů dlužníka, který jak do schválení oddlužení, tak poté několikrát změnil zaměstnavatele a prostředky na plnění splátkového kalendáře plnil zčásti ze mzdy, zčásti z cestovních náhrad. Dne 1.3.2013 uzavřel dlužník nový pracovní poměr u STV TRANS, s.r.o., výše mzdy ani cestovních náhrad, jež mu budou vypláceny, není soudu známa, neboť je ničím nedoložil. Přesto dne 14.3.2013 požádal o stanovení nižších splátek s tím, že z cestovních náhrad bude na plnění oddlužení hradit 50 % a zbytek si ponechá, neboť častěji pobývá v zahraničí.

Dále soud citoval ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, podle něhož změní i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, a shrnul důvody, jež ho vedly k tomu, že žádosti nevyhověl. Zdůraznil přitom, že dlužník pracuje jako řidič kamionu a jeho čistá mzda je tak nízká, že z ní nelze pro účely oddlužení nic srážet, proto nabídl, že bude poskytovat plnění ze svých cestovních náhrad. Ze svých příjmů od zaměstnavatele po schválení oddlužení neodvedl dlužník nic a následně během 6 měsíců změnil pracovní poměr dvakrát. Protože není známa výše jeho cestovních náhrad za měsíce prosinec 2012 a leden 2013, není jisté, zda z nich odváděl srážky ve správné výši, a protože nedoložil ani to, za jakých podmínek bude pracovat u nového zaměstnavatele, nelze posoudit, zda tato změna znamená zvýšení jeho příjmů ani o kolik více času bude trávit v zahraničí oproti minulosti. Všechny dosavadní změny pracovního poměru vedly dle názoru soudu naopak ke snížení jeho příjmů. Soud uvedl, že dokonce zvažoval zrušení schváleného oddlužení, protože dlužník nemá příjem, z něhož by bylo možné očekávat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30%, přihlédl však k tomu, že alespoň provádí srážky ze svých cestovních náhrad. Vzhledem k tomu, že podstatnou změnu okolností rozhodujících pro výši a trvání stanovených splátek dlužník neprokázal, soud jeho žádosti nevyhověl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a aby žádosti o snížení splátek vyhověl s tím, že měsíční splátka by měla činit cca 10.000,-Kč. V odvolání uvedli, že dřívější zaměstnavatel dlužníka MAVIKO, s.r.o. za něj neodváděl sociální a zdravotní pojištění a mzdu mu vyplácel nepravidelně, TOMATRANS, s.r.o. mu mzdu vyplácela rovněž nepravidelně po částech bez nároků na diety a PALETE GROUP, s.r.o. mu vyplácela jen základní mzdu bez diet a za únor 2013 mu nezaplatila nic. STV TRANS, s.r.o., u níž je nyní zaměstnán, mu platí včas, jak o tom svědčí výplatní pásky, jež k odvolání připojili.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle ust. § 277 až § 279 občanského soudního řádu). Tato úprava je určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální 30 % limit, a dokonce by představovala vyšší než 50% uspokojení. Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní (zveřejnilo) Ministerstvo spravedlnosti ČR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V průběhu plnění oddlužení splátkovým kalendářem lze-jak správně uvedl insolvenční soud-změnit rozhodnutí o schválení oddlužení podle ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a trvání stanovených měsíčních splátek. V případě žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek je pak třeba obdobně aplikovat shora citované ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, tj. v prvé řadě je třeba přezkoumat, zda se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, a kromě toho je třeba přihlédnout k celkové výši dlužníkových závazků a k dosavadnímu plnění, jež na jejich uspokojení poskytl, k dosavadní a očekávané výši jeho příjmů, k opatřením, která činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů.

Za podstatné pro rozhodnutí o odvolání považoval odvolací soud jednak to, že dlužník ve své žádosti konkrétně neuvedl, jakou měsíční splátku by mu měl insolvenční soud stanovit (to napravil až v odvolání, když uvedl, že by se mělo jednat o splátku ve výši 10.000,-Kč), jednak to, že nedoložil, kolik bude činit jeho očekávaný příjem u nového zaměstnavatele STV TRANS, s.r.o., když insolvenčnímu soudu nepředložil ani pracovní smlouvu, a konečně i to, že dosavadní plnění, jež v průběhu oddlužení poskytl, nezajišťuje nejen uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 50 %, ale dle názoru insolvenčního soudu dokonce ani v rozsahu 30 %.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné uvést, že dojde-li skutečně ke změně okolností, jak to vyžaduje shora citované ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, a budou-li splněny podmínky ust. § 398 odst. 4 téhož zákona, nic dlužníkům nebrání v tom, aby opětovně požádali insolvenční soud o změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Toliko pro úplnost je třeba zmínit, že usnesením ze dne 15.10.2013 již insolvenční soud změnil rozhodnutí o schválení oddlužení v rozsahu bodu II., jímž byl schválen splátkový kalendář, pokud jde o výčet pohledávek zahrnutých do splátkového kalendáře v důsledku úspěšného popření některých pohledávek, resp. odmítnutí přihlášek těchto pohledávek.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 6. ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová